Sobotní večer ve smíchovské továrně patřil osobnostem, které jsou nějak spojeny se značkou To whom it may concern. Jako první se představil Tungorna (parťák doprovázející Jonnu Emily Lee na scéně), který představil své loňské épéčko "YSTER". Nejlépe zabrala hned úvodní "SSTR" s vysamplovaným hlasem Jonny. Tungorna si pohrával s kratšími elektronickými elementy, ty spojoval do sebe, a budoval tak hutné melodie. Zcela opačnou cestou na to šel Man Without Country (ten pro ionnalee připravil remix skladby "Simmer Down"), který vsadil na mnohem písničkovější formu. Na konec října chystá nové album "Infinity Mirror" (z ní třeba zazněla "Achilles' Heel" nebo "Lafayette"), jeho zasněné songy naživo znějí převážně v syrovější podobě. Publikum ožilo, když hrábl po starších věcech z desek "Maximum Entropy" a "Foe". Jeho sympaticky vystavěný set však zchladil dosti nevyvážený zvuk.

Jonna to k nám s předchozí fází své kariéry - iamamiwhoami - nějak nestihla, ale v rámci pražské premiéry tracky z tohoto úspěšného období nezůstaly opomenuty. Základ však tvořila letošní nahrávka "Everyone Afraid To Be Forgotten", na němž se představuje coby ionnalee a vykresluje své úzkosti ze sociálních rébusů dnešní doby a strach, který se rýsuje v jejích niterních myšlenkách. Ačkoliv má album patnáct položek, zazněla z něj jen nepatrná část, nedošlo ani na fascinaci jménem "Dunes Of Sand". Hned úvodní "Work" s hypnotickým (pochodovým) tempem dala najevo současnou hudební tvář Jonny. Scéně dominovala projekční plocha a před ní vyvýšený stupínek, na kterém Jonna často tancovala a svými pohyby doplňovala místy tématické projekce.

ionnalee během vystoupení vystřídala tři doplňky, které obohacovaly její útlou černou kombinézu. Efektně fungoval třeba světélkující plášť, který si na sebe vzala při hypnotické "Chasing Kites" z vydařené desky "BLUE". Z té byla vybrána i magicky průzračná "Fountain", ta jako jedna z mála zastupovala onu něžnější polohu Jonny. Ke komunikaci s publikem si vystačila s několika málo frázemi, povyk však způsobilo, když při přídavku "Gone" seskočila z pódia pozdravit se s fanoušky, od jedné fanynky si vzala korunku z alobalu a nasadila si ji. Někteří fans si donesli i mysteriózní masky, aby podtrhli tajuplnost hlavní aktérky.

Z "Everyone Afraid To Be Forgotten" nejlépe zafungoval pilotní singl "Samaritan", který zazněl až ke konci hlavního bloku. Nejvíce ovací si ale vysloužily skladby pevně patřící do éry iamamiwhoami, zejména z dvojice kompletů "kin" a "bounty", taková "y" byla skvěle zvolené finále. "Play" nebo tanečně rozjetá "Goods" na sebe taktéž strhávaly zaslouženou pozornost. Zvukový alchymista Tungorna souzní s ionnalee na maximum a hudebně to byl hutně našlápnutý set, který měl spád a nebylo v něm hluchého místa. Škoda jen, že jeho délka měla spíše festivalové proporce a ona hodinka (a něco málo k tomu) byla celkem záhy pryč.

Severský pop v podání ionnalee si odbyl povedenou premiéru, kdy některé kompozice dostaly mnohem rytmicky výraznější variace. Jonna je naživo mysteriózní divou, která nejenom do vokálních a pohybových kreací dodává neoblomnou energii. Zamrzela ona krátká stopáž vystoupení a místy celkem podivný zvuk, který nejvíce odnesl Man Without Country. ionnalee se však nemusí strachovat, že by se na ní nějak rychle zapomenulo, a snad dojde i na nějaké ono přislíbené příště.