Náhlý a překvapivý odchod většiny členů redakce časopisu &musiQ (dříve Rock& Pop) v čele s šéfredaktorem Vojtěchem Lindaurem byl nehezkým dárkem pod vánoční jolkou pro většinu hudebních fanoušků a čtenářů, kteří si za uplynulých třináct let zvykli na to, že máme v Česku hudební periodikum na úrovni. Květiny na hrob však prý klásti netřeba. Podle slov šéfa vydavatelství Muzikus, Daniela Andela, jede časopis dál, jenom s trochu jinou posádkou.

Mohl byste zrekapitulovat kořeny krize v &musiQ, která v prosinci vyvrcholila odchodem šéfredaktora Vojtěcha Lindaura, potažmo většiny členů redakce?

Především bych chtěl zdůraznit, že celá záležitost má čistě ekonomické důvody. &musiQ se dostal do finančních problémů a nebylo jej dále již z čeho financovat. Mzdové a honorářové náklady byly tak vysoké, že nebylo z čeho brát. Protože tato situace trvala v podstatě dva roky a nijak se nelepšila, dohodli jsme se s Vojtou Lindaurem na ukončení spolupráce.

Z vyjádření bývalého šéfredaktora vyplývá, že kořeny napětí byly v rozdílných názorech na obsah časopisu. Prý jste prosazoval jeho větší čtenářskou přitažlivost - po obsahové i grafické stránce.

Samozřejmě jsem se snažil vymyslet něco, aby časopis ekonomicky fungoval, aby neprodělával a byl alespoň na nule. V žádném případě nešlo o to měnit obsah nebo lidi, kteří jej tvoří, ale o to změnit způsob prezentace obsahu. Spousta čtenářů si stěžovala, že časopis je k neučtení, protože články jsou moc dlouhé a nepřehledné. Snažil jsem se redakci přesvědčit, aby na čtenáře více myslela - dělila text jednotlivých článků přehledněji, více využívala perexů, poutáků a mezititulků. Bohužel marně. Přitom jsme to bez problémů zavedli ve všech časopisech našeho vydavatelství, včetně Harmonie - časopisu o vážné hudbě a jazzu. Podle mne už takové věci patří ke standardu i v Čechách. Doba se zrychluje a čtenáři se chtějí v časopise rychle orientovat, poznat hned na začátku článku, o čem bude řeč a jestli pro ně má cenu číst jej do konce.

Čím argumentovala protistrana, co redaktorům na vaší koncepci vadilo?

Tam žádné argumenty nebyly, ty změny, které jsem požadoval, se prostě nestaly. Na moje názory nebral nikdo ohled, nebo se to zrovna nestíhalo, důvody, proč na moje požadavky nikdo nereflektoval, se vždycky našly. Já jsem přitom nikdy nezasahoval do - podle mne - daleko zásadnějších věcí, jako je třeba obsah. A formální a grafickou úpravu jsem začal řešit až ve chvíli, kdy klesal náklad. Když jsme v roce 1996 Rock&Pop koupili, dostali jsme jeho náklad přes dvacet tisíc výtisků měsíčně a s redakcí jsme navzájem neměli problémy. Ty se objevily, až když začal časopis prodělávat, k čemuž došlo zhruba před třemi lety. Ale znovu opakuji, že hlavním důvodem byla prodělečnost &musiQ. Každé periodikum u nás žije především z reklamy a v tomto případě příjmy z inzerce prudce klesly.

Jak si vysvětlujete ten propad?

Hlavním důvodem bylo, že se pro časopis tohoto typu podstatně zúžil reklamní trh. Reklamní agentury začaly cpát prachy do masových projektů. Do krize se navíc dostal celý hudební průmysl, rapidně poklesly prodeje desek a hudební firmy začaly na reklamě podstatně šetřit.

Hlavním manažerem &musiQ, který se od roku 1996 staral o ekonomický chod titulu a na kterého jistě padá velká část odpovědnosti, byl Aleš Králík, byl také odejit?

Ano.

Jak je možné, že vaše vydavatelství dokáže ufinancovat tak nekomerční titul, jako je Harmonie, a nepodaří se mu to u mnohem mainstreamovějšího titulu, jakým je &musiQ?

Harmonie je mnohem levnější časopis, co se týče honorářů a mezd. Podstatně lépe se na něj také shánějí granty - protože stát a různé nadace raději podpoří vážnou hudbu než rock. Je tam však také vidět práce šéfredaktora, který s potenciálními sponzory vede přímá jednání.

Myslíte si, že &musiQ má mezi českými hudebními časopisy konkurenci?

Z hlediska novinářských kvalit, tzn. kvalit obsahu a lidí, kteří obsah tvoří, u nás konkurenci stoprocentně nemá. Čtenáři si Rock&Pop a později &musiQ kupovali především kvůli kvalitním novinářům.

Není tedy potom příchod bývalé redakce časopisu Big Beng na místo Lindaurova týmu jen jakási znouzectnost?

Ano, dalo by se to tak říci.

V čem bude nový &musiQ jiný?

Bude nesmírně těžké na tu kvalitu navázat. Nepočítal jsem s tím, že spolu s Vojtou Lindaurem odejde také celá redakce. Zaskočilo mě to, ale beru to jako výzvu a zkoušku. Doufám, že alespoň část staré redakce přesvědčím, že má cenu do &musiQ dál psát. Pokud se mi to nepodaří, bude to špatné. Když se časopis do konce roku nezmátoří, nebudu se rozhodně snažit udržovat jej při životě. Ti, co říkají, že by bylo férovější zabalit to hned, mají pravdu, ale zapomínají na to, že &musiQ má spoustu dluhů a ty se musí nějak zaplatit. To je další důvod, proč se chci pokusit jej udržet, alespoň do konce roku.