"Pokřivenej pohled" a "Starej voják" ještě navazují na předchozí tvorbu Škworu, ostřejší hrany a rychlejší tempa už jsou ale jasně patrny u následující "Omyly a pády" a opravdu výrazné přitvrzení, hutnost, naštvanost a drsný text se skrývá pod celkem romantickým názvem "Gelový holky".

Člověk by řekl, že se s přibývajícím věkem bude formace sklidňovat, ale z textů prýští stále větší vztek, naštvanost, podrážděnost. Jazyk je přitom zase o něco ostřejší a vulgárnější a anoncovaných velkých balad tu zase tolik doopravdy není. Výjimku tvoří závěrečná "Velká neznámá", která není o ničem jiném než o rozpadlém vztahu.

Kdo chce hledat pozitivno a pohlazení, musí opravdu sáhnout po jiné desce. Už jen názvy "Zlo mezi námi" či "Teror" neslibují žádnou romantiku. S větší tvrdostí a drsností je však obecně na albu méně jasných hitů a songů, které zaberou na první dobrou. Možná to bylo i záměrem - když se Škwor přesunuje se svým turné do velkých hal a troufá si i na tu největší v republice, nechce v tvorbě komerčnět, aby mu to jeho skalní fanoušci neomlátili o hlavu. Přibylo povedených kytarových sól (jako třeba v "Tak tohle je hustý") a vůbec s produkcí si Leo Holan pořádně pohrál.

Přes všechny výše popsané změny je to pořád Škwor, se svými jasnými znaky, zvukovým know-how, které má u nás jen on. Tvrdé kytary a naprosto charakteristický sound bicích v kombinaci se zvukem syntezátorů a hlasem zpěváka Petra Hrdličky, který sám o sobě zní taky naštvaněji než na předcházejících deskách.

Škwor nabral sebevědomí a lze ho vnímat v postupném budování si pozice podobně jako třeba Rybičky 48. Žádný rychlý vzestup, ale pěkně postupně, po krůčcích se dostává k vrcholu, kterým by měla být v listopadu 2018 vyprodaná O2 arena. Proto je odchod Lea Holana, jedné z hlavních postav kapely, kytaristy, autora a producenta, tak překvapivý. Holan se však s formací rozloučil rozhodně se ctí.