Pražská skupina Support Lesbiens se do historie české populární hudby zapsala velkým písmem už v první polovině devadesátých let, kdy platila za tuzemský vrchol tvrdé, crossoverové hudby. Pak se sice na pár roků odmlčela, ale o to úspěšnější byl comeback v roce 2001 s deskou "Regeneration?", kterou přijalo výborně nejen publikum, ale také kritika a novinářská obec. Trio Kryštof Michal, Hynek Toman a Yarda Helešic bylo opět nahoře, na špičce. Potvrzením vysokého standardu a muzikantské profesionality je i jejich nové CD "Tune Da Radio", které je v obchodech od letošního listopadu. Nelze pochybovat o tom, že kapela má jasno, kam by chtěla pokračovat. Nejsou ani idealisté, ani bezúčelně sedící flegmatici. Vědí, kde je zhruba strop, kterého se mohou jednou dotknout. "Chtěli bychom to dotáhnout tak daleko, že si lidi nedovolí všechny ty neprofesionality, se kterými se pořád setkáváme. Aby si to tak hlídali, že by jim bylo trapné udělat jakoukoli chybu, protože my bychom s tím potom sekli. Tam bychom to chtěli dotáhnout," přesně toto mi řekl Kryštof Michal, když jsem s ním a s Hynkem dělal rozhovor v jednom letenském baru.

V rozhovoru pro LN jste uvedli, že u každé desky máte velká očekávání. Nejinak tomu prý je s "Tune Da Radio".

H: Ta deska vyšla teprve nedávno, takže je těžké mluvit o splnění očekávání. My jsme ji pochopitelně dělali, jak nejlépe jsme dovedli. Chtěli bychom, aby se jí prodalo alespoň stejně jako té minulé, tedy zhruba osm tisíc kusů. Máme před sebou každopádně spoustu práce a podle toho, jak se povede, budou ta očekávání splněna, nebo ne. Čtvrtého prosince vyjíždíme na turné po větších městech, začínáme křtem v Praze na Brumlovce, potom se bude točit klip k písničce "Sweet Little Something". Po Vánocích by mělo být jasno, jestli jsme dosáhli aspoň nějakého úspěchu.
K: Moje očekávání je, že bude mnoho lidí deskou nadšených a stejné množství těch, kteří ji budou dlouho zkousávat. Jenom doufám, že to nakonec zkousnou. Deska je rozhodně na víc poslechů.

Mně osobně přijde "Tune Da Radio" klidnější než předchůdce a vy osobně jste naznačili, že ji vnímáte jako desku přijatelnější pro rádia. Není v tom trocha toho chladného kalkulu?

H: To je těžké. Na naši novinku má každý úplně jiný názor. Pro někoho je tvrdší, jiný říká, že to je popík. V první fázi poslechu to působí na lidi různě, protože je to náladová deska.
K: My se nebráníme tomu, že jsme nasadili písničkovější trend. Proto jednotlivé skladby působí popovějším dojmem. Ale po stránce zvuku si myslím, že tohle album je výrazně tvrdší. Vysloveně kalkul bych za tím ale nehledal.

Čím si vysvětlujete, že vás rádia vcelku ignorují? Nový singl "In Da Yard" je sice momentálně v Top 40, ale i tak jste typ kapely, která by mohla mít podstatně vyšší rozhlasové ambice.

K: Být v první dvacítce IFPI a přitom nebýt hraný největšími rádii, považuji za obrovský úspěch...

Taková Evropa 2 vás hraje relativně často.

K: Jenže Evropa 2 je jediné celoplošné rádio, které nám dává prostor. Vlastně ještě Český rozhlas. Ale dvě největší rádia - Impuls a Frekvence 1 - nás nehrají.

Nehrají vás proč?

K: My jsme tam měli kdysi nějaký zásek, ale to je dávno za námi. Tyhle rádia mají strukturu hrát české písničky česky.
H: Do toho my logicky nezapadáme.
K: Já proti tomu absolutně nic nenamítám. Je to jejich věc, už to neřešíme.

Není náhodou těmto rádiím věnované "Intro" nové desky?

K: Ne, vůbec. Tam jsme si udělali legraci sami ze sebe. Ten chlápek v "Intru" ladí rádio a potom, když konečně naladí, se ozve "Bet My Soul". On na ni potom nadává, že ji slyší pořád, ale přitom tuhle věc rádia moc nehrála.
H: V "Intru" jsme si vystřelili akorát ze Support Lesbiens.

"Regeneration?" i "Tune Da Radio" produkoval Yarda Helešic, nenapadlo vás zkusit oslovit i jiného producenta? Vždyť album "Medicine Man" vám dělal Angličan Kenny Jones.

H: Je to jako všechno ostatní o prostředcích. Zatím prostě nemáme tolik peněz, abychom si mohli pozvat člověka, který by nás zajímal. Nemluvě o možnosti vyjet za producentem do zahraničí. Proto si to děláme sami a jsme rádi. Jsou to dobré zkušenosti. Navíc se z Jardy možná stane kvalitní producent.

Nebude se vydavatel - Sony Music / Bonton - pokoušet vás udat v zahraničí? Například novinka Ecstasy Of St. Theresa by se měla dostat do distribuce ve Velké Británii.

