Neúnavní rebelové z Kalifornie Crazy Town osedlali černého koně a vyrazili dobývat nová loviště. Mají rádi anarchii, libují si v drogových dýcháncích, otevřeně se vyznávají ze sexuálních zkušeností. Nekonformní maníci, řekli bychom. Jenže, ať vedou jakkoli svobodomyslný život miléniových hippies, jejich muzika je od základů standardní, konvenční, ale poctivě odvedené řemeslo. Ačkoli je "Gift Of The Game", debutové album, nepochybně slabší deska, oproti novince "Darkhorse" se může pochlubit jednoznačně drsnějším zvukem.

Paradoxně největšího úspěchu se Crazy Town dostalo se dvěma singly, které se pohybovaly na pomezí hip-hopu a popu - "Butterfly" a "Revolving Door". Bret "Epic" Mazur to okomentoval slovy: "Poté, co jsme prorazili, jsme byli považováni za příliš vyměklé pro rockery a příliš tvrdé pro mainstream, což bylo jedině dobře. To, že jsme se stali jakýmisi vyděděnci, nás osvobodilo a mohli jsme psát cokoliv nás napadlo. Nebyli jsme ničím limitováni." Crazy Town se na "Darkhorse" přiblížili více popu. Ne snad, že by ubylo tvrdých kytar, ty se jen uhladily a několikero skladeb se nápadně podobá tvorbě mainstreamových Linkin Park. Kdeže jsou nenápadité, leč nekompromisní pecky "Only When I'm Drunk" nebo "Hollywood Babylon". Místo nich nastoupily vstřícné melodické popěvky, jež dopomohly ke slávě mnoha umělcům z poslední doby, namátkou třeba Nickelback.

"Gift Of The Game" bylo album schizofrenní v tom smyslu, že nemělo ujasněnou strukturu - byl to rock, anebo hip-hop? "Darkhorse" můžeme s klidem přiřadit do první skupiny, neboť rapu výrazně ubylo. Shiftyho vokál v písni "Hurt You So Bad" evokuje Ozzy Osbourna, v "Drowning" Chestera Benningtona z Linkin Park, v "Take It To The Bridge" se spolu s Mazurem prohýbají kamsi směrem k Mudvayne. Ale i přesto je z jejich hudby vliv hip-hopu cítit, nezapírají, která skladba je vyhoupla do čela hitparád. "Beautiful", "Sorry", "Change", to jsou jednoznační pokračovatelé rapové linie. Oproti debutu vzrostla snaha kapely manipulovat se zvukem, v pozadí písní proplouvají kytarové záchvěvy, které působí umnějším dojmem, než-li bezduché mlácení do strun. I když nejsou Crazy Town nijak výjimeční hudebníci, "Darkhorse" se neutápí v nudně střiženém nu-metalu, je povzneseno nad šedý průměr.

Předchozí album ode mě dostalo šest hvězdiček, toto si logicky zaslouží víc. Není to sice vrchol moderní metalové scény, Crazy Town jsou příliš spjatí se středněproudou polohou, ale i tak je poslech "Darkhorse" vesměs příjemným zážitkem. Nebudete se snad rozplývat, ale dozajista ani nevrhnete polední oběd znechucením.