"'EvoLucie' je jako film od Svěráka," napsal Honza Průša v hlavní recenzi na desku, v jejíž vznik doufal jen málokdo. A nemyslel to přitom jako nějakou nadávku. Jak napovídá název alba, nepřináší do diskografie Lucie žádnou revoluci, ale spíše evoluci. Jako by se těch šestnáct let, kdy skupina neexistovala, vůbec nestalo. Jestli je to ale dobře, nebo špatně, to byla zásadní otázka, se kterou jsme se v redakci pustili do makrorecenze. A ukázalo se, že z většiny s Honzou souhlasíme. Ve třech případech ze čtyř se dokonce shoduje i hodnocení, tedy slušných 7/10. Jedna pětka k tomu pak výsledný průměr stáhla na 65 %.

---

Tomáš Rozkovec - Když si Koller vezme Wanastovu nevjestu (5/10)
Vztah ke kapele: Sleduji ji od jejích začátků. Vrcholem její tvorby pro mne bylo album "Větší než malé množství lásky", pak už to šlo strmě dolů.

Hodně vody upynulo ve Vltavě od doby, kdy fungovala vzájemná chemie, která proslavila Lucii nesmrtelnými hity. Propastných šestnáct let dělí poslední nahrávka od té nejčerstvější a já se obávám, že na novince ona zmiňovaná kapelová soudržnost úplně nezafungovala. "EvoLucie" totiž na mě působí poslepovaným dojmem. Jako by každý sáhl do svého šuplíku a náhodně z něj něco vyndal. Ten šuplík zde však není myšlen nějak hanlivě. V jednotlivostech jsou skladby fajn, ale na deskách Lucie nikdy nebyl tak moc cítit vliv WV ("Chtěli jsem lítat", "Peněženka", "Než tě rozkradou", "Slečna do nekonečna") i Kollerových sólovek ("Já to nemám spočítaný"). A v tom je asi, předesílám můj, zakopaný pes, který mi brání v jednolitém poslechu. Někomu to třeba vadit nemusí, ale pokud si já chci poslechnout Kodyma a jeho partu, sáhnu po některých z prvních tří alb a to samé udělám u Kollera. Samozřejmě, jsou zde skladby luciovského střihu, které jako by vypadly z řadovky "In the Sky", ale nejsou ani zdaleka tak výrazné. Navíc je tu jistá slyšitelná podobnost, byť s v maličkostech, se staršími kusy. Za nejhitovější písně v duchu Lucie pokládám (byť godspellovskými sbory mírně přeslazenou) "Nejlepší, kterou znám" či "Já jsem pan Petr Monk", kde však slyším kytarové ozvěny skladby "Svítání". Pro mě je na novince málo té klasické a hravé Lucie. Výsledek dopadl dobře jen napůl, v duchu sloganu, že když si David Koller bere Wanastowu nevjestu vznikne sňatek z rozumu s názvem Wanastowa Lucie.

---

Hana Bukáčková - Lucie vstala z popela a znovukřest ohněm ustála (7/10)
Vztah ke kapele: Vzpomínka na devadesátky, nadčasové hity a dospívání.

Co si mnozí před lety jen stěží dokázali představit, se stalo skutečností. Lucie přišla s novou deskou. Mezitím víceméně rejžovala z nostalgických vzpomínek na zlaté hity z devadesátek. Jejich závan je cítit i na "EvoLucii". Nahrávka sice vyšla po dlouhých šestnácti letech, ale dlouhá pauza na ní není prakticky znát. Formace si udržela svůj pop-rockový rukopis. Silné melodie, pevné a nezaměnitelné hlasy Davida Kollera a Roberta Kodyma. Žádný velký vliv synťáků, kterých často dnes slýcháme spousty u jiných interpretů. Zaplaťpánbůh! Po prvotních obavách zapříčiněných prvním singlem "Takhle tě mám rád", kterou jsem si nakonec po pár poslechů stejně oblíbila, vyšla kapela z boje poměrně se vztyčenou hlavou. Ruku na srdce, novinky jsem se bála jak čert kříže, měla jsem strach, že bude spíchnutá horkou jehlou s cílem natočit sbírku prvoplánových hitů. Výsledná kolekce je ale pestrá, i když místy nesourodá a nekompatibilní, přitom ale taková, jakou jsem si ve skrytu duše představovala. Nová Lucie propojuje starou Lucii s Wanastowkami, ať už v tom dobrém či špatném slova smyslu. Zvukově velmi kvalitně zachycené. Některé skladby ale pokulhávají hlavně po textové stránce. Mišmaš slov bez ladu a skladu najdete v písních "Fénixovy slzy", "Já jsem pan Petr Monk", které jsou i po hudební stránce až moc experimentální. Naopak mezi takové klasiky, které by se mohly zabydlet v repertoáru nastálo, patří "Slečna do nekonečna", "Chtěli jsme lítat", "Takhle tě mám rád" či odlehčená "1968". Lucie se v závodu s časem i přes pár kotrmelců udržela na nohou, aniž by došlo k většímu úrazu.

