Máš novinku - vánoční album "Zapomenutý příběh". Rozmýšlel ses nad tou nabídkou, zda do toho jít, či nejít? Říká se, že když interpret nemá do čeho píchnout, přijde s vánočním nebo dětským albem.

Mě oslovili tvůrci. Autor písní je Zdeněk Bričkovský, vystudovaný dokumentarista-režisér, který žije ve vísce Odranec na Vysočině. Asi před dvěma lety seděl jednoho parného odpoledne před svým domem a začaly ho napadat melodie a texty. Tak je s kytarou nahrál na diktafon. A najednou zjistil, že má před sebou jedenáct písniček, které tvoří ucelený příběh. Jelikož učí na základní škole hudební výchovu, vzal písničky s sebou do školy a začal si je tam hrát. A děti se o ně začaly samy od sebe zajímat. Což bylo pro něj hezký signál, že ty písně v sobě něco mají. Začaly se hlásit děti i z jiných tříd, že slyšely o tom, že má hezké písně. Na základě toho vzniklo malé představení, besídka, ve které si mohl zazpívat, kdo chtěl. Mělo to veliký úspěch jak u dětí, tak u jejich rodičů. Zdeněk cítil, že by bylo dobré posunout to dál. Zavolal svému kamarádovi Davidu Rotterovi, se kterým se dobře znám, protože jsme spolupracovali na různých hudebních projektech, ať už to byl Horáčkův "Český kalendář", nebo "Já, Jób", který se hrál s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně.

O "Já, Jób" jsi mluvil posledně, tehdy se to chystalo. Byla to předzvěst spolupráce na této nahrávce?

Určitě, všechno souvisí se vším. David Zdeňkovi nabídl, že by z toho mohlo být celé album a že bych ty písně mohl nazpívat já. Když jsem to slyšel ve formě demo nahrávek, hned jsem věděl, že by mohlo vzniknout něco, co jsem do té chvíle ještě neudělal. Cítil jsem, že by mě to mohlo bavit zpívat.

Kdyby nepřišla tato nabídka, natočil bys někdy vánoční album?

Obávám se, že ne. Protože natočit vánoční album mi zavání kalkulem. Vše, co nahrávám, vytvářím, točím, nedělám proto, aby to bylo, ale protože to udělat chci. Protože mě to baví, vzrušuje, fascinuje, přitahuje… A to je případ i této desky.

Předpokládám, že se nahrávalo v létě. Jak se navodí ta správná atmosféra pro přípravu vánočního alba?

To tak většinou bývá, že se taková alba natáčejí v létě - pokud to má být do Vánoc hotové. Příběh, který nesou ty písně, ale nemusí být za každou cenu zúžený jenom na Vánoce. Je přítomný v každém okamžiku lidského bytí. Myslím, že se tím albem člověk může inspirovat po celý rok. A pro mě to znamená, že když ty skladby zpívám, natáčím, nepotřebuju si nastolit speciální vánoční atmosféru, že bych si rozsvítil stromeček, zapálil svíčky, františka a jedl u toho kapra. (úsměv)

Jaký vztah máš k Vánocům?

K Vánocům mám vztah kladný, protože jsou to jedny z nejkrásnějších svátků, které nám byly dopřány na tomto světě. Je to moment, který Bolek Polívka (který nahrávku obohatil o průvodní slovo - pozn. red.) popisuje slovy: "Vánoce jsou svátky, které slavíme již po staletí. Jsou to svátky, které mají člověka obrátit dovnitř, k sobě a zároveň k něčemu, co nás přesahuje." A to je, myslím, souvětí, které mluví za vše.

Dodržuješ nějaké vánoční tradice, nebo si myslíš, že jsou v dnešní době přežité?

