V jistých kruzích se o tom mluvilo dlouho, vyčkávalo se to netrpělivě a napnutě. Vylepší si Cavalera nezcela dokonalou pověst, kterou zde zanechal koncertem z devadesátého osmého roku? Tehdejší srovnávání se Sepulturou vyzněla nerozhodně - bezejmenný debut Soulfly byl sice lepší než "Against", avšak živě Soulfly Sepulturu netrumfli. Letos by se váhy mohly naklonit v jejich prospěch. Koncert, který se udál 5. února v pražské Malé sportovní hale, ukázal Cavalerovu "létající duši" v lepším světle.

Přesně před rokem na tomto místě vystoupila jiná metalová banda zvučného jména, maskovaní Američané Slipknot. Jejich show ovšem trpěla jedním zásadním nedostatkem, přišlo totiž málo lidí, a tak pořádající agentura musela na poslední chvíli upustit z plánované T-Mobile Arény a vzít za vděk tréninkovým prostorem. V případě Soulfly už Interkoncerts neponechali nic náhodě a vše směřovali rovnou tam. Věděli proč, na koncert přišlo přes tři tisíce diváků, což bohatě stačilo na to, aby byla malá hala slušně zaplněná. Z toho se mohli radovat i sekundující Shatter, pražská nu-metalová skupina, valící do přihlížejících rockerů standardní kytarovou nálož. Zpěvák Erik Beschorner občas zarapoval, občas zachroptěl, hodně se mračil a cukal sebou. Kapela nepochybně splnila svůj účel - rozhýbala nejpřednější kotel. A od toho tam byla, že? Když ovšem vystoupil na pódium Cavalera a spustil tu svou, člověk si uvědomil propastný rozdíl, který mezi hvězdami a jejich supportem tkví - Shatter se prezentovali jednostrannou tvorbou bez zajímavých změn hudebních poloh či gradace, prostě nijak výjimečným metalem. Že jejich set byl ozvučen podprůměrně, to asi nikoho nepřekvapí.

Jak jsem naznačil výše, Soulfly mají pestrý, rozhodně ne monotónní materiál, a proto jsem byl velice zvědav, kterak svůj "folk metal" předvedou na pódiu. Inu, dobře! Po deváté hodině začala přehlídka, jíž kapela ve složení Marcello (basa), Mikey (kytara), Roy (bicí) a pochopitelně Max (kytara a zpěv) odstartovala otvírákem poslední desky, skladbou "Downstroy", na níž navázala další peckou z "3", melodickou vypalovačkou "Seek ‘n‘ Strike". Jako třetí přišla na řadu první věc z dob Sepultury - trashová hitovka "Spit", kterou můžeme nalézt na fenomenální desce "Roots". Na tomto místě se hodí poznamenat, že Soulfly se dostávali do tempa pozvolně. Všechny zmíněné písně se sice nesly v hodně řízných rovinách, ale tu a tam byla rozpoznatelná chybka (jednou bubeník nezvládl přechod v tempu, onde zase Cavalerův vokál zpomalil v rozporu s rytmikou a melodií). Někoho by tato skutečnost mohl iritovat, já osobně jsem ji shledal sympatickou, protože se periodicky neopakovala, a tak byl pražský koncert příjemně "lidský".

Trochu více mě zarazilo množství písní od Sepultury, které kapela do vystoupení zakomponovala. Ano, brazilská legenda má v zásobě skutečné perly, ale jejich častým zařazováním jakoby dával Cavalera najevo, že se svým novějším materiálem si není tak jistý v kramflecích. Praha uslyšela "Roots Bloody Roots", "Attitude" nebo "Territory". Ačkoli se tyto písně setkaly s nadšeným přijetím, nelze nad nimi nezakroutit hlavou. Vždyť Soulfly disponují nejednou nádherou, jak pražským návštěvníkům skupina dosvědčila. Vidět a slyšet na živo "Tribe", "Umbabarauma", "Primitive" či "Soulfly III." byl skutečný zážitek. Každopádně se Max Cavalera ukázal coby zdatný a zkušený bavič, který věděl, kdy rozehrát oblíbenou hru - já zazpívám, vy zopakujete. Vítaným zpestřením byla také bubnovací rošáda (v jeden moment si všichni členové navlékli kolem pasu ohromné bubny a vytloukali asi tříminutový "rituální" motiv) nebo občasná sóla některého z hudebníků.

I když by se tomuto koncertu dalo ledasco vytknout, převážil jednoznačně pozitivní dojem, neboť Cavalerův materiál (jedno který) je natolik silný a kvalitní, že když jej dobře zahrajete, musíte publikum nadchnout. A nic na tom nezmění váš zjev. Když se totiž ze zákulisí vrátil fotograf, jeho první slova byla: "Ty vole, to je strašnej sanktusák!" Tak to vidíte...

Soulfly, Malá sportovní hala, Praha, 5.2.2003