Bluesrockový zpěvák a kytarista Jonny Lang na svém turné k aktuální desce "Signs" nevynechal ani Českou republiku. V pondělí večer zahrál v Praze, na čtvrtek 17. listopadu je nachystáno jeho vystoupení na šumperském festivalu Blues Alive. Jak to vypadalo v Lucerna Music Baru?
Live: Jonny Lang
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 13. listopadu 2017
support: Zane Carney
setlist:
Don't Stop (For Anything), Signs, A Quitter Never Wins (Tinsley Ellis cover), Snakes, Rack 'Em Up, Red Light, Living For The City (Stevie Wonder cover), Last Man Standing, Angel Of Mercy, Bring Me Back Home, Breakin' Me, Lie To Me
Fotogalerie
© Marie Strnadová Jestli jste se minulý týden byli podívat na
fenomenální koncert Beth Hart ve Foru Karlín, nemůže vám být jméno
Jonnyho Langa neznámé. Na každém místě k sezení totiž ten večer ležel leták lákající právě do Lucerna Music Baru, kde se premiérové české vystoupení člověka, který si zahrál s
Rolling Stones, BB Kingem,
Ericem Claptonem i
Aerosmith, odehrálo.
Jako support se představil Langův dlouholetý kamarád Zane Carney, který pak v hlavním programu doprovázel umělce, jehož sestra se účastnila osmé série americké verze SuperStar. Staromódně, avšak stylově oblečeného zpěváka a kytaristy ale pozorným posluchačům muselo být až líto. Majoritu návštěvníků Lucerna Music Baru totiž sice tentokrát tvořili zejména starší pánové, ale tak hlasitě upovídané publikum nemívají ani kapely, kterým pod pódiem mávají -náctiletá děvčata.
"Je to tišší píseň, ale klidně se dál bavte, já jsem jenom předskokan," pronesl v jednu chvíli Carney a člověku bylo za hlučné kolemstojící až stydno.
© Marie Strnadová S nástupem Jonnyho Langa hovořících návštěvníků naštěstí ubylo, pozornost si totiž svou hrou a zpěvem uzurpoval protagonista pro sebe takřka ihned. Držitel ceny Grammy se s kytarou svíjel, šklebil se, jako by ho každý tón bolel, a pot z něj odkapával jako z uvolněného kohoutku. Jeho hlas se snažil imitovat afroamerické bluesové a soulové mistry let minulých, nešlo si ale nevšimnout, že vokálně nejblíže je mu spíše
Joe Cocker. Ten sice samozřejmě zůstává nepřekonatelný, otec pěti dětí ale časté pouštění jeho nahrávek svým výkonem nepřímo přiznal. Extrémně vypjaté výrazy ve tváři značily maximální soustředění se na výkon, na druhou stranu jich ale bylo snad až příliš, a nešlo se ubránit myšlence, že Lang svou roli trpícího umělce místy zbytečně přehrává.
To ostatně potvrdily dva nejsilnější momenty večera - skladby "Red Light" a těsně před koncem jen na akustickou kytaru odehraná "Breakin' Me". V obou případech si šestatřicetiletý vítěz v boji s alkoholem a drogami sundal expresivní masku, zjemnil hlas a do písní se naplno položil a naplnil je přesně těmi emocemi, které potřebovaly.
© Marie Strnadová A pokud přítomným nestačily do té doby nekonečná sóla a souhry se spoluhráči Barrym Alexandrem (bicí), Jamesem Antonem (basová kytara), v "Living For The City" drobně chybujícím Tyrusem Sassem (klávesy) a již zmíněným Carneyem, tak zde se oné katarze dočkali. Ve své něžnější poloze a jen se španělkou Lang připomínal spíše
Bryana Adamse ve svém silnějším období a nebylo by vůbec špatné, kdyby se podobnou cestou vydal i nadále. Příjemnou tečkou byla "Lie To Me", v níž se k v úvodu osamocenému principálovi přidala v závěru celá kapela a nechala píseň vygradovat kytarovým soubojem mezi Langem a Carneyem.
