Když jsem poprvé zjistil, že na DVD existuje nějaký záznam sólového koncertu Davida Gilmoura, velmi mne to překvapilo. Jistěže mile, vždyť Pink Floyd, Gilmourova mateřská kapela, jsou u ledu od turné po desce "The Division Bell" (jest zachyceno na dvojalbu "P.U.L.S.E.") a to už je bratru sedm let. Gilmourova vystoupení, jakým bylo například vypečené hostování na koncertu Paula McCartneyho v liverpoolském Cavern Clubu, kde slavného Brouka doprovázel na kytaru, byla ojedinělá. Vůbec jsem netušil, co od záznamu koncertů (Meltdown Concert a Royal Festival Hall Concert 2002) můžu očekávat, ale nakonec to věru stojí za to.

První půlku floydovské klasiky "Shine On You Crazy Diamond" (tedy části 1 až 5) je zde možno slyšet v neskutečné akustické podobě. Dalšími nutnými základními stavebními kameny byly "Wish You Were Here" a "Comfortably Numb" z těch starších a naopak "Coming Back To Life", "High Hopes" (vynikající!) a "A Great Day For Freedom" ze zatím poslední studiovky "The Division Bell". Mezitím Gilmour překvapivě sáhl po dvou skladbách Syda Barretta nebo po Bizetově francouzsky zpívané "Je Crois Entendre Encore". V některých momentech byl koncert velmi komorní (třeba píseň "Smile") a díky úsporné instrumentaci a scéně bylo možno se hluboku ponořit jen do hloubky hudby bez dalších přídavných (a někdy paradoxně rušivých) elementů. Je úžasné, jak takto obnažený a daný napospas publika, Gilmour celý koncert bravurně zvládl. Ačkoliv neoholený, s poněkud větším bříškem, v tričku a akustickou kytarou z povzdálí připomínal Honzu Nedvěda.

Teď k bonusům. Texty písní bych přivítal raději jako titulky než v samostatných kapitolách bez hudby, ale to je jediná výtka. Jsou zde tři klipy z minulých let, kde Gilmour účinkuje, určitě největší kuriozitou je interpretace Shakespeara na hudbu Michaela Kamena ("Sonnet 18"). Mimochodem Kamen při našem koncertě hraje na klavír a hoboj. V domácím videu nahlédneme do přípravy vystoupení, ale největší chuťovkou pro amatérské i profesionální kytaristy je část "Spare Digits", kde je koncert zaznamenán pouze kamerou sledující Gilmourovy ruce na kytaře! Velmi zajímavé.

Shlédnutím DVD "David Gilmour In Concert" se též naskytla možnost srovnání s nedávno uvedeným koncertním DVD bývalého Gilmourova kolegy Rogera Waterse "In The Flesh". Waters je podpořený početnou kapelou a baterií vizuálních a zvukových efektů, Gilmour bez obrazové projekce, poloakusticky a s nezvyklým nástrojovým obsazením doprovodné skupiny. Waters i v pomalých skladbách jaksi pompézní, Gilmour intimní až na kost. Oba účinně zasahují posluchače, každý jiným způsobem a pak z toho rezultuje závěr, že nejlepší je mít doma disky oba.

Přesné kvůli podobným zážitkům existuje DVD. V klidu domova, dle chuti při čaji nebo pivu, si vychutnat nevšední hudební večer, který vám servíruje někdo jako David Gilmour. Bez zbytečné pompy, v jemné podobě, srdce na dlani. K něčemu takovému se vyplatí pořád se vracet, protože je to velmi čisté a úpřimné.