Název desky mluví za vše, přesto budu ještě citovat poznámku z obalu: "Best Of Bára Basiková mapuje všechna sólová alba zpěvačky, navíc připomíná předchozí období se skupinami Precedens a Stromboli, i Bářiny titulní role v úspěšných muzikálech. Další "vedlejší" projekty vydají na samostatný titul..." Pokračuje se upozorněním, že kvůli licenčním právům zde nejsou skladby z "Jesus Christ Superstar". Tolik booklet. A co já?

Co bylo jasné i bez tohoto výběru, je, že Basiková je dobrá zpěvačka. Jak technicky, tak emocemi je její zpěv rozpoznatelný, zajímavý a uvěřitelný na první poslech. Také z alba jasně vyplývá, že potřebuje kvalitní autory, aby její schopnosti plně vynikly. Nejde o nějakou adoraci "zasloužilých umělců" a pamětníky to nepřekvapí, ale "Košilela" se Stromboli na albu jasně září, Pavlíček věděl, jak využít jejích možností. I nekonkrétní text sedí víc. Také novoromantická éra Precedens a porevoluční alba s dlouholetým kolegou Němcem patří k těm zajímavějším momentům, i když právě vyzobnutí hitů k tomu také přispěje (někdy je těch kláves až moc - "Eloise"). Komerčně nedobře přijatá deska "Lhát se musí" je tady zastoupena pro mě docela zajímavou skladbou (i když ten text...), tudy by cesta pro BB mohla částečně vést.

Dá se pochopit, že Basiková si chtěla během své kariéry vyzkoušet různé věci, ale album ukazuje některé slepé cesty. Slepé z hlediska kvality, nikoliv popularity, a o tu také samozřejmě jde. Bylo by zajímavé, kdyby byly skladby seřazeny dle data vydání, její směřování by se dalo lépe identifikovat. U věcí z posledního alba "Tak jinak" vyniknou použitá klišé (ty automatické bicí jsou fakt hrozné). "Gregoriana" a její sestřičky bohužel příliš podlehly dobové módě, jedna skladba se dá zkousnout, ale další dvě už jsou moc, bez ohledu na kvality zpěvu. Po revoluci jsou Basikové zlatou disciplínou muzikály. Nebudu zastírat, že mě jejich horečka minula, protože mnou zaslechnuté skladby mě nikdy nechytly tak, abych na tuhle módu zašel. A ze skladeb na výběru se nezdá, že bych o něco přišel, skladba z muzikálu "Kleopatra" je pěkná sr...., totiž dost špatná, bez předsudků k autorům (Michal David a Lou Fanánek Hagen) se nedá říci nic jiného, než že vyprodukovali romantický odpad, kterého je všude až příliš. O "Rusalce" toho moc "chytrého" nenapíšu, nebere mě to a "Nebe to ví" je pro mě nejzajímavější tím, že někdy Basiková zní jako Bílá.

Pokud jde o výběr skladeb, tak výše uvedený klíč sice chápu (i když se můžeme dohadovat, co znamená "sólová"), ale klidně si mohla firma (pochybuji, že vybírala zpěvačka) odpustit dvě skladby z Gregoriany a jejích následovníků či nových desek (a pro mě osobně ještě ty z muzikalů) a zařadit jiné, když už se Basiková podílela na asi 45 albech. Asi plánovaný další výběr totiž bude bez té nejlepší munice, i když z desek "BB j.h" se něco vybere, dát to na jeden disk by bylo ideální (za víc hvězdiček). Na druhou stranu tenhle výběr je reprezentativní - v posledních letech ukázka nevyužitých možností a sázka na jistotu.

P.S.: Fotky z historie její kariéry jsou poučné, nejen jako důkaz, jak se vyvinula tvorba image umělců. Takoví Stromboli v Leningradě... Ale nezasloužil by si fotku místo Balage minimálně Němec?