Nutno ovšem dodat, že kvalita jednotlivých nahrávek v případě Lordů značně kolísá. Dobrá alba střídají ta slabší. Novinka s lehce kontroverzním přebalem "Sexorcism" ovšem patří mezi ty povedenější. Ne že by na ní kapela nějak experimentovala, v tomto ohledu se drží zajetých kolejí, ale představila se zde v dobré skladatelské formě.

Lídr formace Mr Lordi si během skládání velmi rád hraje se slovními obraty a v tomto duchu pokračuje i na již deváté studiové nahrávce. Tu propojuje provokativní téma záhrobního sexu ve všemožných myslitelných variantách. V dnešní době tím Finové těžko někoho šokují, rock'n'roll má ovšem v popisu práce provokovat a je sympatické, že se tohoto odkazu stále drží.

Hudebně nepřináší novinka pranic nového nebo objevného. Jedná se o obvyklou kolekci tradičního heavy metalu a hard rocku postaveného na výrazných klávesách Anttoa Nikolaie Tuomainena aka netvora Many i mohutném zvuku kytary Jussiho Sydänmaa aka netvora Amena. Na celkovém výrazu se samozřejmě podílí i chraplák Tomiho Petteri Putaansuu aka toho okřídleného pošuka vpředu Mr Lordiho. Ten sice po vokální stránce nikdy nepatřil mezi metalovou smetánku, k pokleslému cirkusu Lordů to ale už tak nějak neodmyslitelně patří.

Vlastně každá dosavadní deska nabídla nějaký ten větší hit, který rotuje koncerty i během dalších turné. Ať už je to pecka "Hug You Hardcore" z poslední "Monstereophonic" titulní "Scare Force One" či "The Riff" z pět let staré "To Beast Or Not to Beast". Novince pak jednoznačně dominuje "Naked In My Cellar", po právu zvolená singlem číslo jedna. Skladbě dominuje ústřední riff, který patří k nejlepším Amenovým výtvorům. Čtyřiapůlminutová skladba má i na poměry kapely drtivý groove a skutečně hitový refrén, který si fanoušci společně s finskými monstry moc rádi zakřičí.

Novinka ale není záležitostí jednoho singlu. Skvělých písní se tentokrát urodilo vícero. Ať už je to titulní "Sexorcism" se sympatickým retro nádechem, úsměvná "Romeo Ate Juliet" či další solidní heavy nášup "The Beast Is Yet to Cum". Dech Lordi ztrácí až v samém závěru, který nabídne spíš průměrnější materiál. Vzhledem k tomu, že stopáž alba přesahuje hodinu, je to vcelku pochopitelné. Přísnější oko během finálním mixu by jistě neuškodilo, celkově jde ale o povedenou kolekci.