Adame, zúčastnil ses aktuálního devátého ročníku StarDance. Jaké máš zážitky? Jak se ti tancovalo?

StarDance byla pro mě zajímavá zkušenost. Nevím, jestli bych do toho šel znovu, protože to bylo fakt náročné. Ale každá aktivita, u které se člověk naučí něco nového, je dobrá. Naučil jsem se nové věci, které se mi v životě budou hodit.

Zúčastnil ses i prvního ročníku show Tvoje tvář má známý hlas. Lišilo se rozhodování, když jsi tehdy nevěděl, do čeho jdeš, oproti zaběhnuté StarDance?

To je fakt, ve finále jsme nevěděli, že Tvář bude mít takový úspěch. Když to srovnám, jsem rád, že jsem byl v první sérii, kdy to bylo nové a koukal na to rekordní počet lidí, které to podle mě už teď přestalo bavit. Pět řad za dva roky je dost vyčerpané téma. StarDance má úroveň a noblesu a drží si stále svoji značku, proto jsem do toho šel. Co se týká náročnosti, byl to masakr. Čtyři měsíce pětkrát týdně čtyři hodiny denně. Ať chceš, nebo ne, tak tě to vtáhne.

Janek Ledecký mi v nedávném rozhovoru prozradil, že jako nejlepší číslo za pět řad si vybaví tebe, když jsi dělal Miley Cyrus.

Myslím si, že tohle vystoupení charakterizuje tento pořad. Hodně lidí si vzpomene právě na ně. Beru to jako minulost. Nechci se k tomu vracet. Na YouTube to má skoro pět milionů zhlédnutí, což je úlet.

Chtěl sis střihnout někoho, koho se ti nepodařilo vylosovat?

Michaela Jacksona.

A zpět ke StarDance - co ti dala účast v této soutěži krom toho, že ses naučil nové tance?

Šel jsem do toho s pokorou jako do všeho, v čem se necítím dobře. Necítil jsem se stoprocentně jistý, protože to, v čem se cítím komfortně, je zpěv, ale tanec je úplně něco jiného, nikdy jsem ho nedělal a skočil jsem do toho po hlavě. Nikdy v životě jsem nebyl nervóznější. Snažil jsem se naučit ovládat tělo tak, jak se mi to nikdy předtím nepodařilo.

A jsi rád, že jsi dosáhl takového umístění, nebo jsi čekal lepší výsledek?

Byl jsem rád, že jsem nevypadl v prvním kole. Užíval jsem si to, ale neprožíval jsem to. Ambice být hvězda StarDance nebyl můj největší životní cíl. (úsměv)

Co na tom bylo nejlehčí a co nejtěžší?

Nejlehčí na tom byly ty rozhovory. Ale vážněji: choreografie je paradoxně to nejlehčí, nejtěžší na tom je, že musíš komplexně ovládat tělo tak, jak ani nevíš, že jde.

Koukala jsem, že jsi na Facebooku děkoval své taneční partnerce Katce Krakowkové, že krom všeho dokázala zkrotit tvoje démony. O jaké démony se jednalo?

Jsem roztržitý, nepozorný a vlastně s tím celý život bojuji. Strašně mi pomohlo mít každodenní režim, což bylo něco, na co jsem nebyl zvyklý. Snažil jsem se o to, ale nikdy se mi to nepodařilo. Každý ráno jsem musel vstávat. Neměl jsem čas dělat kraviny.

Ten den, kdy jsi vypadl, jsi hrál i na YouFestu. Neodrazilo se to pak v tom, že jsi neměl dost energie na StarDance?

Tohle byla rarita, která se nikomu nepodařila sfouknout během všech řad. Bylo dobrý, že oboje bylo na Výstavišti, tak jsem jenom přebíhal. Na energii to nemělo vliv, naopak jsem nebyl nervózní. Člověk má určité procento nervozity, které může během dne zažít. Takže se mi to rozmělnilo do dvou částí.

