A taky to, že nepřišlo dva a půl tisíce lidí jako před lety. V Lucerně bylo, eufemisticky řečeno, docela vzdušně. Místa dost, atmosféra naštěstí docela slušná, ale přesto jistá rozpačitost zůstává.

Obnovený Československý beat-festival udělal chvályhodný krok ve snaze vymanit se z pozice retro festivalu pro pamětníky. Samotnému koncertu totiž předcházela i soutěž, která chce dát prostor novým, neokoukaným jménům. Vítězi se stali The Gang a Karol Komenda Group. Se svými dvacetimituvkami na úvod programu se popasovali velmi dobře, ani jedna z kapel se však úplně hluboko pod kůži nezaryla. The Gang nepřekvapili originalitou, čerpání ze všemožných hard rockových zdrojů bylo jasně slyšitelné, poslouchalo se to příjemně. Větší potenciál, myslím, dříme v power triu Karola Komendy. Tyhle mladíky se určitě vyplatí sledovat i nadále.

A tím tak nějak skončila současnost a začalo hrabání se v minulosti. A bohužel jasně vysvitly rozdíly mezi těmi muzikanty, kteří jsou skutečně aktivní (nejen ve smyslu pravidelného hraní, ale i ve snaze na sobě pracovat a v repertoáru či zvuku se posouvat). Markýz John a později v programu usazení The Buttons byli v jádru milým návratem, ale ohlasy dávné legendárnosti aby jeden pohledal. Prvním velkým závanem profesionality se tak nakonec stala Tichá dohoda, která sice dramaturgicky zrovna neseděla do celého konceptu - a vlastně stála někde uprostřed mezi retrem a současností -, koncert to však byl veskrze fajn. Pár aktuálních skladeb a hlavně bouřlivě přijatá trojice hitů "Kotva a kříž", "Tulák po hvězdách" a "Večírek osamělých srdcí".

Neméně působivé bylo setkání dvou jubilantů, sedmdesátníka Luboše Andršta a pětasedmdesátníka Petera Lipy pod hlavičkou Blues Bandu. Opět stoprocentní jistota, radostné muzikanství a neodmyslitelná hvězdná aura. Osobním překvapením večera se stal Pavel Sedláček. V prvé řadě - netušil jsem, že je stále ještě aktivní, v řadě druhé - tak sebejisté podání svižných rock'n'rollových pecek se nevídá ani u kapel o pár generací mladších. A na sál tyhle jistoty spolehlivě fungovaly.

Tečkou za programem byli Progres 2, kteří přijeli vyzbrojeni novou deskou vydanou po dlouhých třiceti letech. Z "Tuláka po hvězdách" nakonec zazněla jen jediná věc, brněnská kapela jinak ve svém nedlouhém setu (soudě podle reakcí publika nejočekávanější položka line-upu, navíc umístěna až na konec programu, by si jistě zasloužila více místa) sahala k osvědčeným kouskům ze svého vrcholného období. Návrat na pódia Progresu 2 vyloženě svědčí, nadšení z hraní z pánů doslova čiší.

Československý beat-festival chvályhodně navazuje na dávnou tradici. Otázkou zůstává, zda chce být retro festivalem pro pamětníky anebo se pokouší z popela pozvednout slavné jméno a na jeho základě stvořit novou tradici. Zatím se to kloní spíše k první variantě, která ale bohužel není, objektivně vzato, udržitelná. Náznaky nových cest tu jsou, celá akce by ale měla ještě trochu víc chtít. Třetí ročník rozhodne.