Nick Cave je na letní šňůře k albu "Skeleton Tree". Krouží kolem Česka, ale koncert tady neuspořádal. Asi i proto, že tu už zahrál v rámci podzimní tour ke stejnému albu v předešlém roce. A tak jsme se vypravili do Berlína, abychom mohli srovnat, co se za těch skoro devět měsíců změnilo.
Live: Nick Cave And The Bad Seeds
místo: Waldbühne, Berlin
datum: 14. července 2018
support: Nadine Shah
setlist: Jesus Alone, Magneto, Do You Love Me?, From Her to Eternity, Loverman, Red Right Hand, The Ship Song, Into My Arms, Shoot Me Down, Girl in Amber, Distant Sky, Tupelo, Jubilee Street, The Weeping Song, Stagger Lee, Push the Sky Away, City of Refuge, Rings of Saturn
© facebook interpreta Berlínské Waldbühne je pozoruhodné místo. V překladu to doslova znamená "Lesní scéna" a je to tak. Vlastně je to něco jako Lesní divadlo v Řevnicích, akorát mohutnější, větší a velkolepější (asi tolikrát, kolikrát je Berlín větší než právě zmíněné Řevnice). Aréna s kapacitou 22 290 míst byla postavena v přírodní Murellenské kotlině v roce 1936 a je to místo německy monumentální s precizními zvukovými vlastnostmi.
Nick Cave se zhruba v době, kdy hrál s Grindermanem, rozhodl, že koncerty bude pojednávat hodně kontaktně s publikem. Od té doby toto své rozhodnutí zdokonaluje, jak jen může, evidentně se mu to zalíbilo a i publikum to miluje. A šňůra k desce "Skeleton Tree" je na tom postavená. Rampa podél první řady posluchačů, "Weeping Song" zpívaný přímo zprostředka obecenstva, desítky posluchačů z prvních řad vytažení při "Stagger Lee" na pódium ke kapele, na to vše už jsou dnes návštěvníci Caveových koncertů připravení. A pokud jste navštívili poslední pražské vystoupení nebo pokud jste viděli film "Distant Sky", přesně víte, do čeho jdete. Ale australský bouřlivák, démon a anděl v jedné osobě to prostě umí. A znovu vás dostane tím samým, co už dobře znáte. A znovu jste dojatí, okouzlení, uhranutí.
© facebook interpreta Jako předskokanka pro německé publikum byla zvolená Nadine Shah. Britská písničkářka tak trochu p-j-harveyovského typu, muzikantka, s níž v kapele hraje mimo jiné taky Terry Edwards z Gallon Drunk. V půlhodinovém setu ještě za denního světla (za světla začínali i The Bad Seeds a Nick si na to na začátku stěžoval) se snažila návštěvníky naladit. A docela se dařilo.
A i když je Waldbühne fakt obrovský prostor a i když slunce ještě nezapadlo, Cave se svými kumpány střídá intimní atmosféru - zejména v písních z aktuální desky udržuje napětí, náboj, pozornost - s výhřezy energie. Lítá po rampě, skáče, řve, v tomhle směru do svého vystoupení dává ještě víc než na pražském koncertě. Vedle toho ale zas tolik neřeší přesnost, intonaci. Dnes jde o to vybouřit se, předat energii, skákat z můstku na rampu (nechápu, jak se tam dokáže po přískoku udržet). Jde o živelnost.
© facebook interpreta A ty desetitisíce návštěvníků jsou hned od začátku na jedné lodi s kapelou. Jsou v tom a Cave je v nich, protože, jak už jsem psal, prožíváme to nejkontaktnější turné The Bad Seeds. V tomhle směru si pak člověk všímá, jak jsou posluchači suverénnější, jak si dovolují víc, vědí, co má přijít, a chtějí si z Cavea vzít pro sebe co nejvíc. Nastavují ruce, aby se ho dotkli, objímají ho, vynucují si pozornost. V porovnání s Prahou, kdy lidé byli spíš plaší a dělali to, k čemu je Cave vyzval, se tady až nepřístojně vnucují. Vlastně mám pocit, že tahle úžasná součást Caveových koncertů může začít být nebezpečná a možná na příštích šňůrách bude i potlačena.
Ale vlastně je to pochopitelné. Člověk je opojený hudbou a energií, která z Cavea a dost taky z Warrena Ellise srší. Nechává se strhnout, a i když to zažívá už pomocté, stejně si zase vychutnává tu geniální změnu tempa v "Jubilee Street", sílu trojice skladeb z pořád úžasné desky "Let Love In" ("Do You Love Me?", "Loverman", "Red Right Hand"). A když přijde na řadu "Tupelo" a za kapelou se začnou promítat záběry vichřice nad palmami, mám najednou pocit, že vítr a smršť a velkej černej mrak je i nad námi. Tak sugestivní to vystoupení je.
Koncerty The Bad Seeds sice mají poslední rok stejný scénář, ale i když chodíte jakoby na reprízu divadelního představení, stejně vás to strhává znovu a funguje to. A co se týká setlistů a energie a intenzity zážitku, považuji aktuální šňůru za jednu z Caveových nejlepších. Do konce července odehraje muzikant ještě pár koncertů ve Skandinávii, Pobaltí a Rusku, na podzim se tour přesouvá do Ameriky. Jestli jste nebyli, kupte letenku a jděte si to prožít. Fakt to stojí za to.