Britské duo Pet Shop Boys je pravděpodobně jednou z mála popových kapel, které se proslavily v osmdesátých letech a dosud fungují a stále dokáží prodat slušný počet desek. Kdeže sice jejich největší úspěchy jsou, ale na rozdíl od davu svých osmdesátkových kolegů, kteří již dávno upadli do šera zapomnění, jsou Pet Shop Boys stále živá kapela se spoustami fanoušků.

Minulé album "Release" z dubna minulého roku přineslo znatelný posun od elektroniky ke kytarám a nutno podotknout, že spousta příznivců touto změnou v jejich zvuku nadšena rozhodně nebyla. PSB se navíc rozhodli na to jít poněkud "undergroundověji", než je u nich zvykem, a tak všechny tři videoklipy k singlům "Home And Dry", "I Get Along" a "London" dělali známí umělci (ovšem ne režiséři, ale fotografové a výtvarníci), z čehož vyplynula skutečnost, že téměř všechny hudební televize je odmítly vysílat. Ono se ani není co divit, co znalec možná považuje za umění, ostatní musejí v tomto případě považovat za čirý amatérismus (klip k "Home And Dry" se skládal převážně ze záběrů krys v londýnském metru, "London" byl zase natočen roztřesenou videokamerou...). Snad proto, že skalní fandové tyto úlety vydrželi, rozhodli se jim PSB dát dárek v podobě desky "Disco 3". První "Disco" z roku 1986 obsahovalo dvanáctipalcové remixy singlů z debutového alba "Please", druhé tvořil třičtvrtěhodinový megamix z remixů převážně skladeb z desky "Very", ale třetí do kolekce se poněkud vymyká. Písničky z "Release" totiž byly tvořeny s tím, že se nebudou remixovat, a tak se nápad vydat remixovou desku z neremixovatelných skladeb může zdát na první pohled podivný, "Disco 3" je ale spíše novým tanečním albem, než remixovou kolekcí. PSB totiž během nahrávání poslední "kytarové" desky samozřejmě měli i několik vyloženě elektronických nápadů, které se tak právě dostaly na novinku. A že se nejedná jen o sbírku nadbytečného materiálu, svědčí i recenze z britského tisku, v němž je poslední léta spíše módou PSB shazovat, ale "Disco 3" si u tamních novinářů vede překvapivě dobře (NME třeba album ohodnotilo osmi body). Nahrávka se od minulých remixových kolekcí liší také tím, že zatímco minulá dvě "Disca" obsahovala až na výjimky již vydané nahrávky, novinka takových obsahuje minimum a některé z nich navíc vyšly jen v Německu.

A co tedy na desce najdeme? Dva nejlepší kousky jsou především dvě zcela nové skladby "Time On My Hands" a "Somebody Else's Business", dvě skvělé taneční pecky. První z nich zvukem i stavbou (tj. v podstatě instrumentální skladba s něčím jako refrénem až v půlce) navazuje na limitované taneční minialbum "Relentless", které vyšlo společně s "Very", druhá je pak potenciálním hitem jak poleno. Škoda jen, že vydání "Disco 3" nemá podpořit žádný singl. Druhou dvojici skladeb tvoří "Try It" a "If Looks Could Kill", které kapela původně nahrála na sklonku minulého roku pro John Peel Session britského Radia 1. První z nich je coververzí skladby Bobbyho Orlanda, druhou duo začalo skládat v roce 1983 a dokončilo až minulý rok. Obě obsahují náladu a melodie osmdesátých let se současným zvukem. Poslední neremixovanou skladbou je "Positive Role Model", písnička s dlouhou historií. PSB ji hráli živě už na turné k albu "Nightlife", přičemž měla vyjít jako singl k poté nevydanému albu největších hitů, následně se objevila v jejich muzikálu "Closer To Heaven" a opět měla vyjít jako singl v podání muzikálových herců, dokonce vzniklo i několik remixů, aby nakonec skončila jako béčko německého singlu "London" a také na recenzované nahrávce. Co k této skladbě říci, než že PSB měli vždy špatnou ruku v tom, kterou skvělou skladbu nevydat na singlu, ale zařadit ji mezi "zbytky"...

Na špici pětice remixů je bezpochyby extended remix písničky "Here", která na posledním albu díky téměř demozvuku neměla potřebnou sílu, kdežto tato nová verze zní tak, jak by podle mě měla u PSB znít - bohaté elektronické aranžmá tak dává vyznít krásné melodii. Remix skladby "London" Felixe Da Housecata je pak téměř instrumentální jízdou určenou pro taneční parket, ale zatímco některé dřívější Felixovy remixy pro PSB patřily k těm slabším, tento se poměrně dost povedl. Remix "Home And Dry" z dílny německého dua Blank And Jones je spíše pouze taneční verzi pilotního singlu z minulé desky, jinak je celá skladba zachována takřka v původním stavu, nic výrazného, ale na tančení je to velmi povedené. To remix béčka "Sexy Northender" od Superchumbo se nese na zcela jiné vlně, osmiminutová téměř instrumentální palba by klidně mohla být zkrácena. Úplný závěr pak přináší naprosto netaneční "Genuine Piano Mix" písničky "London", v němž je tato, dle mého názoru vůbec nekrásnější melodie, jakou kdy PSB složili, doprovázena pouze klavírem a několika málo dobarvujícími zvuky. Až budete chtít navodit skutečně romantickou atmosféru, tohle je to pravé.

Je poměrně paradoxní, když deska remixů a "zbytků" může být lepší než řadové album, ale mohu plně souhlasit se slovy britských recenzentů - "Disco 3" je skutečně jedním z nejlepších alb, jaká Pet Shop Boys v minulém desetiletí vyprodukovali. Sice je to jen nahrávka nad rámec řadových desek a jakýsi bonus pro fanoušky (prodávat by se měla za cenu minialba, ovšem otázka je, jak tomu bude v Česku...), ale kvalitou rozhodně nestrádá. Dělat blbé desky je přece "somebody else's business".