Když jsem se ve čtvrtek objevil v areálu, zrovna začínali holandští Persefone. Publikum na Brutalu dost vydrží - slunce bylo totiž ten den velmi velmi nekompromisní. A jinak tomu není ani u kapel, protože zrovna Persefone, kteří progresivně spojují tvrdé pasáže s těmi vzdušnějšími s čistým zpěvem a klávesami, hráli tak, jak se na Brutal patří. Tedy patřičně brutálně.

Prosluněné čtvrteční odpoledne si pro sebe doslova ukradla domácí akvizice - zadoomaní folkmetalisté Silent Stream Of Godless Elegy. Na své skladby, které tu a tam dají vzpomenout na souputníky z Eluveitie, ale zároveň jsou čistě domácí, postupně začali přitahovat čím dál tím větší dav mezinárodních posluchačů. Plocha byla nakonec plná tak, že se s tím někteří pozdější headlineři mohli jen obtížně poměřovat. Nebo to tak alespoň působilo. Kapela si hlavní stage zasloužila a dovedla si ji přirozeně podmanit. S aktuální deskou "Smutnice" opět o něco vyrostla. Tak příště ještě trochu lepší čas, co?

Dying Fetus se zas ta moc neliší od včerejších Cannibal Corpse. Hutný, syrový death metal je v jejich podání jistota, stejně tak jejich agresivní přístup ke světu. Nic extra objevného, přesto solidní vystoupení, hrané spolehlivě a na jistotu a navíc s příjemně nadupaným setlistem.

Při svých toulkách areálem jsem zabrousil i do Metal gate scény, která se schovávala v zadní části areálu. Odchytl jsem tam pozoruhodný one-man project Mortiis. Tvoří jej Håvard Ellefsen, svého času basák slovutných Emeperor. Zbytek své kariéry věnoval temně ambientnímu projektu, v kterém si vystačí sám a s pultem plných udělátek. Má to v sobě onu epickou vznešenost norského black metalu, ale jasně elektronická zvuková paleta přidává jeho hudbě netradiční rozměr. Každopádně velmi příjemné osvěžení mezi těmi všemi kytarami.

Na dánskou divoženku Myrkur jsem se hodně těšil, škoda jen, že si tahle křehká diva vybrala snad největší smůlu z celého festivalu. Vystoupení se odvíjelo dobře až do momentu, kdy na hlavní stage a přilehlých oblastech (Oriental Stage v Oxagonu, kam se musely přesunout koncerty Obscure Sphinx a Grave Pleasures) vypadla elektřina. A ve chvíli, kdy se ji zase podařilo nahodit a Myrkur začala znovu hrát, chytla suchá tráva na jednom z bastionů. Takže místo hudby spojující severský folklór a black metalem přijeli hasiči. Ale jak Mytkur, tak oni si s svůj díl potlesku zasloužili.

Kdo by to byl řekl, že se čtvrtečním vrcholem (a jedním z jasným vrcholů celého třiadvacátého Brutal Assaultu) stane kapela, která působila v line-upu na první pohled prapodivně? Slovinští Laibach přivezli do Josefova dokonale strhující studii totality. Vojensky přesnou, kritickou, děsivou a v podstatě bezchybnou. Projeli napříč svou diskografií, došlo i na několik originálních coverů (báječně tupá über-mensch předělávka ještě tupějšího originálu "Life is Life" od Opus sice nezazněla, ale i tak), v projekcích se otřeli o film "Iron Sky", k němuž skládali hudbu. Bylo skutečně kouzelné pozorovat vlasaté metalisty v černém, kterak na hudbu Laibach - a zejména na hitovou "Tanz Mit Laibach", na niž taky došlo - tančili jako na té nejlepší diskotéce na světě. Jump!

Converge přivezli do Jaroměře vystoupení z úplně jiného soudku. Zpěvák Jacob Bannon i zbytek kapely byli po celý svůj hodinový set jak z divokých vajec, nezastavitelní, splašení. Plně dostáli své pověsti jedné z nejvlivnějších kapel historie hardcoru/metalcoru. A ač měli hrací čas shodný jako ostatní velká jména v půlnočním okně, byli to dost možná oni, kdo do něj dokázali vměstnat nejvíc skladeb - plných šestnáct. Rychlost a nasazení dělají divy. Jen už to ke konci možná bylo trochu dlouhé.

Pancéřová divize Marduk, kapela která si rozhodla udělat jméno coby nejvíce rouhačská kapela na světě, už je ve svém ranku podobným pojmem jako předcházející Converge. Na výše uvedené přízvisko se však předvedla překvapivě skromně. Jen corpse-painty na obličejích, nábojové pásy a klasické pózy. Pokud jde o pódiovou prezentaci, v sobotu je z přehledem trumfli kolegové z Belphegor - ale o nich až na patřičném místě. Set odpálili hitem Panzer Division Marduk a pak prokládali starší prověřené hity novinkami z aktuální a velmi ucházející desky "Viktoria". Příjemně temná kulisa k odchodu do říše snů, tihle norští čertíci.