Jako první se představila Debbi, která začala přesně a chladný prosincový večer proslunila tancem a pozitivní energií. Rozvlnit přítomné se jí povedlo už během úvodních minut s loňským singlem "Pull Me Out". Je hříchem českých dramaturgů, že ho v éteru neprotočili víc, protože píseň napsaná Jakubem Ondrou by si jednoznačně zasloužila označení hit.

Na druhou stranu, čas ukázal, že i Debbi mohla potenciál svého třetího řadového alba "Break" využít víc. Vzešly z něj pouze dva singly, přičemž ten první, který vyniká souhrou zpěvaččina vokálu s Marcellem, také zazněl. Sice bez Marcella, který momentálně pobývá v Londýně, ale i tak se jednalo o jeden z nejvýraznějších momentů večera. Z pódia v tu chvíli sálala harmonie a klid. Podmanivých melodií a pozoruhodných momentů bychom na loňské desce celkově našli mnoho. V playlistu by si zasloužily ještě více prostoru.

Na vřele naladěné publikum ale fungovaly i starší hitovky. Třeba dramatická "You Take Me There", ve které Deborah Kahl svůj hlas rozbalila v plné kráse. Velkým plusem vystoupení byl i výkon její kapely, se kterou je dobře sehraná. Výsledný dojem byl velmi muzikální, obzvlášť když zpěvu Debbi naživo není prakticky co vytknout. Na pódiu jí navíc asistovala ještě šikovná vokalistka, jejíž hlas podobu jednotlivých písní příjemně dokresloval.

Překvapivým momentem bylo zařazení balady "Make You Feel My Love" od Boba Dylana. Mladší ročníky znají tuto píseň především z repertoáru Adele. Zpěvačka při ní usedla za klávesy a na pódiu osiřela. Sama přiznala, že ji trochu svazuje nervozita, protože na takto intimní prezentaci není příliš zvyklá. Její hlas se ale opět ukázal jako nosný pilíř, který ji udržel nad vodou.

Po osmi dnech se interpretka na stejném pódiu znovu sešla s rapperem Lipem. Zatímco začátkem měsíce mu hostovala v rámci jeho společného turné se skupinou Poetika, tentokrát byl liberecký umělec v roli přizvaného kolegy. Opět došlo na "Ležím v tvé blízkosti" a "Štěstí" - a obě skladby zase patřily k vrcholům setu. Zejména druhá jmenovaná disponuje tak optimistickou náladou, že diváky pokaždé spolehlivě dostane.

Pak už zbývalo jen povedený koncert zakončit průlomovým hitem "Touch The Sun" a přihodit ještě přídavek. Tím se tradičně stala coververze "Fuck You" od Cee Lo Greena, která k naturelu Debbi skvěle sedí. Přesto je možná škoda, že se loučila předělávkou, a ne nějakou vlastní hitovkou.

V příznivém rozpoložení dorazil na pódium také David Stypka. Zatímco jeho kolegyně má už po skoro deseti letech svou pozici na scéně poměrně stabilní, uhrančivého písničkáře jsme s jeho kapelou Bandjeez zachytili ve fázi, kdy jejich popularita stoupá. Mohli bychom spekulovat, zda tomu napomohl Anděl, hit s Ewou Farnou či cokoliv jiného. Pravda ale nejspíš bude taková, že Stypkovy písně zajímají čím dál početnější publikum zkrátka proto, že jsou dobré. Výborné.

S Bandjeez nahrál zatím dvě desky, přiznejme si ale, že o první "Čaruj" toho široká veřejnost zase tolik neví. A přitom bez titulní skladby nebo "Dělám" si už koncert stěží představit, publikum při nich vždy reaguje, jako by se jednalo o provařené hity. V celorepublikovém měřítku se prosadila až loňská nahrávka "neboj.", také proto hrály skladby z ní prim. I když jsou mnohdy škatulkovány jako melancholické, naživo s nimi dokáže zpěvák dělat divy. Tlak v jeho hlase při naléhavém songu "Nebolelo" vyvolával místy husí kůži.

Oproti Debbi se projev kapely jevil jako syrovější a zemitější, zjemňovala ho ovšem cellistka Terezie Kovalová. Zaujalo, že na obě zbrusu nové písně, které premiérově zazněly, Kovalová pódium opustila. Potvrdilo se, že zvuk chystaného alba bude nejspíš o něco přímočařejší, nikoliv však na úkor Stypkovy osobité poetiky. A to je dobře.

V roli hosta - nikoliv nečekaného - se ukázala Ewa Farna. Přišla oděna v černé a s umělcem z obce Dobrá na Frýdecko-Místecku zapěla baladu "Dobré ráno, milá", kterou všichni známe z rádií. Šlo o silný okamžik, nedá se ale říci, že by další songy v setlistu jakkoliv zastínil. Ani tento duet o žárlivosti totiž není žádným prvoplánovým hitem, jeho úspěch v éteru lze považovat spíš za souhru mnoha šťastných okolností.

Další singly "Vrány taky", "Jericho" nebo "Láska není" nejsou o nic slabší. Jejich textová hloubka a až básnický způsob interpretace jim dává dobré předpoklady k tomu, aby je Stypka mohl stejně přesvědčivě zpívat ještě za pár desítek let. Za vrchol večera označme "Kříž". Slova písně z filmu "Úsměvy smutných mužů" se rozléhala sálem tak procítěně, až dojímala.

Akropole zažila večer skvělé hudby. David Stypka a Debbi využili potenciál, který jim komorní klubové prostředí nabídlo, a znovu dokázali, že na české scéně jsou oba jednoznačnými úkazy.