Potkají se rocker, intelektuál a klaun... (G3 v Praze)

Uskupení virtuosů elektrické kytary s názvem G3 objíždí svět celkem pravidelně, do Prahy se však pánové podívali teprve podruhé. Tvrdé jádro Joe Satriani a John Petrucci na letošních evropských štacích doplnil takřka domácí host, Uli Jon Roth, který před lety prošel kapelou Scorpions.

Live: G3 (Joe Satriani, John Petrucci, Uli Jon Roth)

místo: Kongresové centrum, Praha
datum: 20. března 2018
Fotogalerie

© Kateřina Postránecká

Rothovi patřil začátek koncertu. Na svou podporu si přivezl největší kapelu ze všech zúčastněných, jistilo ho hned pět muzikantů, včetně dalších dvou kytaristů a výborného vokalisty. A že to na plnosti zvuku celé sestavy bylo znát! Byť sám Roth uzavřel svůj blok sólem, které svou mohutností a zvukovým tlakem připomínalo startující letadlo. Připomněl též svého nedávno zesnulého bratra Zena, a to skladbou "We'll Burn The Sky" z repertoáru raných Scorpions. Celkově šlo o velmi svižný výkop večera.

© Kateřina Postránecká

Pomyslné první místo v soutěžní disciplíně počet tónů za sekundu vyhrál John Petrucci. Ten, ač jej od bicí soustavy jistil podobně bleskurychlý souputník z Dream Theater Mike Mangini, zůstal věrný vlastnímu repertoáru. Páteř vystoupení tak logicky tvořila jeho jediná sólová deska "Suspended Animation". Petrucci, pokud ho zrovna nezaměstnávají další megalomanské divadelnické projekty, nezahálí. V Praze představil hned dvě nové skladby: "The Happy Song" a "Glass-Eyed Zombies" napovídají, že na cestě je velmi solidní nástupce muzikantova sólového debutu, který letos slaví třinácté narozeniny. Petrucci převedl charakteristicky pečlivý výkon, kde se i přes změť tónů, která kladla na posluchače větší intelektuální nároky než poměrně přímočarý hard rock Uli Jona Rotha, hudba nerozpadala a nerozutíkávala.

© Kateřina Postránecká

To se bohužel ne úplně dařilo Joeovi Satrianimu. Opíral se sice o novou, velmi zdařilou desku, nemaje však za sebou silnou rytmiku Glenna Hughese a Chada Smithe, nechával se občas lehce sebestředně unést. Satriani si byl plně vědom své pozice hlavní hvězdy večera. Tomu odpovídala i řada viditelně naučených a velmi dobře připravených póz, které však byly spíše vyprázdněnými očekávatelnými gesty. Naštěstí je Satriani stále vynikajícím kytaristou, který v mnoha pasážích dovede strhnout. Novinky jako "Energy" nebo "Thunder High On The Mountain" se přirozeně spojovaly se staršími kousky, přesto však (můj) dojem nebyl úplně stoprocentní. Možná to bylo trochu dáno i jistou únavou z kytarové nálože předchozích vystupujících a lehce nadbytečné snaze Satrianiho exhibovat. Že to umí i bez toho, jasně ukazuje aktuální sólová nahrávka.

© Kateřina Postránecká

Tečku za večerem, jenž svou délkou s přehledem přesáhl tři hodiny (i kvůli zbytečně dlouhým přestavbám pódia) byla již tradiční součást koncertů G3, společný jam. Tentokrát ho odpálila párplovská "Highway Star", na kterou navázala stálice Jimiho Hendrixe (respektive Dylana) "All Along The Watchtower" a "Immigrant Song" Led Zeppelin. Pánové si ještě jednou společně zařádili, publikum odcházelo spokojené, byť poměrně unavené. Byla to zkrátka hudební nálož, na kterou se nezapomíná, i když na nejvyšší příčky nejlepších koncertů se asi nezapíše.

• Zdravím! Souhlasím s Vašimi názory, zejména p... (Ondřej, 21.03.2018 13:28) Reagovat

  Zdravím! Souhlasím s Vašimi názory, zejména pak poněkud nezáživným Satrianim (hodně póz, přiliš kytarové exhibice, málo hudby). Jen bych podotkl, že v jamu po "Highway Star" zazněla "All Along The Watchtower" (Voodoo Chile nikoliv), a zakončil to zeppelinský "Immigrant Song". Pěkný den, oap
  
  

• Byl na tom koncertě pan recenzent nebo nebyl? Pod... (Mára, 21.03.2018 13:49) Reagovat

  Byl na tom koncertě pan recenzent nebo nebyl? Podle této recenze to vypadá, že si pan recenzent pustil na yotube videa z Ruska, kde opravdu hráli na závěr dvě písně od Hendrixe. V Praze hráli od Hendrixe pouze All Along The Watchtower a zakončili to Zeppelinovkou Immigrant Song. Takže je zde otázka, za je pan recenzent hluchý, nebo totální hudební negramota - splést si Led Zeppelin a Hendrixe je opravdu pro hudebního recenzenta ostuda, nebo na koncertě nebyl a recenze je tak vycucaná z prstu. Kde je pravda pane recenzente?
  