Jak proti nervozitě bojuješ?

Proti nervozitě nejde bojovat. Člověk to musí prostě prorvat, nic mezitím neexistuje.

Stoupl po účasti v těchto dvou soutěžích zájem o tebe?

Asi jo. Nevnímám to. Myslím si, že je konstantní už několik let. Rád bych se přesunul do jiného sortimentu kultury a jezdil víc koncertů, festivalů. Vím, že nejsem úplně ten typ festivalového interpreta, což bych rád v budoucnu změnil. Upřímně bych se chtěl od televizních pořadů odvrátit. Už není, co bych dělal v televizní zábavě dalšího. Svoje hudební vlohy a kvality bych rád potvrdil v nejbližší době. Za mě vždy mluvil víc obličej nebo televizní show, ale málokdo ví, co dělám za hudbu. A to bych chtěl změnit.

Máš astma. Omezovalo tě to někdy při tanci nebo při zpěvu?

Astma je hodně spojené s psychikou, takže mě to dostihlo jen ve chvíli, kdy jsem byl v nějakém stresu, napětí, mentální disbalanci. Když jsem v pohodě, tak mě to netrápí. Mám to dědičné po tátovi. Krom dobrých vlastností jsem zdědil i tuto.

Jaké dobré vlastnosti jsi po tátovi tedy zdědil?

Táta je dobrý chlap, tak se snažím být taky. Myslím si, že láska k hudbě a ke všemu je po něm.

V "První republice" hraješ boxera. Co bylo náročnější - StarDance, nebo příprava na tuto filmovou roli?

StarDance byla náročnější. Časově a energií mě vycucla. Nedá se to srovnat s ničím jiným, co jsem dělal. Na natáčení sice trénuješ, ale máš tam kamery. Když to dobře natočí, vypadá to padesátkrát líp než ve skutečnosti.

U boxu jsi náhodou nezůstal?

Baví mě to, ale neměl jsem na to čas. Snad se k tomu vrátím.

Od debutového alba "Parfém" uplynulo už pět let. Jak to momentálně vypadá s druhou deskou?

Dělám na tom. Je to proces, na kterém mi záleží. Chci, aby to bylo dobrý, respektive ať to je nadstandardně dobrý. Nechci si dovolit vyjít s nějakým polotovarem. Nechci, aby to byla nějaká průměrná popová deska. Už by bylo na čase.

V jakém horizontu vidíš její vydání?

Příští rok to stoprocentně vyjde. Chtěl bych, aby vyšla na podzim. Už máme nějaké věci připravené.

Uvedl jsi, že deska bude vážnější a temnější. Proč?

Určitě bude temnější, protože jsem temnější člověk. I když to nevypadá, jsou věci, o kterých jsem nikdy nemluvil, a chtěl bych. A nejlépe se to řekne písní.

Skládáš si věci sám?

Určitě jde ode mě první impuls. Složím melodii, text a základ songu. Momentálně spolupracuji s Ondrou Fiedlerem a Marcelem Procházkou, se kterými bych chtěl navázat na úspěšnou píseň "V Tobě" dalším singlem. Těším se, až to bude hotové a bude klip. Začátkem příštího roku by měl být venku.

Textově jsme se to snažili posunout dál. Trochu jinak pracovat s češtinou. Snažili jsme se nejít textově standardní cestou, takže nebude nouze o neobvyklá slovní spojení. V textech je pro mě největší inspirací Lucie. Texty téhle kapely jsou jednoduché, srozumitelné a zároveň mají lyrickou hodnotu.

Hudebně ses přesunul od tanečnějších věcí ke klasickému soundu. Co tě k tomu vedlo? Ptám se proto, že sis mě získal až písní "V Tobě", tvoje předchozí muzika mě moc neoslovovala.

