Poslední návštěva charismatické zpěvačky v Moravských Budějovicích se datuje na rok 2012, kdy zde také odehrála vánoční koncert. Ten letošní byl v lecčem odlišný. Styčné plochy lze hledat v několika málo písních typu "Toulavý džíny", "Dám si jedno blues" či "Purpury". Další důležitá věc zůstává neměnná - pěvecký výkon a energie samotné hudebnice. Zatímco termín zraje jako víno se používá hlavně u mužů, u Věry to platí naprosto stejně. Hraje a zpívá výborně, komunikuje s publikem velmi mile a nevtíravě a takovou rychlost po koncertě, se kterou zavítala mezi své fanoušky, kteří by rádi její podpis či společnou fotografii, jsem snad ještě nezažil.

Hodně odlišný byl repertoár. Martinová má obrovskou studnici autorských skladeb a hitů a nyní vsadila spíš na ty méně známé skladby. Pro ty, kdo letos viděli její koncert na festivalu Koněšínský Vendelín, kde hrála hlavně hity, to bylo jistě vítané zpestření. Stejný pozitivní bod večera byla i její stále ještě relativně nová a mladá kapela. Prim v ní hrála houslistka a doprovodná vokalistka Bára Šůstková, která je nyní známá i díky projektu Vesna. Zde prokázala nejen svou muzikantskou virtuozitu, ale i vokální dovednosti nejen v perfektně zvládnutých vícehlasech, ale i v autorské písni "Vločky", kterou dostala příležitost zazpívat sama. Věra Martinová ji charakterizovala slovy: "Hraje na housle jako ďas a zpívá při tom druhý hlas." Muzikantsky se pak celá sestava vyjma frontwoman vyřádila v instrumentálce "Morrison's Jig".

Vystoupení bylo poměrně striktně rozděleno na dvě poloviny (tentokrát však bez přestávky). Martinová začala hrát zhruba pět minut po avizovaném začátku, přesto však ještě během otevírací skladby lidé stále dosedali na stoličky vyprodané a krásně zrekonstruované Besedy. V první části se hrály písničky z repertoáru Věry Martinové, druhá část zahrnula její vánoční tvorbu, kterou prezentovala v roce 2011 na desce "Foukneme do svící". V poslední době nahrála jen dvě nové písně na supraphonskou trojalbovou Zlatou kolekci s podtitulem "Jak kdy" a jednu z nich - "Přistávám" - představila i zde.

Poměrně chladnému publiku vlila hybnější krev do žil až směska tradičních koled, někteří si tak i začali prozpěvovat klasiky "Nesem vám noviny", "Tichá noc" či "Narodil se Kristus Pán". U dávného hitu "Modrý sarafán" pak prozradila, že textař Zdeněk Borovec ho zašifrovaně napsal o Panně Marii. Tak dobře, že ani přísná cenzura a ani první interpret české verze Waldemar Matuška neměli o jeho záměru ponětí.

Přídavek pak obstaral hit "Nebe, peklo, ráj", po jehož doznění lidé ani nečekali, až se zpěvačka ukloní, a už spěchali vstříc dalšímu předvánočnímu shonu ke svým domovům. Věra Martinová i tímto vystoupením dokázala, že ještě rozhodně neřekla poslední slovo a s novou sestavou za zády by se nemusela tolik bát ani nového materiálu. Dvě nové písně z poslední doby naznačují, že všichni dobří autoři ještě nevymřeli. A i když dnes není tak důležité chrlit nahrávku za nahrávkou, přece jen doba od posledního řadového alba s původními písněmi uplynula už slušná. Blonďatá country dáma má stále hodně co nabídnout, mohla by tak přidat i desku. Nejedno fanouškovské srdce by tím jistě potěšila