Nevím, zda jsou Peter Bjorn And John pro každou srandu a šli by třeba do soutěže v pojídání skořicových šneků (kanelbullar) nebo u nás populárních švestkových knedlíků, jejich klubová premiéra ve slušně zaplněném Lucerna Music Baru byla ale vydařená jízda, během které nebyl čas na žádné prostoje. Švédští sympaťáci sypali jeden song za druhým, povídání mezi nimi bylo pomálu, ale ona vzájemná interakce fungovala i na bázi gest, kdy přebytečných slov nebylo třeba. Většinou stačilo krátké představení následující skladby.

Ve stejný den, kdy se konal koncert, vyšla i osmá deska "Darker Days". Té nakonec patřil čas spíše v úvodu setu, skvěle zafungovaly "One For The Team" či "Gut Feeling" zpívaná Björnem Yttlingem. Hlavním tahounem a komunikačním médiem byl ale Peter Morén, který se při představování nového alba přiznal, že se jim nedopatřením podařilo zasklít dovezení desek na prodej a že mají s sebou všeho všudy čtyři kusy vinylů (jejich dlouholetý kytarový technik pak jedním z nich zamával na ukázku) a naznačil, že je možná nakonec jen rozdají do publika. Peter stíhal v rychlém sledu střídat kytary, tancovat, poskakovat, hecovat publikum (trochu tím připomínal našeho Mardošu) a dávat písním nezaměnitelnou tvář. Taková "Living A Dream" byla kráska s až beatlesáckým odkazem, hravá a prostá kompozice, jež chytne na první poslech. Peter Bjorn And John vystupovali coby trio a taková "Wrapped Around The Axle" se tudíž musela obejít bez smyčcových kudrlinek.

Stěžejním bodem programu však bylo připomenutí asi nejvíc provařeného kompletu "Writer's Block", díky kterému se tato parta kamarádů dostala do většího povědomí, včetně hitovek "Young Folks" nebo "Objects Of My Affection", kdy jedna uzavírala hlavní blok a druhá odpálila přídavky. "Let's Call It Off" se postarala o samotný start večera, podmanivá "Amsterdam" byla překvapivým momentem, kdy poprvé trochu ubrali plyn. Došlo i na několik ukázek z nahrávek "Gimme Some" a "Breakin' Point", do úplné historie kapela zavítala jen jednou, a to s coverem The Concretes "Teen Love", který najdete na druhé řadovce "Falling Down". "Do-Si-Do", "Dig A Little Deeper" nebo rozmáchnutá "Second Chance" prezentovaly až klukovskou radost z živého hraní. Závěrečný dvojblok "Up Against The Wall" a "I Know You Don't Love Me" byl naopak ukázkou skvělé souhry - došlo na improvizace, sóla a nechyběla ani ona gradace do blížícího se finiše.

Díky brzkému začátku, protože každý pátek a sobota jsou v Lucerna Music Baru vyhrazeny pravidelným osmdesátkovým večerům, nebyl čas na žádné mezihry a obšírnější komunikaci. Peter Bjorn And John byli ale nezastavitelným strojem, který hrál o sto šest, a než se publikum stihlo pořádně rozkoukat a rozehřát, byl už téměř konec. Jejich klubová premiéra u nás se ale i tak povedla.