Taky jste si říkali, že je něco tak blbé, až je to dobré? Proto by vám neměly uniknout projekty, které občas hýbou žlučí a hudebním vnímáním tak, až jsou vlastně geniální až tak, že to nemá obdoby. Však vzpomeňme v minulosti na Janu Kratochvílovou či Pražský výběr, kteří jsou fenomény doteď.
Snad asi nejvýraznější postavičkou, ať už se to týká hudebního či tělesného formátu, je bezesporu
Kapitán Demo. Fiktivní postavu česko-italského multimilionáře žijícího v Miami na Floridě, kterému všechno patří a může si všechny koupit, si v roce 2008 vymyslel hudebník a producent Jiří Burian, který stojí za projekty
Southpaw,
Republic Of Two nebo za Emmou Smetanou. O čtyři roky později vydal svůj debut "Demolice". Na své konto později přidal desky "Okamžitě odejdi a vrať se, až budeš normální" či "Bez Klobouku Boss".
Alter ego Jiřího Burina, který je na scéně vnímán jako ultimativní celebrita a rapper, dává nahlédnout pod pokličku tuzemského showbusinessu potažmo českého hiphopu a celého čecháčství, z kterého si utahuje. Parodie s notnou dávkou nadsázky se těší velké oblibě především u mladé generace díky svojí nezaměnitelné show plné bizarních kostýmů. Za klipy poslední doby jako "Trendsetter", "Kdo to má" či "Kamion předjíždí kamion" stojí režisérská dvojka Jordan Haj a Givinar Kříž, kteří se stali coby ProGram a Givi Kross součástí Kapitánovy crew složené z Praotce Čecha, Vodníka Aména apod. V současné době pracuje Kapitán společně se svými kumpány na své nové desce, která by měla vyjít, až se mu zachce. Jak typické, že?
Když se řekne
Imodium, tak se mnohým vybaví projímadlo nebo broumovská kapela. Stejně to může být i u
Ventolina - lék na dýchací cesty nebo DJ, který nezapadá do škatulky současného DJ světa. Za pseudonymem se skrývá David Doubek, zrzavý vysokoškolský profesor s retro brýlemi a pejzy, který přes den žije normálním životem a po večerech se z něj stává cool týpek s nenapodobitelnými tanečními kreacemi a starým soundem plným různých zvuků a skřeků a sovího houkání. Taky vám to připomíná Rosse z "Přátel", kdy tvořil songy na klávesách a pochopení pro něj měla jen Phoebe?
Bizárek a retro jak vyšitý z dob komančů tvoří jeden z nejoriginálnějších projektů na české elektronické scéně. Zapálený srdcař políbený detroitským technem zůstává věrný analogovým krabičkám i po letech. Sčuchnul se s podobně naladěnými
MIDI LIDMI a spolupráce byla na světě. V loňském roce vydal album "Vitajte!" a praštěný videoklip "Disco Science", který si hraje s filmovými triky tak, že je schválně odkrývá.
Souputníci Ventolina a příznivci synťáků
MIDI LIDI patří ke špičce undergroundového electra. Kapela vznikla v roce 2006 na troskách seskupení Krásný Stěhovák Gerard & Sexuální nábytek. O rok později vydala album "Čekání na robota", které se posléze dočkalo nominace na cenu Anděl 2007. Častým koncertováním se formace vryla do paměti klubové scény. Přitom na první pohled (poslech) nenápadný projekt v sobě skrývá neskutečný potenciál, který mnozí přirovnávají k bobtnající sopce. Praštěná sebranka Petra Marka, Prokopa Holoubka a Tomino Kelara na sebe upozornila nejenom výbornými deskami, ale i neméně kvalitními podkresy k filmům "Protektor" (za tento soundtrack obdrželi filmovou cenu Český lev), "Polski film" či k seriálu "Kancelář Blaník".
Zatím poslední položkou jejich diskografie je čtvrtá řadovka "Give Masterpiece a Chance!". Naživo pak jejich sestavu znovu doplnila zakládající členka Markéta Lisá, která se ke koncertování vrátila po pěti letech. Stejně jako když neodmyslitelně k Petrovi Markovi patří tričko
New Order a jeho poskakující tanečky, tak při vyřknutí jména MIDI LIDI se vybaví určitá prdlost a nadčasovost. Tu ukázali i v trilogii klipů "Lux", "Prosím, kam?" a "Volám", které mají propojovací nitku v podobě rohlíku.
Z výběru nejstarší kapela, která ale není za ostatními vůbec pozadu. Futuristicky punk-jazzová skupina
První hoře, jejíž název je odvozen od stejnojmenné povídky spisovatele Franze Kafky, vznikla v roce 1998 na troskách HC/punkových Sleight of Mind a punkové Marné snahy. První hoře patří již hezkou řadu let mezi nejzajímavější a nejoriginálnější projekty, které může naše scéna nabídnout. Jejich hudba je velmi těžko uchopitelná a na žánrové škatulky si nepotrpí. Charakterizují ji energická a spontánní vystoupení s divadelními prvky v čele s postavou akordeonisty pana Klauna. Významnou roli hrají také texty zpěváka a lídra skupiny Milana Urzy se silnou výpovědní hodnotou.
Výpovědní hodnotu mají i obaly alb formace, které jsou doslova uměleckými artefakty. Co deska, to originál. Do své diskografie přidali na podzim poslední kousek "Křehký mechanismus pozemského štěstí!", kterým se po dvou letech vrátili na scénu v plné kondici.
Nenápadně v loňském roce vystrčil růžky projekt
Bert & Friends. Kvartet mladého skladatele a klávesisty Alberta Romanuttiho se zaměřuje na nekonečnost a rozmanitost hudebního vyjádření, počínaje žánrovou pestrostí (spojující prvky jazzu, rocku, vážné hudby a popu) a konče úchylným humorem, který jen tak někdo nepochopí. Tvrdí o sobě, že je nejslavnější skupinou z období 2050, která se vrátila v čase, aby nám zahrála své největší hity z roku 2049. Na tomto tvrzení je vidět, že humor těmto muzikantům není cizí, ostatně to můžete posoudit na úchylárně "Plody moří", která vás svým vizuálem navodí na letní (přiteplenou) atmosféru. Na pódiu i sociálních sítích se Romanutti proměňuje v jiné osobnosti, které spolu prostřednictvím různých videí i komunikují a kterým patří právě označení friends v názvu kapely.
I přes svůj nízký věk (lehce přes dvacet) není Albert na české hudební scéně nováčkem - je absolventem skladby a dirigentství, má za sebou spolupráce s mnoha významnými jmény včetně Františka Černého z
Čechomoru, České filharmonie,
Davida Kollera či skupiny
Katarzia, se kterou ho v současnosti můžete vidět nejčastěji.