Zuzana Smatanová se s novinkou vrátila k receptu z roku 2009, kdy "Gemini" vyšlo rovněž jako dvojalbum, jehož první disk byl slovenský a druhý s anglickými texty. Zdá se, že podobný model (a teď narážím na poslední i teprve chystané dvojalbum Miro Žbirky) Slovákům chutná. Zde však nastává další posun v postavení interpretky. Ta si totiž ke skládání, textování a hraní na kytaru a klavír přidala spoustu další práce.

Stala se producentkou, na desce hraje i na baskytaru a bicí (těch však posluchači najdou na obou discích minimum), napsala některé aranže pro smyčce, vymyslela a nahrála různé zvuky od šustění trávy po rozloupnutí ořechu ("Hard Nut") a vůbec dohlížela nad celým výsledkem od začátku prací, které podle přiložených filmových dokumentů na prvním CD začaly už v roce 2014. V mezidobí od poslední desky nahrála jen singl "Ženy aj muži" na výběrový disk "Momenty" a v tichosti a klidu připravovala tento velký projekt.

Pokud se máme držet právě dokumentů, první vznikly skladby s anglickým textem. Smatanová na celém dvojdisku pracovala s maximálním utajením a zhruba jednou za půl roku vydala nový singl v mateřském jazyce. Ať už se jednalo o duet s Adamem Ďuricou "Miesta", svatební "V dobrom aj v zlom", epochální "Horou" či aktuální "Jediný a jediná", vždy se trefila do černého. Má totiž neuvěřitelný dar pro psaní chytlavých a přitom nevlezlých melodií, které se velmi dobře pojí s hudbou a jsou někdy až mrazivě důvěryhodné.

Předcházející studiové album "Dvere" vyšlo už před sedmi lety. A jestli si někdo oblíbil lehké, povznášející a zpěvné melodie, interpretované s mírným úsměvem, jako je titulní song, "Dnes sa mi nechce nič", "Nad hlavou" či "S Tebou viem", novinka ho asi překvapí.

Na druhou stranu každý si prochází vývojem, umělce nevyjímaje. Jestli však je tvorba odrazem duše skladatele, Smatanová si patrně prošla složitějším a zadumanějším obdobím. V podstatě celý první disk, snad s výjimkou nahrávky "Bergen" (netradiční norsky zpívaný začátek), je pomalý, atmosférický a hloubavý. Skladba "Otcovi..." se dá brát jako pokračování singlu "Zostalo ticho", který věnovala svému předčasně zemřelému tatínkovi. Zde jej v některých fázích písně doplňuje i záznam jeho hlasu.

Na anglické části se nachází o tři skladby více, nejsem si však jist, jestli je to ku prospěchu věci. Skladby už zde nejsou tak jednolitě pomalé a táhlé, nechybí rytmická "Runner - Shooter", hravé "Paper Ship" či "The Story Of Salmon". Smatanové ani nelze vyčítat, že točí takové množství skladeb v angličtině, protože s tímhle jazykem svoji kariéru v roce 2003 odstartovala. Problém je spíš v jejím hlasu, který nemá takový rozsah, natož množství rejstříků a barevnosti. Je zde snad až příliš vysokých tónů, které se oposlouchají mnohem dřív než především střední polohy na prvním disku. Na druhou stranu celé dvojalbum uzavírá možná nejhezčí skladba ze všech "Woods".

Velmi dobré je, že k celému dvojalbu patří již zmiňované dva snímky, které dohromady sice zaberou hodinu, ale přibližují formou home videa celé to kvantum práce, které za celé čtyři roky Zuzana Smatanová a její pravá ruka Ivan Jombík nahrávce věnovali. Smatanová, známá svým perfekcionismem, má opravdu vše dotažené do posledního puntíku, materiál na albu (hlavně jeho slovenská část) je opravdu dostatečně vyzrálý a perfektně úročí to sedmileté čekání, které se především loni v době, kdy o sobě zpěvačka dávala poměrně málo vědět, zdálo nekonečné.

"Echo" je sice klidnější, zamyšlenější, ale dostatečně ambiciózní album, které bude mít v diskografii této slovenské hudebnice nezastupitelné místo.