Určitě to k tomu patří, ale nevnímám to jako mechanické dodržování nějakých tradic, zažitých zvyklostí. Pro mě jsou tradice, které se dodržují, pouštění skořápek nebo rozkrojení jablíčka, vedlejší atrakce, co doplňují podstatu, kterou Vánoce nesou. Člověk se aspoň jednou za rok zastaví, spočine, trošku přemýšlí nad tím, co bylo, je a co bude. Vzpomene si na své blízké i na ty, kteří odešli do nebe. Anebo si vzpomene i na ty neblízké, na lidi, co s ním zrovna nejsou v nějakém vřelém a pozitivním vztahu. A tak třeba i odpouští svým nepřátelům.

Odpustils i ty sám?

Snažím se odpouštět. Jde to, ale musí si k tomu každý dojít svojí cestou, svým myšlenkovým pochodem. Myslím, že to je ozdravné a velmi osvobozující.

Za manželku máš cizinku. Jak slavíte Vánoce?

Kubánci všeobecně Vánoce moc neslaví. Když jsme minulé svátky prožili na Kubě, všiml jsem si, že v některých domácnostech měli i v těch osmadvacetistupňových teplotách skutečný stromeček. Když jsme spolu se ženou začali žít a jezdili na Vánoce k rodičům, bylo všechno moc hezký, nový, protože nebyla zvyklá, že by se dodržovaly takové zvyky. Má to moc ráda a užívá si to.

Zpíváte si doma koledy?

Přiznám se, že koledy nezpívám. Asi k tomu nemám vybudovaný vztah, nemám důvod. Připadá mi to takové automatické - Vánoce = musí se pouštět a zpívat koledy… Nemám rád nic, co je automatické, takže to jde úplně mimo mě.

Koleda "Narodil se Kristus Pán" je ale i na zmíněném albu. Jaký k ní máš tedy vztah?

Je to píseň, která oslavuje narození Ježíše Krista, člověka, který ovlivnil generace lidí, kterým hlásal něco, co je mi velmi blízké. Píseň je mi také velmi blízká, protože oslavuje někoho, kdo je mi inspirací.

Jsi věřící?

Ano.

Vánoce jsou spojené s konáním dobrých skutků. S jakým dobrým skutkem ses v poslední době setkal?

Drobné věci, které můžeš dělat každý den. Například když vidím na ulici hrát člověka na nějaký nástroj, vrátím se nebo přejdu silnici, abych mu mohl hodit do futrálu nebo do čepice peníze. Nebo mému kamarádovi nedávno někdo na parkovišti odřel auto a ujel. Naštěstí to někdo viděl, zapsal si espézetku a dal mu to za stěrač. (smích)

Ty sám jsi někdy dělal busking?

Ne. Nikdy. Nemám k tomu důvod. Ale kdybych se dostal do situace, že by to bylo potřeba, tak bych to s radostí udělal.

Budeš vystupovat s vánočním projektem i naživo?

Koncerty budou. Podařilo se jich zatím naplánovat pět, termíny jsou na stránkách. Nejdůležitější je 10. prosince v Divadle Radka Brzobohatého, kde album pokřtíme. Bude přítomný i Bolek Polívka, který namluvil průvodní slovo, a bude tam celá kapela, která to nahrávala. Zahrajeme desku tak, jak leží a běží, živě i s dětským sborem, který na desce účinkuje, včetně právě Bolkova průvodního slova, které je rovnocenné s písněmi. Bez něj by toho alba byla jen půlka.

V říjnu ses zúčastnil akce "Společně proti bezmoci". S jakou největší bezmocí ses kdy potkal?

Právě asi s tou nemocí, kvůli které se ta akce pořádala. Jde o amyotrofickou laterární sklerózu. Zatím je neléčitelná. U pacienta dochází k postupné svalové slabosti až atrofii. Mozek nakonec není schopen ovládat většinu svalů a pacient zůstává paralyzován při zachování psychických a mentálních schopností. To je podle mě totální bezmoc.

Když se chytnu názvu desky - co je pro tebe zapomenutý příběh? O čem se nemluví a mělo by se to připomínat?

