Pro Noela byl koncert v Praze návratem do Česka po více než dvaceti letech, kdy tu koncertoval coby předák Oasis v rámci turné k albu "Be Here Now". Dvacet let je v kontextu běhu času populární hudby neuvěřitelně dlouhá doba, starší z nesvářených bratrů Gallagherových už je nyní hudebně dost jinde než v dobách největší slávy jejich společné kapely. Přesto, samozřejmě, připomínky Oasis v rámci Noelových koncertů zaznamenávají obrovský úspěch u publika. I během pražského koncertu jsme si pár písniček z katalogu skupiny připomněli a vždy to vedlo k masivním chorálům znalého publika nejen u klasik typu "Wonderwall", ale třeba i u "Half The World Away" (původně jen béčka singlu, což dnes zní neuvěřitelně).

Tradičně propocenou a ten večer i vyprodanou Lucernu nastartoval pětadvacet minut trvající set dlouhovlasých mladíků Blossoms, kterým zanedlouho vyjde nové album "Cool Like You". A znělo to velmi sympaticky! Rozhodně nepřipustili, aby je potkal úděl mnoha nešťastníků, kteří v očekávání hvězdy večera utrpěli vypískání, naopak, rozehřáli velice slušnou partičku a dočkali se i skandovaného potlesku. Tahle kytarovka podpořená i barevnými klávesami si rozhodně zaslouží pozornost.

Noel se svou družinou (v úplně sestavě měli Vysoko letící ptáci plnou jedenáctku členů!) přikvačil ve 21 hodin a napálil do publika silnou skoro-instrumentálku "Fort Knox" následovanou rozdováděnou variací na Plastic Bertranda "Holy Mountain". To byl naprosto neprůstřelný úvod, jenž skvěle naladil publikum do dobré nálady. Během večera pak zaznělo osm skladeb z aktuální desky "Who Built The Moon?", publikum se dobře chytalo, ale nutno uznat, že starší písně měly o něco hlasitější odezvu - to bylo patrné u první připomínky Oasis v podobě "Little By Little", při které se dostavily první sborové zpěvy snad celého sálu.

Dramaturgie večera je pevně daná, soubor pod Noelovým vedením seznam písniček na turné nemění a v aranžích jednotlivých skladeb také nedochází k extra improvizacím. Skvělý kytarista Gem Archer (ano, bratr ve zbrani už z dob Oasis) si mohl více sólově pohrát až v prvním přídavku "The Right Stuff", která byla oproti albové verzi prodloužena a stala se parádním představením pro Archera a fantastickou zpěvačku Yseé. Muzikanti, mezi nimiž figurují další spolupachatelé z pozdní doby Oasis, famózní bubeník Chris Sharrock a klávesista Mike Rowe, šlapali jak namazaný stroj, což se dalo nejvíce ocenit právě ve více experimentálním materiálu třetího alba souboru "Who Built The Moon?", třeba v hypnotické "Be Careful What You Wish For".

Noel kombinoval natlakované pecky ("It's A Beautiful World", "AKA... What A Life!") a ověřené hity, kdy zapojil celý sál (viz z archivu Oasis samozřejmě "Wonderwall" a možná překvapivá "Go Let It Out"), také s jemnějšími momenty, kdy nejintimnějším z nich byla nová (přesto vřele přijatá) balada "Dead In The Water". A závěrečná dvojice písní "Don't Look Back In Anger" a beatlesovská "All You Need Is Love" vedla k tak úžasně pospolitému sborovému zpěvu, že z toho šla husí kůže. Bylo to velmi krásné a pozitivní vyvrcholení parádního večera, jež se neobešlo bez slz dojetí a radosti.

Noel Gallagher mívá na jednoduchém pódiu, kde není potřeba žádných projekcí ani speciálních efektů, vlajku svého milovaného fotbalového klubu Manchester City. Přesně v době pražského koncertu Citizens zvítězili nad Tottenhamem 3:1 a přiblížili se k zisku kýženého titulu v Premier League. Takže pro velkého Šéfa to byl fakt skvělý večer. Stejně jako pro nás.