Vraťme se nyní o dobrých tisíc let zpět, do dob dávných a ještě dávnějších, kdy světu vládla pohanská božstva a mrtví bojovníci byli pohřbíváni s koni, do časů, kdy se slovanská civilizace počítala spíše na tisíce než na miliony. Tuto historickou empatii budeme potřebovat pro správné pochopení nové desky "Loučení se světem pozemským" moravských hlučivců Dissolving Of Prodigy. Tak čistou inspiraci pradávným dějepisem bychom čekali u v zemi se pachtících archeologů či do vědy ponořených vysokoškolských učitelů, ale v podání heavymetalové skupiny je fascinace léty Sámovy říše jistě netradiční, avšak pravda, nikoliv výjimečná. Jakže vypadá a zní snoubení nejtvrdších kytar se středověkem? Posuďte sami podle názvů písniček - "Mohylové hroby", "Rujana", "Dívčí válka", "Pocta Moraně", "Stará země".

Když odhlédneme od textové roviny (mimochodem velice zručně složené a napsané), najdeme hutný doom metalový kmen roubovaný tu a tam death metalem. Na rozdíl od veršů je hudební poloha veskrze moderní a rozpoznáme v ní jen málo netradičních prvků - občas zazní chrámový sbor, tamhle zatroubí hradní trubka či zaklimbají zvony. Celkově se Dissolving Of Prodigy hlásí nepokrytě k již dávno vykutanému hlubinnému proudu, který ovšem dokáží vycizelovat do takřka čisté, pramenité pochutiny. Je to dáno nejen instrumentální zdatností kvintetu, nýbrž také dostatkem rytmicko-melodických nápadů. "Loučení se světem pozemským" je krystalické, až oslepujícně strohé album - to např. když v písni "Stará země" do Krystynova chropotu a valu kytar vjíždějí pisklavé, flétnově pípavé klávesy. Nic víc, nic míň, ale jako celek vysoce kompaktní a zvukově účelné.

Samostatnou kapitolou by mohl být vokál Reného Krystyna, jenž na této desce sáhl poprvé po rodné češtině a angličtinu nechal napospas archaickým běsům (všechny texty jsou ovšem v bookletu přeloženy). Z devadesáti procent lídr formace (ne)představitelně řve, chroptí, chrchlá. Bohužel tuto stránku věci bych shledával nejslabším komponentem - mistrovi není místy příliš rozumět, polozpěv se do několika pasáží vysloveně nehodí a působí jaksi nuceně. Dost možná to je ale problém můj, nikoli kapely. Ostatně, v písni "Pocta Moraně" dává René plně vyniknout i civilizované stránce svého hlasového aparátu a ve spolupráci s Johankou Teryngerovou staví goticky se klenoucí opus s vynikající melodií.

Kterak se k novince z dílny Dissolving Of Prodigy postavit? Kdosi ve mně říká, nechť nešetřím a hvězdičky rozdávám, co hrdlo ráčí. Že prý je to výlisek naditý, vyrovnaný, intenzivní, žádoucně posmutnělý a tak vůbec. Druhá polovina kontruje výtkami směrem k monotónnosti, přílišné strohosti v rovině melodické a občasným vokálním slabinám. Inu jsem, coby recenzent, zmaten. Nevím, kterým směrem se přiklonit, kterou stranu následovat. Šest je málo, osm zase moc. Nedá se svítit, tak jako v případě kolegů z Euthanasie a R.E.T. i zde přisoudím pro někoho šťastnou, pro jiného tragickou sedmičku.