V tomto módu budeme dál pokračovat, cítím se v tom velmi dobře. Taneční muzika je dobrá, neříkám, že se k ní nebudu vracet. Hledal jsem se. Dříve moje tvorba stála více na produkci. To byl problém mojí kariéry. Vzdálil jsem se od svých začátků, kdy jsem hrál s kytarou a měl s kapelou rockové koncerty v Rock Café ještě jako punkáč. V dnešní době hodně lidí muziku zaobalí a řeší produkci, zvuk, ale zapomene na písničku jako samotnou. Ale chtěl bych to napravit.

Nyní se vracím k tomu, kde jsem začal. To bylo na nás zajímavé. Ale utekl jsem do pop music a písničky už nebyly od kytary, což mi šlo a bylo to ze mě, ale víc na produkci. A to nebylo autentický. Proto se vracím ke kořenům, co mi je přirozené, udělat song s kytarou, to má váhu a myslím, že je to nejautentičtější, co ze sebe mohu dát. Taky si říkám, že jestli chci oslovit lidi, jako jsi ty, tak jedině tím, že vezmu kytaru a uděláme songy v tomto duchu, jako například akustická verze "V Tobě", kde je podle mě slyšet, že písnička funguje i s kytarou. A takto bych to chtěl mít u všeho do budoucna.

Co tě vedlo ke zmíněné akustické verzi songu "V Tobě"? Nebylo lepší vyrukovat s novým singlem?

Chtěli jsme udělat něco jiného, zároveň to slouží jako pozvánka na koncert 4. prosince v Paláci Akropolis.

Budou na koncertě vokalisty z klipu?

Budou, ale ne zrovna tyhle.

Nebyl to trochu risk zapojit je? Nebál ses, že tě třeba přezpívají?

Nad tím tak nepřemýšlím. Hudba není soutěž. Myslím, že to bylo uvěřitelný, a mám z toho radost.

Čím bude koncert speciální?

Bude můj. Svůj vlastní koncert v Praze, když nepočítám vystupování na nejrůznějších akcích, budu mít po čtyřech letech. Jsem zvědavý, kolik přijde lidí a jaký to bude. Těším se na to. Tam se ukáže, jestli lidem za to jako interpret stojím. Taky poprvé a možná naposled mě naživo doprovodí i oba rappeři, s kterými jsem udělal tracky, tedy Renne Dang a Sensey.

Na tebe asi chodí mladší ročníky, možná až moc mladší. Chtěl bys to změnit?

Chtěl bych to změnit. Jednou možná budu těžit z toho, že jsem tu teď pro nejmenší generaci, tedy od 7 do 18 let. Poslouchají mě a vyrůstají se mnou. Za deset let tu tak bude celá generace, která mě bude znát a bude mi naslouchat, takže budu mít šanci všechny tyhle lidi oslovit. Spousta z mých posluchačů je hodně mladých, hudbu vnímají jinak než já v jednadvaceti. Takže jimi vůbec nepohrdám a nemyslím, že je to něco špatného, naopak si uvědomuji určitou zodpovědnost. Je těžké se přes tu nálepku přehoupnout. To bude výzva. Mnozí mě stále ještě berou jako teenage star. Těm to nevyvrátím, maximálně jim opak dokážu prací, která vždy bude za člověka hovořit nejlépe.

V roce 2013 ses stal Objevem ve Slavíkovi. Pomohlo ti to?

Jo. Tehdy v tom Slavíkovi ještě něco bylo, ale od té doby se to začalo komplikovat, protože se jednalo o ročník s Řezníkem. Je fakt, že pořadatelé koncertů na to tenkrát slyšeli hodně.

Dělal jsi vlogy, od kterých jsi záhy upustil.Proč?

Řešili jsme koncept, plány, náročnost i produkční hodnoty, aby to mělo nějakou úroveň, a do toho přišla StarDance, takže jsme chtě nechtě vlogy odložili. Chystám něco dalšího a budu v tom pokračovat. Mám nový tým lidí, který mi s tím bude pomáhat.

