Ozzy Osbourne se po krátkém návratu k Black Sabbath v letech 1978 až 1979 znovu odštěpil od své domovské skupiny a svým sólovým debutem "Blizzard Of Ozz" dokázal, že může fungovat i mimo ni. Pomohlo tomu i štěstí, neboť měl ve své kariéře vždy dobrý čuch na geniální kytaristy. Ikonického Tonyho Iommiho na jeho debutu vystřídal talentovaný mladík Randy Rhoads, který byl nejen skvělým kytaristou, ale i nápaditým skladatelem. Zpěvákovi totiž se skládáním materiálu vydatně vypomohl, a ze spolupráce se tak zrodily nesmrtelné hity "Crazy Train" či "Mr. Crowley". Nutno ještě vyzdvihnout atmosférické texty, které celou desku provázely. Ty měl na svědomí basák Bob Daisley a psal je nezabrzditelnému bohémovi skutečně na míru. Ne nadarmo magazín Rolling Stone zařadil album mezi sto nejlepších metalových počinů historie.

---

Sólový příběh ďábelského Johna Michaela Osbourna, jak se zpěvák ve skutečnosti jmenuje, pokračoval hned následující rok vydáním druhého sólového počinu "Diary Of A Madman". Zatímco Black Sabbath s Ronniem Jamesem Diem zažívali neúspěch se slabším "Mob Rules", Ozzy opanoval rockovou a metalovou scénu dalším žánrovým skvostem. Kolekce Deník šílence je milníkem, který přesně charakterizoval jeho osobu. Deska obsahuje syrové metalové kusy jako "Flying High Again", ale také emotivní balady "Diary Of A Madman" a "You Can't Kill Rock'n'roll", kterými se muzikant zpovídal ze svých démonů. Bohužel je to rovněž poslední spolupráce s Randym Rhoadsem, který se následující rok ve věku 25 let zabil během letecké havárie, a svět tak přišel o jednoho z nejtalentovanějších kytaristů tehdejší doby.

---

Po prvních dvou skvělých počinech si Ozzyho parta vybrala slabší období. Nahrávky "Bark At The Moon" a "The Ultimate Sin", ve kterých zpěvák po smrti Rhoadse angažoval nového kytaristu Jakea Leeho, do té doby působícího u nepříliš známé a v nedávné době znovu obnovené metalové skupině Rough Cutt, jsou o poznání vlažnější než jejich předchůdci a i přes své nesporné kvality patří k méně výrazným momentům Ozzyho kariéry. Neúspěch desek rockera inicioval k rozhodnutí, že potřebuje personální obměnu. Opět mu pomohlo jeho pověstné štěstí - ruku podal Zakku Wyldovi. Sázka na neznámého hřmotného chlapíka se mu ale vyplatila. Jejich spojení na tomto albu započalo dlouholetou spolupráci, která sahá až do současného finálního turné. Právě album "No Rest For The Wicked" nasměrovalo Ozzyho v jeho další kariéře. Nový zvuk, nový styl a nový vizuál udělaly tlustou čáru za divokými osmdesátkami a otevřely muzikantovi dveře do další dekády.

---

Směr, který naznačil předchozí počin "No Rest For The Wicked", se na následovníkovi "No More Tears" naplno rozvinul. Ozzy zvážněl a místo metalového běsnění nabídl klidnou rockovou nahrávku plnou silných hitových melodií, které se nebála a stále nebojí hrát ani mainstreamová rádia. Zpěvák tímto albem získal celou řadu nových fanoušků. Čtyři americké a dvě kanadské platiny mluví za vše. Asi největšího úspěchu dosáhla balada "Mama, I'm Coming Home", která se navždy zapsala do setlistů jeho sólových koncertů. Velký vliv na výsledný zvuk měl také dnes již zesnulý producent John Purdell, který spolupracoval třeba s Alice Cooperem, Heart či Dream Theater.

---

Nové tisíciletí zastihlo zpěváka v dobré formě a s čerstvým větrem v zádech. Zatímco předchozí "Ozzmosis" měl navázat na komerční úspěch "No More Tears" a nabídl asi vůbec nejklidnější kolekci v jeho diskografii, "Down To Earth" byl návratem do raného období, jen s modernějším zvukem. Metalová nahrávka v produkci Tima Palmera má ohromný groove a náboj a Ozzy na ní působí čerstvě a energicky. Příjemným bonusem je další kultovní balada "Dreamer", jejíž klip rotoval MTV prakticky bez přestání mnoho let. Poprvé a naposledy před odchodem k Metallice se součástí sestavy stal Roberto Trujillo a svou dlouholetou spolupráci zde odstartoval bicman Mike Bordin z Faith No More, který byl do té doby pouze koncertním hráčem. Zajímavostí je, že je to jediné album, na kterém se autorsky nepodílel Zakk Wylde, přestože u nahrávání byl.

---

Od posledního alba Ozzyho Osbourna "Scream" uběhlo dlouhých osm let, a zda na něj Madman ještě někdy nějakou studiovkou naváže, začíná být spíš nepravděpodobné. Po solidní "Down To Earth" zpěvák dlouho přešlapoval na místě, alespoň co do tvorby nového materiálu. Na druhou stranu pokračoval s úspěšným putovním festivalem Ozzfest, který sdružoval největší hvězdy metalové a rockové scény a jezdil po celém světě. Zastavil se i v České republice, a to na Strahovském stadionu v květnu 2002 (historická reportáž zde), kde kromě Ozzyho zahráli třeba Slayer či Tool. Na albu se poprvé po dlouhých letech nepodílel Zakk Wylde, kterého Ozzy vyměnil za řeckého instrumentálního mága Guse G, známého především z power metalové formace Firewind. Zpěvák prý potřeboval nový impuls a řecký hudebník se zdál být typově zcela odlišným kytaristou, než byl Wylde. Gus G odvedl dobrou práci, ale Wyldův osobitý rukopis na nahrávce zkrátka chybí, i proto se k němu Ozzy později zase vrátil. (Ten mezitím rozvíjel kariéru svých Black Label Society.) Deska je nicméně tím nejlepším, co Ozzy během poslední dekády vydal, a výraznou měrou se na tom podílel také moderní sound v režii Kevina Churka. Je-li to rozloučení s Ozzyho tvorbou, pak bylo důstojné.

---

Na závěr ještě připomeneme, že koncert se uskuteční 13. června v areálu letiště v pražských Letňanech. Předskakovat mu budou hvězdní Hollywood Vampires s Johnnym Deppem, Alice Cooperem či Joem Perrym v sestavě, lídr nu-metalových Korn Jonathan Davis a madridští metalisté Lords Of Black v čele s Ronniem Romerem (Rainbow).