Na programu bylo jen pět kapel, otevřená jen půlka areálu. Ale lidí požehnaně, přece jen byla na soupisce hned dvě velká jména, přičemž ani jedno by se neztratilo na exponovaných pozicích v běžných festivalových dnech. To byl ostatně asi i důvod, proč se podařilo areál víceméně zaplnit už tento nultý večer. První dvě kapely - Beast Within The Sound a Monuments Of Misantrophy - se pro mě staly příjemnou kulisou pro první nesmělé krůčky po areálu. Pivní stan v obležení, stánek s merchandisem jakbysmet, aktuální trička, která letos nejčastěji zdobí motiv ďáblem posedlé ovečky, šla na dračku.

Krátce po půl sedmé došlo na očekávaný první vrchol středečního večera. Domácí legendy Root, rekordmani co do počtu vystoupení na této akci, se předvedli v obdivuhodné formě. Zvlášť jejich frontman, byť většinu času usazený na své barové sesli, sršel charismatem, co to šlo. Co na tom, že už je tak trochu maskotem a většinu práce za něj odedřou kytarista Alesh AD a basák Igorr. Na odezvu koncertu, který byl většinově postavený na starších věcech (klasiky jako "Píseň pro Satana", "666" i méně hraná "Leviathan"), to vliv nemělo. To, že Root patří k těm kapelám, o kterých se v kuloárech vedou značné spory (zároveň se jedná o legendy domácího blacku, zároveň měli ve své kariéře období, kdy se pohybovali na hraně lehké parodie), nehrálo roli.

O propojení domácích a zahraničních headlinerů se postarala jihočeská sebranka Gride se svým pravověrně pojatým hardcore-punkem o síle výkonné motorové pily. České texty, některé sice už poměrně staré, z období mladických hudebních snah kapely, si zachovaly stálou platnost a rozhodně padly na úrodnou půdu.

Suicidal Tendencies si pro sebe ukousli největší hrací čas ze všech kapel festivalu. Naplnili ho divokým vystoupením s pořádnou dávkou energie. Bodejť, když je od bicí soustavy jistila nezastavitelná mašina Dave Lombardo. Škoda jen těch mnohdy nekonečných motivačních proslovů frontmana Mikea Muira. Nemám nic proti komunikaci s publikem, vede-li však k pomyslnému padání řetězu, je někde chyba. Přes tyto momenty, které ale ke koncertům Suicidal Tendencies (bohužel?) patří, to byl vrcholně zábavný koncert, který vyvrcholil hromadnou invazí fanoušků na pódium a společnou pařbu. A pro samé rozdivočené nadšence s bandanami a čepicemi s rovným kšiltem na hlavách nebylo ani samotné kapely vidět.

S.T.! S.T.! S.T.! No, hezky nám to začalo!