Vyřazená nákladní loď Altenburg 1964 je unikátní místo se specifickou temně industriální atmosférou. Rez, rozvrzané dřevěné můstky, díra autogenem prořezaná do ocelové přepážky, která dříve oddělovala dva nákladové prostory, plechové stěny, nerovná podlaha, ve vzduchu všudypřítomná vůně řeky, přece jen trochu rizikové místo (však se taky jeden z návštěvníků při odchodu poroučel do Vltavy, naštěstí bez následků). K zasněnosti Manon Meurt by se spíše hodil nějaký prosluněný palouček v lese, nakonec to ale fungovalo docela dobře. Vlastně moc dobře.

Začátek večera patřil slovenským The Ills. A nutno říci, že byli velmi příjemným překvapením. Z letmého průletu jejich deskami jsem čekal post-rockové vybrnkávání a subtilní melodie, v Altenburgu se mi dostalo solidní riffové nálože, která celkem hladce překračovala hranici až kamsi k hrubozrnnému stoner metalu, výhradně v instrumentální podobě. V každém případě dobrá volba předskokana a jsem si jistý, že nejen pro mě to byl objev hodný dalšího sledování.

Manon Meurt nastoupili neokázale. Bez velkých gest, pozdravů či proslovů se prostě zvuková zkouška přirozeně prolnula do prvních tónů otvíráku nového alba, skladby "Circles". První překvapení na pozici basáka - nováček David Tichý nepotřebuje drtit struny, aby dodal skladbám formace hutný spodek, který tak příjemně vibruje kostmi. Vystačí si s baterií syntezátorů. Ostatně The Doors to svého času nedělali jinak, a jak jim to hrálo! Výsledku to jen prospělo, přibyly nové zvukové barvy a charakteristická zasněnost byla ještě zasněnější.

Požehnáním pro Manon Meurt je nejviditelnější dvojice Kateřina Elznicová a Vojtěch Pejša. Oba s kytarami, ale jinak skvěle kontrastní. Pejša, coby akčnější polovina, naplno položený do svých kytarových ploch, vlající v poryvech hudby. Elznicová, zasněná, introvertní víla (ve středu navíc s květinovým věncem ve vlasech) s výrazným hlasem, který neživo ani nezaškobrtnul. Zbývající členové kapely byli schovaní ve stínech a mlhách, přeslechnout se ale nedali.

Pokřtěno jest, Manon Meurt se novince věnovali naplno, "MMXVIII" zazněla celá od začátku do konce. Dvouskladbový přídavek patřil sice starším věcem, přesto i dlouho po skončení koncertu v hlavě rezonovala hlavně čerstvá nahrávka. Živé provedení její sílu ještě podtrhlo.