Krvavý vlk vystupující z hlavy zpěvačky Gin Wigmore na přebalu její novinkové desky je skutečně hrozivý. Vyceněné zuby a lehce pološílený výraz mají znázorňovat cestu zpěvačky hudebním průmyslem, která započala v roce 2008 vydáním platinového EP "Extended Play", na které o rok později navázala hned čtyřnásobně platinovým debutem "Holy Smoke". Do té doby se o sexy nakřáplém vokálu rodačky z novozélandského Aucklandu vědělo hlavně doma a v sousední Austrálii. Druhým počinem "Gravel & Wine" už o jejích schopnostech věděl celý svět. Novinka "Ivory", pojmenovaná po jejím čerstvě narozeném synovi, je jejím čtvrtým albem a prvním mimo velké vydavatelské společnosti.

Album má solidní nástup v podobě řízné pecky "Hallow Fate", kterou otevírá klavírní part i měkce nakřápnutý Ginin vokál. Úvodní skladba dává tušit, že se nahrávka zvukově opět přiblížila soulovému a bluesovému výrazu s rockovým podkladem, namísto folkrocku, kterým se prezentovala na posledním albu "Blood To Bone". Vrcholným momentem novinky je hitovka "Dirty Mercy", v níž Gin více než obvykle připomene v hudebním důchodu odpočívající Duffy. Skladba má tempo, náboj i netradiční aranže. Ani zbytek "Ivory" není vyloženě špatný. Zpěvačka a zároveň autorka hudby i textů na něm nabídne několik dalších překvapivých momentů, jako v případě závěrečné taneční "Girl Gang". Celkově je ale těžké dostat album hlouběji pod kůži. Kolem poloviny stopáže písně začnou splývat a ani přes jejich nespornou individuální kvalitu nefungují jako celek. Ovšem už pro ten výrazný hlas sympatické Novozélanďanky stojí za to dát tomuto dílu šanci.