Richard Müller si dal rezervu v podobě akademické čtvrthodinky a po ní se objevil na pódiu i s doprovodnou kapelou. Vychutnal si aplaus, usedl na stoličku a mohlo se začít. Setlist koncertu Ona a On Tour rozdělil do dvou částí. V té první se divákům a posluchačům dostalo písní z alba "55", které vyšlo před více než rokem. Úvod tak kromě přivítání patřil skladbě "Milovanie na smrť".

Zpěvák je obdařen zvláštní vlastností, která mu umožňuje na pódiu prakticky nic nedělat, a přesto dochází k pozitivní konsternaci všech přihlížejících. Ti koneckonců dopředu vědí, co očekávat, neboť si přichází primárně pro hudbu. Müllerovu hlasu už sice vzhledem k věku i všemu prožitému ubylo na síle, ale pořád je to jediný člověk, který může své skladby interpretovat. Jsou zkrátka jemu vlastní a ani sebelepšímu hlasu se nepovede jeho verze překonat.

Slovenský interpret během večera představoval nadpoloviční většinu skladeb z poslední studiové desky. Došlo i na několik věnování. Pohovořil o jednostranné adoraci k herečce Julii Roberts, přičemž stejnojmennou píseň doprovodil poznámkou o tom, jak mu nedělají dobře ty snímky, kde má herečka po boku nějakého partnera. Proto také jako jediný koukatelný film zvolil "Erin Brokowich".

Další dedikace "Na smrteľnej posteli" mířila k nedávno zesnulému režisérovi Miloši Formanovi, o kterém zpěvák mluvil s největší úctou, a vzpomenul na jejich společné desetiminutové setkání, které v něm i přes ono krátké trvání zanechalo hluboký dojem. Poslední Müllerův počin je celkově protkán melancholií a bilancováním starého muže. Název "55" odkazuje na (ještě v minulém roce odpovídající) zpěvákův věk, kdy on sám vnímá jako výhru, když ráno vstane a má na programu něco jiného než si vzít léky, jak posléze před diváky svěřil Adele Vinczeové.

Populární moderátorka přišla na řadu po první polovině odehraného setu a dvacetiminutové přestávce. Došlo dokonce i na zpěv, a to staršího kousku "Nočná optika" pocházejícího ze stejnojmenné, Adeliny nejoblíbenější řadovky. Dobře známý civilní projev moderátorky byl příjemným osvěžením celého koncertu a nijak jej nenarušoval, ba naopak. Přátelské improvizované povídání dvou osobností bylo jak o hudbě, tak o životě.

V úsměvných rozhovorech se dvojice dobrala k rozdílům mezi Prahou a Bratislavou, které spočívají předně v dopravních zácpách. Dále ke zpěvákově životě po padesátce, kdy výhrou je každý krok, nebo k antikomerčnímu projektu "V penzionu svět" (1988), kde textaři Michalovi Horáčkovi podle osobní korespondence stačilo dosáhnout sto tisíce prodaných kusů. "Michal byl vždy skromný člověk," okomentoval vtipně Müller.

Po talkshow následovala série zaběhlých hitů. Začátkem druhé části představení se koncert dostával do vrcholné fáze. Jako první zazněla totiž emoční nálož "Rieka", nejdříve v podání velmi schopných vokalistek, poté se přidal i sám Müller. Takto silnému okamžiku už nedokázala konkurovat ani salva těch nejprovařenějších rádiových hitů, které byly servírovány k závěru.

Při zdomácnělých skladbách "Milovanie v daždi" (včetně perfektního saxofonového sóla Michala Žáčka) a "Cigaretka na 2 ťahy" se ještě zavzpomínalo na dlouholetého spolupracovníka Jara Filipa, který zhudebňoval zpěvákovy texty, až se koncert nakonec překlenul k vyžádaným písním. Je známo, že zpěvák má problém s ohraností svých skladeb, proto nebylo překvapením, že si s mnohými aranžemi pohrál k nepoznání, například u "Srdce jako kníže Rohan" v rytmu bossa novy, při které píseň sice ztratila na živosti, nicméně nový kabát jí rozhodně prospěl.

Další vstup Adely a Richarda přinesl například objevení anglického textu "Po schodoch". Verze skutečně vznikla, text tehdy opatřil vystudovaný angličtinář Ondřej Hejma a ve finále "Up The Stairs" zazněla z úst samotné moderátorky. Celkově odlehčené a nadsazené povídání dvojice poukazovalo na výborně fungující interakci a oboustrannou adoraci. Ke konci si tak Müllerův čestný host vysloužil skladbu "Adieu Adele".

Po rozloučení a opětovném návratu i s přídavky "Baroko" a "Štěstí je krásná věc" si diváci ještě zatleskali i zazpívali. Koncerty Richarda Müllera stojí na jeho osobnosti a zkušenostech, které jsou díky jeho hudbě veřejně přístupné. Slovenský interpret si vždy zakládal na extrémní autenticitě a otevřenosti, což dělá jeho tvorbu i live provedení jedinečnými. Čtvrteční působivá Praha se nestala výjimkou.