Třeba příběh Václava Havla. To je příběh, který by měl být inspirací pro nás všechny, ať už jsme volili kohokoliv. Podle mě mu jeho dva následovníci ve své ješitnosti v skrytu duše závidí, jakou byl úžasnou a celým světem významně vnímanou osobností. Myslím, že Václav Klaus a Miloš Zeman obzvlášť mu nesahají ani po kotníky.

Prohlásil jsi , že na písních z vánočního alba tě nejvíce zaujala čistota a jednoduchost, kdy hledáš obyčejnou písničku. Je těžké najít takovou písničku nebo ji složit?

Myslím si, že ano. Takhle mluví moje životní zkušenost. Najít obyčejnou hezkou píseň je těžké, protože těch složitých konstrukcí, kompozicí, aranží je spousta. Když nemáš to jádro, uděláš okolo opulentní aranž. Tváří se to, že je to něco obrovského, ale není. Je to vlastně naleštěný nic. Forma přebila obsah. Ale když máš to jádro pěkné, čisté a silné, nepotřebuješ dělat okolo žádné ozdoby. Je to krásné ve své podstatě. Pro mě toto reprezentují třeba bratři Nedvědi, to jsou desítky jednoduchých a krásných písní.

Proto se rád vracíš k Ježkovi, Voskovcovi a Werichovi?

Určitě, mají obsah a u formy je jedno, jaká je.

Jakou jejich píseň máš nejradši?

"Ezop a brabenec", "Život je jen náhoda", "Kat a blázen".

Proč "Kat a blázen"?

Protože krásně popisuje současnost, ačkoliv to je napsané už osmdesát let. "Dle starých pramenů kraloval starý vetchý král. Řečeného krále se nikdo nebál. Každý se mu smál. Ať dělal, co dělal, lid se chechtal dál." To je ono. Jak je to, panečku, aktuální. Mě to napadne vždy, když to zpívám. Ta asociace - asi nemusím říkat, s kým. Někdo se tomu pousmívá, někdo se nad tím pozastavuje, mračí, ale to nic nemění na tom, že to tak je.

Rád si hraješ se zvukem. K tomu používáš looper. Bylo těžký se na něj naučit?

Je to asi tak těžký jako se naučit bramboračku. Nejdřív musíš vědět, jak se to dělá, a když to zjistíš, tak do toho zkusíš vnést svoji kreativitu, nějaký svůj přínos. Když už to vaříš poosmé, zjistíš, že tě to nejenom baví, ale že ti to i chutná. A ono to pak chutná i ostatním.

Děláš různé zvuky i pusou. Na jaký z nich jsi nejvíce pyšný?

Umím trumpetu s dusítkem. Když to udělám, tak mi kluci jako Vojta Dyk nebo En.Dru závidí. Troufám si říct, že nikdo jiný kromě mě to neumí. Trvalo to asi půl minuty, než jsem se ten zvuk naučil. Respektive než jsem objevil, že ho mám v sobě.

Který zvuk by ses rád naučil?

Ten, který dělá Vojta. Je to takový ptako-opičí zvuk.

Krom zpívání se věnuješ i divadlu: hraješ v činohře "Jak je důležité býti Filipem" v Divadle pod Palmovkou, zároveň hostuješ v Ypsilonce v "Rusalce nejen podle Dvořáka aneb Kdo je stará Háta". Co by sis rád zahrál?

Rád bych si zahrál roli, kterou jsem už hrál. "Hamleta".

Máš ambice více prorazit, co se týká herecké profese?

Nemám žádné ambice. Jediná moje ambice je pracovat na sobě jako na člověku.

Co máš ještě jiného v plánu?

Připravit dobrou půdu pro "Zapomenutý příběh", který je momentálně středobodem mého vesmíru. Ještě k tomu paralelně jedu koncerty "One Man Show Nahubu", kde vystupuju s looperem.