Po dvou letech se k nám vrátil Američan Seth Haley jako Com Truise. Minule jsem jeho show nestihl, ale při zpětném pročítání reportu "Audiovizuální stroj času Com Truise" jsem se celkem navnadil na jeho případné příští vystoupení. Příležitost jsem dostal minulou středu v pražském MeetFactory.

Jako předkapela se představila mezigalaktická audiovizuálně časoprostorová romance Space Love, což jsou Andrea Pekárková (Aka 47) a Vojta Novák (Voodoo). Vojta se zaměřuje na hudbu a Andrea na vizuály. Společně tvoří jedinečný projekt, který má české scéně rozhodně co nabídnout. Na konci minulého roku vydali desku "666KM​/​H", ze které odehráli většinu věcí. Pulzující beaty a futuristické melodie vhodně doplňovaly originální projekce plné virtuálních koláží a internetových memů. O kvalitách Space Love svědčí i to, že si publikum po padesátiminutové show vyžádalo ještě přídavek, což u předkapel nebývá zvykem.

Pak už nastoupil hlavní aktér večera. Iritující pseudonym a nesympatický výraz dejme stranou, nejdůležitější je přece tvorba. V té Com Truise sází na osmdesátkovou estetiku plnou syntezátorů, nápaditých melodií a zamlžené nostalgie. Na své poslední desce "Iteration" z loňského roku není nikterak inovativní, zvukově stojí na místě a snaží se vytěžit maximum ze své žánrové škatulky. Proč by taky experimentoval, když dělá dobře to, co dělá, a fanoušci přesně po tomhle prahnou?

Com Truise na své vesmírné pouti putuje po klubech a prostřednictvím hudební jednotvárnosti buduje jedinečnou atmosféru. Za svými stroji působí poměrně chladně a veškerou interakci s publikem smrskává na pár úsměvů. Život se totiž ukrývá v jeho pohupujících se beatech a syntezátorové elektronice, která při poslechu působí skoro až návykově. Retro soundtrack slunných dnů doplňuje poměrně temnou projekcí, což je v kontextu hraného setu trochu překvapivé.

Slabším místem Truisova vystoupení jsou vizuály, které postrádají jakoukoliv propojenost s hudbou. Projekce čtyřicetiminutového videa plného nahodilých animovaných geometrických obrazců sice statickou show oživí a ze začátku navodí dojem, že patří k jednotlivým trackům, bohužel to však není pravda. Současné vizuály navíc ani neobsahují žádná hesla nebo hlášky, jde čistě o abstraktní záležitost.

Otázkou je, co by se stalo, kdyby se Truise oprostil od plně strojového zvuku a přetavil svou osmdesátkovou nostalgii do živé podoby jako žánrově příbuzní Tycho. Nicméně i tak odehrál v MeetFactory příjemný set, za který se mu dostalo velmi vřelého přijetí publika.