---

Petr Doupal - Příjemná nostalgie bez hitů, co si vás získá postupně (7/10)
Vztah ke kapele: Nejlepší česká kapela 90. let a jedna z mála, které vůbec poslouchám.

Možná právě díky tomu, že tehdy skončila a v posledních letech se po postupném reunionu stala exkluzivním zbožím, bude Lucie navždy největší kapelou moderních českých dějin. Kdybych si měl vybrat jeden nosič z domácí scény, který budu poslouchat pořád, bude to jejich "Vše nejlepší 88-99". Novinka ale tento punc mohla slušně porušit, kdyby nestála za nic. A po prvním poslechu byly pocity všelijaké. Jak už napsali jiní, musíme si přiznat, že na "EvoLucii" se nenachází žádný budoucí vyloženě legendární hit. Naštěstí zároveň rozhodně není špatným počinem: to jen ten první poslech byl velmi zákeřný, nahrávka si vás totiž získá postupně. Zejména první tři songy se vám do hlavy zaryjí pořádně a budete si je rádi prozpěvovat. A vzhledem k určitému experimentování ve středu stopáže si asi každý najde jinou oblíbenou skladbu. Desku jako celek je nutné pochválit zejména za to, jak zní vlastně oldschoolově; je nepoplatná době, naprosto oproštěná od dnešních trendy přístupů a zvuků a krásně vyvolává tehdejší devadesátkové pocity. Je tedy škoda, že rock je mrtvý a český ekvivalent Imagine Dragons tu není, takže pochybuju, že si Lucie tímto jinak uznáníhodným přístupem najde nové fanoušky. Přitom jsem ale zaznamenal vyloženě zvláštní vlivy jiných songů: konec "Peněženy" je jak od Horkýže Slíže, v intru "Takhle tě mám rád" slyším Bowieho "Heroes" a refrén začíná ve stylu "Dole v dole" Kabátu a při jinak skvělé hymnické "Než tě rozkradou" jsem si původně myslel, že se mi spustilo "New Divide" Linkin Park. Možná jsem ale jen paranoidní. Každopádně i když "EvoLucie" nevytvoří nový kult u dnešních teenagerů jak tehdy, my starší jsme rádi, že se nám skupina vrátila s důstojným počinem. Na závěr si neodpustím jednu technickou kritiku: tak špatně nahrané/namixované album jsem dlouho neslyšel. Možná to je špatnou digitalizací na Spotify, každopádně i na dobrých audiosystémech to byla hrůza poslouchat.

---

Ondřej Hricko - Silná deska bez muzikantské chemie (7/10)
Vztah ke kapele: Diskografie Lucie je soundtrackem mého dětství.

Pauza Lucie byla příliš dlouhá na to, abychom mohli očekávat gejzír originality a překotných změn v rukopisu skupiny. Dle očekávaní se parta sebevědomých hudebníků pokusila navázat tam, kde skončila s posledním albem "Dobrá kočzka která nemlsá". Lehké rádiové hity tu střídají žánrově rozšafné skladby, mezi nimiž se tříští ega jednotlivých členů. Kodym si na novinku přenesl ze svých Wanastovek "Peněženu", sólovky Davida Kollera připomene "Nejlepší, kterou znám" a hudební nejednoznačnost s mlhavými žánrovými obrysy v písni "Já jsem pan Petr Monk" zase prozradí angažovanost Michala Dvořáka. Celek tak působí lehce roztříštěným dojmem, kde hlavní ingrediencí není chemie mezi muzikanty, ale spíš snaha přesvědčit sebe i své fanoušky, že Lucie na to pořád má.

---