Na sólo debut Jakea Shearse jsme si museli drobet počkat. Zjevná snaha najít sebe samotného a zvuk skutečné, reálné muziky se ale vyplatila v každém momentu této bezejmenné desky. Každá skladba má v sobě kousek pravdy, každá má šanci stát se hitem. Jake tak vypiloval silné album, které by vašim uším nemělo uniknout.
Před šesti lety se jeho domovští
Scissor Sisters odebrali k nedefinovatelnému (co se týče délky) spánku. Loni se sice připomenuli spoluprací s
MNDR "Swerlk", ale regulérní návrat to nebyl.
Jake Shears v celém mezičase naznačoval, že pracuje na svém sólu a také na knize memoárů "Boys Keep Swinging". Ta se stala jakýmsi základem pro hledání sebe samotného, což se následně stalo i tématem samotné desky. Také se přestěhoval do New Orleans, kde ho uhranula tamní hudební scéna a její historické milníky.
Producentsky byl při nahrávání alba Jakeovi k ruce Kevin Ratterman, který tak nějak plnil jeho malá/velká přání o tom, jak se svým způsobem vzdálit od hudebních mantinelů jeho domovské skupiny. Ačkoliv pilotní singl
"Creep City" byl trošku matoucí. Ve svém důsledku totiž tato píseň zněla dost blízce k tomu, co za ta léta vytvořili právě Scissor Sisters.
Dozvuky kapely se nesou celou nahrávkou, přesto se Jake Shears posunul do jiných vod. Zaznamenáte zde vliv retro sedmdesátek, disca, country, jazzových variací, postřehnete aranžmá pro smyčce, dechy a specifickou atmosféru New Orleans a delty řeky Mississippi. Hudebníci z
My Morning Jacket a Preservation Hall Jazz Band tyto vize ještě více rozšířili - uslyšíte tak inspirace v raných
Bee Gees,
Electric Light Orchestra,
Roxy Music nebo
Eltona Johna. Většinu materiálu Jake skládal u klavíru a díky bohatým aranžím jeho první sólovka vstřebává a bourá hudební hranice, ačkoliv se primárně pohybuje v teritoriu načechraného popu.
Krátké úvodní intermezzo představuje symbolické roztáhnutí opony v kabaretu, v němž můžete nakouknout do Jakeova soukromí. "Good Friends" je up-tempo song, který nahlíží na Bowieho éru s "Modern Love" optikou tahouna ze Scissor Sisters, glam rocková "Big Bushy Mustache" si pohrává s ironií, která však udržuje posluchače plně ve střehu. "Sad Song Backwards" je vrtkavá náladovka, v níž jižanské country ornamenty drnkají na tenké struny natažené mezi radostí a melancholií. Provokativní dvojice "S.O.B." a "Clothes Off" šlape v disco beatu s funky elementy a vtáhne vás na taneční parket v zakouřeném lokále kdesi v postranní uličce. Nespoutaný noční život se objevuje i v geniálně vymyšlené "The Bruiser", která si vypůjčila nápad a rytmus z uhrančivé "Nightclubbing"
Iggyho Popa a které Shears dodal svou vlastní verzi sebe sama v bohémském módu.
Velkou soudržnost debutu Jakea Shearse naplňují skvěle napsané pomalejší skladby, které uzavírají každou polovinu alba. "Everything I'll Ever Need" si střihne virtuální souboj emocí se zmíněnými Bee Gees - tato kráska podlomí kolena hned s prvním poslechem. "All For What" v sobě nese kus dojemné grácie a nonšalantího gentlemanství
Bryana Ferryho a to nejlepší ukazuje až s postupem času. Balada "Palace In The Sky" je do puntíku dotažené melodrama, v němž melancholie tepe v každém taktu, naopak "Mississippi Delta (I'm Your Man)" je velmi osobní zpovědí samotného autora, nejvíce sebereflexe si tak nechal až na samotný závěr.
Ačkoliv je prvotina Jakea Shearse velmi pestrá, drží zároveň pohromadě. Je milé sledovat, jak on sám jako autor těchto kompozic interpretačně zraje. Devízou celého kompletu je i zjištění, že nemá šancí se jen tak ohrát, naopak s každým poslechem si v uších buduje stále pevnější pozice.
Jake Shears odkryl nemálo herních karet o sobě samotném. Vědom si toho, že méně je často více, nevyhnal svou tvorbu do překombinovaného extrému. Břímě první desky nese hrdě, a tak tady nečekaně máme album, o němž se může ještě hodně mluvit.