  

  • Re: Byl na tom koncertě pan recenzent nebo nebyl? Pod... (Jiří Vladimír Matýsek (autor), 21.03.2018 14:21) Reagovat

    Velmi se omlouvám, chybná informace bude opravena. Na koncertě jsem skutečně byl. Bohužel jsem musel spěchat na poslední vlak z Prahy, dvě třetiny závěrečného jamu jsem byl nucen vynechat. Snažil jsem se informaci někde ověřit, bohužel marně, naivně jsem se proto spolehl na setlist z předchozích koncertů. Věřím, že vy (i případní další návštěvníci) tuto omluvu přijmete. Rozhodně by se to stávat nemělo.
    
    

  • Re: Byl na tom koncertě pan recenzent nebo nebyl? Pod... (Anonym, 03.04.2018 15:55) Reagovat

    Prosím, neurážejte recenzenta a znovu si pročtěte text.
    
    

• Skutečně by mě zajímalo, jaké zoufalce použ?... (Jevon, 21.03.2018 14:24) Reagovat

  Skutečně by mě zajímalo, jaké zoufalce používá Musicserver na svoje recenze. Ano nepoznat Hendrix od Led Zeppelin je vskutku zábavné. Je zřejmé, že recenze vznikla s použití Setlist.fm z koncertu v Moskvě.
  Recenze, má však i další perly. Tak jsem se například dozvěděl, že Petrucci nezahálí a zahrál dvě nové písně. Problém je v tom, že Happy song je nový, jak nám sám John řekl, ale Glass-Eyed Zombies nikoliv. A nakonec ani sám Petrucci nic takového nezmínil, protože ani nemohl, když už to hrál v rámci G3 v roce 2012. No možná recenzent neumí anglicky.
  Pozoruhodné je také zmínka slabé Satrianiho rytmice. To jako vážně? Chudák Bryan Beller by se měl nad sebou zamyslet. A všichni ti muzikanti Vai nevyjímaje by si měli dát příště pozor, kdo jim hraje na basu. Já osobně běžím vyhodit všechny svoje CD The Aristocrats.
  No alespoň už chápu ten titulek. Ten klaun to je pan recenzent .
  
  
  

Rozhovory: Bára Zemanová - Z publika někdy lítaly výzvy, ať si sundám tričko Kariéra Báry Zemanové, která vešla ve známost díky SuperStar, byla vzhledem k mateřským povinnostem na čas na druhé koleji. Nyní pracuje na nové desce. Jaké je to opět začínat? Jak se jí hraje v rodinném bandu? A jak vzpomíná na... čtěte zde

Vydáno: 03.03.2025 12:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Architects na "The Sky, The Earth & All Between" staví katedrálu z chaosu a emocí Architects se na novém albu "The Sky, The Earth & All Between" vydávají na odvážnou cestu mezi chaosem a harmonií. Syrové riffy, progresivní prvky i emotivní texty vytvářejí apokalyptickou symfonii, která fascinuje i zneklidňuje.... čtěte zde

Vydáno: 03.03.2025 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Dirkschneider v Praze důstojně oslavil čtyřicet let alba Accept "Balls To The Wall" Německý titán Udo Dirkschneider, kromě své již dlouhé roky zavedené kapely U.D.O., už nějakou dobu pendluje po světě také s hity své kdysi domovské skupiny Accept. Do Česka se vrací často, přesto se mu koncert k výročí oslav... čtěte zde

Vydáno: 02.03.2025 17:10 v sekci Naživo

7/10

Recenze: "Vteřina věčnosti" přináší solidní ohlédnutí za sólovou kariérou Petra Muka Petr Muk se stal personou, která se zvláštním způsobem otiskla do historie našeho popu. I když jeho největší sláva trvala zhruba dekádu, lidé na něj stále vzpomínají a vzpomínat nejspíš dál budou. Po patnácti letech od jeho... čtěte zde

Vydáno: 02.03.2025 08:00 v sekci Recenze

Blogísek ultrapopaře: Taky se vám občas do mozku zahryzne hudební červ? Když jsem vymýšlel název svého soukromého koutku na musicserveru, Blogísek ultrapopaře jasně vyjadřoval, jakou hudbu mám rád a že se bude jednat o spíše nevážné postřehy. V dosavadních článcích se mi to úplně nepovedlo,... čtěte zde

Vydáno: 01.03.2025 08:00 v sekci Publicistika | Blogísek ultrapopaře