Hrál jsi ve filmech, seriálech. Rýsuje se něco aktuálního? Případně lákalo tě někdy divadlo?

Upřímně se nic filmového ani seriálového zatím nerýsuje, ale castingy mě čekají, tak uvidíme. Divadlo mě upřímně už moc neláká, hrál jsem v divadle celé dětství. Je to pro mě bolestivá disciplína. Ať už to bude znít jakkoliv zle, je to strašně moc práce za málo peněz.

Jezdíval jsi do Ameriky. Jak to vypadá s tvojí kariérou tam?

Dělám na dálku castingy. Ale není to na pořadu dne. Teď se věnuji věcem tady, koupil jsem si byt a snažím se udělat si zázemí. Na pár let jsem tomu dal klid. Ale chci se k tomu vrátit, protože jsem si udělal spoustu kontaktů a bylo by hloupé je nevyužít. Na americkém trhu mě láká možnost získat roli v seriálu.

V čem je tam rozdíl oproti Česku?

Podmínky pro práci jsou tam úplně jiné, mají tam jiné zázemí než tu. Česko je extrémně malý trh.

Když člověk jede na Letnou, kde mimo jiné bydlí vaše rodina, vidí nápisy: "Nechte zpívat Mišíka." Co se ti honí hlavou, když je vidíš?

Táta je legenda. Takových interpretů, jako je on, je málo. Zasáhl strašně moc lidem do jejich životů. Ve spoustě lidí něco změnil, což může říct málokterý interpret. Nejhezčí na tom je, že když jsem jel jednou taxíkem, říkal mi taxikář, že kvůli mému tátovi začal číst básničky. A to je ono, když vaše tvorba donutí někoho o věcech přemýšlet jinak.

Táta také připravuje nové album. Slyšel jsi už jeho nové písničky?

Bude to dobré. Sound je dobrý, hodně věcí nahrávají živě. Je to návrat ke kořenům bigbeatu, který se tady moc nedělá. Texty jsou dobrý, má to koule a baví mě to. Deska vyjde asi příští rok, jak moje, takže to bude můj rok s tátou. (úsměv)

Před rokem jste zpívali společně jako rodina na jednom pódiu. Rýsuje se něco dalšího?

Plánujeme společný koncert právě v rámci pokračování Family Jam - v dubnu v Hybernii. Pojmeme to jako rodinnou akci pro víc lidí. Řekli jsme si, že je hezké, když rodina dělá něco dohromady. Sám jsem to překřtil na českou Kelly Family.

Nebyla to pro tebe přítěž být synem Vladimíra Mišíka? Nebral to někdo jako protekci? Neměl ti to někdo za zlé?

Teorie vždy budou. Vím, co je pro mě práce každý den, živím se tím několik let. Kdybych měl být protekční člověk, tak by mi neplatili za moji práci. Je to signál toho, že je baví, co dělám. A že by zrovna táta pobíhal někde s telefonem a orodoval za mě, je těžko uvěřitelný vzhledem k tomu že jako bigbeatová legenda na showbusiness vždy kašlal. Já jsem vlastně jediný, kdo do něj vstoupil. Je to neznámá voda pro všechny.

Je těžké vystoupit z jeho stínu?

Nemám stín svého otce. Dělám kompletně něco jiného. Je mi jednadvacet, tak si myslím, že mám ještě čas s tím něco udělat.

Na očích médií jsi od svých osmi let. Neštvalo tě to někdy?

Vždy mě to bavilo. Neměl jsem z toho žádný komplex, byla a je to hra, dobrodružství. Bulvár neřeším. Nikdy jsem neměl aféry, kauzy, nikdy jsem tomu nešel naproti a bavilo mě pouze hrát, zpívat, vystupovat. Bylo to pro mě přirozený a neumím dělat nic jiného.

Co bys dělal, kdyby ti odešel hlas?

Byl bych kuchař a vařil bych. Mám rád těstoviny, italské jídlo.