Co čtyřicet sekund je na Zemi úspěšně dokonána sebevražda, dokazují to data studie suicidality publikovaná WHO. Celosvětově až milion lidí ročně si z vlastní vůle sáhne na život, potažmo na smrt. Do loňské bilance se žel započítává též pražský rapper JCKPT (†30), vydávající nyní post-mortem intimní EP "111".
Vydáno: 11.01.2018
Celkový čas: 24:16
Skladby: Moje nová hoe je dope, Futruju, Lóve, Versace Vibe, Co když zbejvá jen tejden, Astronaut
Vydavatel: Milion +
Neposlouchatelný (Mám rád hip hop, 02.02.2018 16:03) Reagovat
Katastrofální produkce, otřesné frázování a intonace hlasu, nekonkrétní texty bez nějakýho slovosledu a nechutně přeslazenej master. 9/10 za co? Tohle není posun v žánru, tohle trhá naprosto uši. Oldschoolovej hip hop je bohatej na zvuky, syrovej a má nějakej význam, tyhle newschool produkce zněj naprosto stejně, genericky...
Re: Neposlouchatelný (David Zemek, 31.12.2019 20:55) Reagovat
Neposlouchatelný....ano, přesně to přesně definuje tebe . Alespon vše tomu nasvědčuje. A není to překvapující protože jsi neudělal zhola nic ...naprosto vubec. Malá rada ..... recenzuj sebe až něco uděláš JA? Nemyslím si že bys recenzoval kohokoliv jiného nedej bože třeba Jackpota....to by totiž bylo do nebe volající urážka . Pa
?? (???, 02.02.2018 22:33) Reagovat
Tolik canců o takovém shitu? Si děláte prču, ne? :D Co tu je za recenzenty, proboha!
Re: ?? (Anonym, 02.02.2018 23:26) Reagovat
To víš no, póza. Když se oddělal Chester, najednou každej kdo linkin park poslouchá, začal vidět v textech volání o pomoc, a tak podobně. Přitom to tam bylo vždycky, alespoň první dvě, tři alba byly dost emocionální, úplně si vyřvával hlasivky do textů, kde se snažil najít sebe samotného. I ten vztah jakej měl k písničkám tomu nasvědčuje, ale lidi to objevují teprve až po jeho smrti. Přečti si znovu tu recenzi a uvidíš, že najednou tam recenzent vidí volání o pomoc v těch textech. Já tam žádný ani nevidim, byl bych rád kdyby tam uvedl nějaký příklady....připomíná mi to díl south parku, jak ti kluci napsali knížku o hovně a pak z toho tam každej dělal umělecké dílo a hledal podtexty, přitom tam žádné nejsou :-D
Re: ?? (???, 03.02.2018 00:17) Reagovat
Naprostý souhlas! Chester byl opravdu vždy emocionální a z těch prvních songů mě mrazilo už před tím, než se oddělal. Na mě naopak album One more light působilo úlevně, jako by našel světlo ve tmě a pak bum, nenašel, už bylo pozdě... A zpětně v tom něco hledat, v tom se asi ostatní vyžívají a kniha o hovně to vystihuje :D Jen u OML např. Heavy bylo o depresi a sebevražedných myšlenkách a titulní píseň byla věnovaná ženě, co umřela na raka a symbolicky to ostatní nacpali na Chestera. Nicméně o depresi, hledání a černých myšlenkách zpíval už dávno, takže volal o pomoc už dlouho, pokud to teda chce někdo tvrdit a ne jen posledním albem. Spíš na to lze pohlížet jako na rozloučení, než volání. Každopádně zde u Jackpota to tak nevidím a myslím, že svou situaci mohl řešit s hlavou vzhůru a ne svěšenou, neměl gemblit v prvé řadě...
Tweet