Obléká se to jako Jackson, tancuje to jako Jackson, zpívá to (skoro) jako Jackson, ale Jackson to není. Kdo to tedy je? Odpověď je jednoduchá - Justin Timberlake z 'NSync na sólové dráze. Jeho debut "Justified" není vůbec špatná deska, ačkoliv větší podíl než zpěvák na tom mají superproducenti The Neptunes a Timbaland.
Zatím jsme ho znali jen díky mediálně propíranému rozchodu s
Britney Spears, teď
Justin Timberlake z
'NSync vystupuje ze stínu své bývalé dívky sólovým albem "Justified". A že je to v mnoha momentech opravdu monumentální deska, o které se poslední měsíc na obou stranách Atlantiku hodně mluví. Důvod? Justin Timbelake je první běloh, který dostal šanci spolupracovat s největšími postavami současné černošské urban music a to dokonce v míře, kterou nikdo před ním nedostal. A jestli jsou za tím velké peníze nebo (jak se Justin snaží všude přesvědčovat) přátelství s producentskými špičkami, "Justified" je exemplární příklad toho, jak hip hop a R&B v USA a UK spolkly pop. Hitmakeři jako
Timbaland a
The Neptunes za posledních několik let převrátili populární hudbu vzhůru nohama a na Timberlakeově albu jako by chtěli dokázat, že dokáží udělat hvězdu i z úplného nýmanda.
Vzpomínám na jeden díl Simpsonů, ve kterém šílený producent sestaví chlapeckou kapelu z Barta Simpsona a spol. Že neumí zpívat, vůbec nevadí, o všechno se postará speciální modulátor hlasů, který udělá pop hvězdu i z mutujícího Milhause. (
'NSync a Timberlake se v tom díle mimochodem taky mihnout). Ve studiu asi stála stejná mašina, protože Timberlakeův hlas je na "Justified" zabalen do nejrůznějších modulací, očištěn od všech chyb a podporován hosty (
Clipse,
Janet Jackson, Bubba Sparxxx) a backvokály. Timberlake navíc rezignoval na nějaký osobitý styl a hraje si - vcelku nepokrytě - na Michaela Jacksona. Ta hra je ale dost průhledná a jedinou záchranou jsou autoři hudby a producenti. A i když hlasem spíše připomíná Jackova opičáka Bubblese než Krále popu samotného, "Justified" má smysl jako album, které spojuje nejžhavější černé producenty
The Neptunes a Timbalanda na jediném albu.
Jakoby se nad "Justified" vznášel Jacksonův duch. A není to jen fistule nebo moonwalk v klipech. Zatímco Jackson měl v roce 1979 k dispozici superproducenta Quincy Jonese,
Justin Timberlake má na "Justified" k ruce hned tři - dvojici
Pharell Williams - Chad Hugo neboli
The Neptunes a Timbalanda. "Justified" má být nejspíše jeho "Off The Wall", tedy album, kterým chce vystoupit ze stínu vrhaného jeho starou kapelou, stejně jako Michael, když opustil Jacksons 5. (Nejsou snad
'NSync J5 dnešních dnů?) A aby to bylo ještě peprnější, tak některé kusy z Timberlakova alba prý
Pharell Williams původně nabídl Jacksonovi při natáčení "Invincible", ale zpěvák je odmítl. Justin a jeho A&R to mají pěkně vymyšlené, jenže tohle je rok 2002 a Justin prostě přes všechny vnější znaky
Michael Jackson není. Což je zajisté škoda, protože kdyby to Jackson byl, byla by to opravdu vynikající deska.
"Justified" je forma bez obsahu. Diamantové beaty a futuristický funk mistrů
The Neptunes a Timbalanda jsou dokonalé, ale chybí jim duše. Tu jim měl vdechnout nějaký zpěvák (a teď vzpomínejte se mnou - už se to povedlo Missy, Shay z NERD, Jay Z,
Kelis,
Aaliyah,
Usher,
Mary J Blige a celé řadě dalších). Timberlake nemá kromě hlasu ani duši a tvářit se jako Jackson nebo
James Brown (v prvním tracku) nepomáhá.