V úvodu zmíněná Beth Hart sice zůstává v bluesové poloze i nadále nepřekonanou, Jonny Lang ale v Praze ukázal, že má podobné cílové skupině rozhodně také co nabídnout, a příjemně rozšiřoval obzory. Jen by bylo ještě fajn, kdyby se u něj příště dalo také sedět. K hudbě, jakou hraje, se to přece jen hodí o trošku více.
-
sedět?? (Jindřich Oplt, 15.11.2017 12:13) Reagovat
autor si pravděpodobně nevšiml, že po stranách i na balkóně místa k sezení byla... a nevím jak kdo, ale já (obzvlášť) u takovéhle muziky rozhodně radši stojím... i když ne zrovna příliš klidně.... a že by se Jonny Lang měl vydávat cestou Bryana Adamse mi teda taky nepřijde nějak lákavý.... taky by možná neškodilo trochu si osvěžit význam slova principál... jinak se s tím dá docela souhlasit, já jsem byl spokojený velice a těším se na zítřejší koncert na Blues Alive.....
-
Užvaněné publikum (Petr, 17.11.2017 01:09) Reagovat
Plně souhlasím s autorem článku, pokud jde o zmínku o některých rušivých divácích. Naštěstí jich nebylo mnoho. Ale na levé straně od pódia jsme bohužel vedle takových museli stát ... Čtyři pánové středního věku do sebe lili pivo za pivem a v závěru přešli na tvrdé .... a slečna se evidentně snažila některého z nich "ulovit" (aspoň to tak vypadalo). Ovšem IQ těch 5-ti se opravdu blížilo IQ pověstného houpacího koně. Jinak si člověk nedokáže srovnat v hlavě, proč byli nejhlasitější v těch nejtišších pasážích. Opravdu nevím, proč tam šli ...
Pokud jde o koncert samotný, na rozdíl od autora článku se mi líbil velice a nemám co vytknout. Skvěle nazvučeno, Jonny Lang i Zane Carney včetně kapely byli super. Palec nahoru. Snad jen opravdu k tomuto žánru to sezení ...
-
Španělka a JL (Ivan Kubla, 28.11.2017 12:56) Reagovat
Nevím, ale zdá se mi, že autor článku byl možná na jiném koncertě. Já na rozdíl od něho považuji koncert Jonnyho Langa v LMB za letošní nejlepší. A tu španělku bych mu vůbec nedoporučoval, bylo to trochu nudné. Pokud by se tedy vydal doporučovanou cestou autora článku, stal by se z něj další nudný písničkář, kterých je všude plno. Naopak JL měl vynikající kytarový zvuk a pokud jde o jeho expresivní projev, autor článku si mohl všimnout, že JL hrál dost náročné figury...a těch znuděných interpretů, kteří si mnohdy nezaslouží ani malý honorář, má u nás, pan autor, myslím, víc než dost. Velmi nešťastné je přirovnání Langa k Beth Harth, m.j. také vyčištěné "smažce", neboť to je zcela jiná kategorie. Celkově vzato si myslím, že autor článku by opravdu mohl příště sedět, ale radši doma.
PS: Vystoupení předskokana bylo mnohem více afektované než hlavní hvězdy večera, styling brýle ala Zbyšek Pantůček, rádiovka...). Jako doprovod JL naopak hrál výborně. A čekal jsem, že vystoupí jako předskokan nějaký český bluesman (např. "Lichťa" Lichtenberg nebo jiný mladý český dobrý bluesman), vystoupení Carneye na mě působilo nejen zvukově, ale i interpretačně nezajímavé a byl jsem rád když uvolnil místo JL. Znovu se potvrdilo, že publikum u nás je naopak vyspělé a tak nenápadně poslalo předskokana v jeho přehnaně sebevědomém výkonu zpátky na zem.