Usher na loňském "8701" taky předstíral, že je reinkarnace Jacksona a s omezenějším nákladem dokázal mnohem více, protože prostě cítí hudbu. I jiná teenagerská hvězda
Christina Aguilera - převlečená (nebo snad vysvlečená) na "Stripped" jako R&B hvězda - dává do svého projektu mnohem více citu a emocí. A tak pokud chcete mít zvuk Neptunes na jednom albu, pak bude lepší si pořídit geniální album jejich alterega
N*E*R*D "...In Search Of" nebo letošní desku partičky
Clipse. No a Timbalandovi právě vychází společné album s
Missy Elliot "Under Construction", takže není důvod zoufat.
Timberlake jako zpěvák bohužel selhal, přesto je na "Justified" pořád co poslouchat. Hlavně a především je to souboj nejlepších autorů černé hudby posledních pěti let -
The Neptunes vs.
Timbaland. O tom, kdo je lepší, se hádají posluchači na celém světě a "Justified" je něco jako ring, kde si to mohli rozdat. Neptunes napsali sedm skladeb,
Timbaland tři. Začněme tedy nejprve u dvojice Williams/Hugo. Ti produkují tolik skladeb, že není možné, aby se nezačali opakovat. (Jen pro ilustraci, teď mi tu na stole leží pět úplně nových R&B/hip hop desek a na všech mají
The Neptunes alespoň jednu skladbu.) Jenomže z nějakého neznámého důvodu je jejich "stejnost" pořád zajímavá a vzrušující. První singl "Just Like I Love You" je sice něco mezi "Brain" od
N*E*R*D a "Boys" od Britney, ale přesto je to poctivý šlapavý funky bourák, který, když zaslechnete v rádiu, vás rozhodně nenechá v klidu. Když se v druhé polovině vynoří rappeři z jižanské party
Clipse, vrátíte se zase zpátky na "...In Search Of" a závěrečná pasáž se šeptajícím Justinem má v sobě také velkou sílu. "Rock Your Body" s výraznou basou a kvákajícími kytarami opravdu zní trochu, jako kdyby mělo patřit na "Thriller ver. 2002". Že by to byl právě jeden z
těch tracků, které Jacko odmítl? To si ostatně myslím i o "Last Night" s velkým smyčcovým partem, ve které už chybí jen Pharellovo povzbuzování:
"Justin, do the Jackson thing!" Je ovšem pravda, že jak se deska blíží ke konci, jsou písně z pera
The Neptunes poměrně předvídatelné (stejný beat a podobné nástroje). I když předposlední "Let‘s Take A Ride" je netradiční pomalá balada, kterých zatím hoši z Virginie moc nenapsali.
Všechny Neptunovské skladby ale s přehledem poráží Timbalandova "Cry Me A River". Začíná něčím na způsob barokního chorálu, který se změní v monstrózní gospelový sbor. Všichni ti černí vokalisté v backgroundu, včetně rapujícího Timbalanda (neslíbil snad, že už nebude nikdy rapovat?), dají na chvíli zapomenout, že je to album jistého Justina Timberlaka a společně táhnou píseň k fantastickému finále. Neskutečné a neuvěřitelné. Jestli jste neslyšeli, pak brzy uslyšíte! S "Cry Me A River"
Timbaland konečně napsal R&B baladu, která se může rovnat "One In A Million", se kterou kdysi společně s
Aaliyah vstoupili na nebesa.
Timbaland měl letos slabší rok, ale s jeho koncem a produkcemi pro Missy a Jay Z znovu nabírá dech. "Right For Me" je vynikající - čistě rytmický - experiment, variace na africké kmenové tance a "(Oh No) What You Got For Me" také stojí za poslech.
Timbaland navíc (narozdíl od Neptunes) dlouhodobě dokazuje široký stylový záběr a neustále přichází s něčím novým.
Mohla to být velká deska, kdyby ji nenazpíval právě Timberlake. Justinova snaha je nakonec ospravedlněna (aneb po anglicku - justified) hlavně tím, že všechno se to seběhlo jen díky němu. Nebýt předpokladu, že člen
'NSync na sólové dráze vzbuzuje velké komerční naděje, nedala by asi firma Virgin tolik peněz za producenty. A možná ještě v jednom ohledu - až ji uslyší
Michael Jackson osobně, třeba konečně vyhodí Rodneyho Jerkinse a angažuje
The Neptunes a Timbalanda a natočí s nimi album, které zboří svět. Zatím...