K: To je podle mě všechno taková mlha. Jediná česká kapela, která se v zahraničí nějak uchytila, jsou Hypnotix. Ti jezdí pravidelně do Francie a chodí tam na ně lidi. Jinak ale nikoho neznám.
H: Nejznámější česká skupina v zahraničí jsou zřejmě Sunshine. Ty jdou ale jinou cestou.
K: Proniknout do zahraničí pro mě znamená dostat se na stejnou úroveň popularity jako tady. Spíš víc. Když tam někomu vyjde deska a pár lidí si jí koupí, to podle mě není žádné uchycení se.

Ovšem pokud se chceš stát populárním, musíš nejdřív prodávat desky.

K: To je sice pravda, ale vždycky to je výsledek buď schopností manažera, anebo úsilí firmy. Na ústředí Sony Music chodí pravidelně desítky desek z Evropy, takže šance, že si tě tam někdo všimne, je asi dost malá. Pokud by tě vybrali tady a rozhodli, že deska půjde do celé Evropy, to by byl ohromný úspěch. Jenže to se ještě nikomu odsud nepodařilo.
H: Taky to můžeš dělat jako Sunshine, kteří mají vlastního mecenáše, ten jim vydává desky, oni si jezdí po klubech a velké firmy jsou jim šumafuk. To je ale naprosto jiná komunita, do které my nepatříme. V Čechách je ani nikdo nezná.
K: Rozdíl mezi námi a Sunshine je v tom, že my se nebráníme dostat do maistreamu. Je to jednoduché - v České republice není malá firma, která by nám poskytla takové podmínky, jaké jsme získali od Sony Music.

Nová deska působí nejen klidnějším, ale také "elektroničtějším" dojmem. Je v ní obsaženo ještě více dnes moderních prvků, jakou jsou hip-hop, rap, funky, dance music.

K: S tím nesouhlasím. Co je na nové desce nového, jsou zvuky, které jsme dříve neznali. Potud ano. Ale co se týče rapu nebo funky, tak tohle všechno jsme používali odjakživa. Když jsem si nedávno pouštěl naši starší desku "Medicine Man", překvapilo mě, kolik různých žánrů a stylů jsme tam tehdy měli. My jsme dělali a stále děláme crossover.
H: Vezmi si skladbu "Jail", to byl ryzí crossover, dneska by to možná někdo nazval rap-metal.
K: Já jsem před deseti lety rapoval mnohem víc než dneska. Fakt. Nic nového, u nás neznámého, jsme nepoužili. Alespoň si toho nejsme vědomi.
H: My jsme tentokrát použili třeba víc hip-hopu do spodku písniček, v tom bys měl snad pravdu.
K: "Medicine Man" opravdu všechno obsahuje. Kdybych si ho nedávno znovu nepouštěl, tak bych asi takhle neodpovídal, ale ono to na něm je.

Stává, či stávalo se často, že vám lidé vyčítají přechod od tvrdé hardcorové muziky směrem ke klidnému, takřka popovému písničkářství?

H: S tím se setkáváme pořád. To je samozřejmé. Normální člověk by nám to nevyčítal, ale jsou tací, kteří to nechápou. Přitom jde o hloupost, protože jsme starší a nemůžeme se ke všemu vyjadřovat pomocí tvrdých kytar. To bychom se zasekli někde v minulosti. Navíc my jsme nikdy nebyli tvrďáci.
K: Hlavní je, že máme dvě nové desky a není důvod, proč hrát pořád to samé dokola. To bychom to mohli rovnou zabalit. My jsme tím, co děláme teď. Pokud se to někomu nelíbí, jeho chyba. Za hudbu, kterou jsme tehdy dělali, se pochopitelně nestydíme, naopak, akorát už dnes věci cítíme trochu jinak, takže starší písničky ani nehrajeme moc na koncertech. Ti lidi to po nás ani nemůžou chtít.

Váš návrat na českou scénu se setkal s docela slušným ohlasem jak u kritiky, tak u posluchačů. Překvapilo vás to, nebo jste naopak tušili, že uzrál čas na comeback?

K: Nemyslím si, že by nás až tak vzali zpátky, protože velké procento návštěvníků našich koncertů jsou mladí a skoro určitě noví lidé. Určitě je hodně takových, kteří se k nám vrátili, ale víc jich bude nových. Podařilo se nám udržet jistou část starších fandů a na ně jsme nabalili nové, mladší, kterým něco chybělo. A my tu mezeru zaplnili.

Na druhou stranu, kdyby se nejednalo o Support Lesbiens, jen stěží by se o vás ti noví fanoušci dozvěděli, protože by o vás pravděpodobně nepsala média.

H: Určitě. Byla to dobrá značka, která nám nepochybně pomohla opět se dostat zpět.
K: To jo. Byla a je to značka. Ale fakt také je, že více než polovina lidí na našich koncertech jsou noví lidé. My jsme to jméno ani nesnažili nějak zneužít. Jednou dobu se sice uvažovalo o změně, ale jakmile přišla nabídka na pokračování v Support Lesbiens, ihned jsme kývli.

Už jsi jednou narážel, Kryštofe, na vypalování, takže předpokládám, že s ním nesouhlasíte.

K: To není, že bych nesouhlasil s vypalováním obecně. Mně vadí, když si na tom někdo postaví živnost. Dokonce mě štve, když bys to vypálil sousedovi a vzal si za to stovku. V tu chvíli jsi nám ukradl stokorunu, protože jsi se obohatil na něčem, co ti nepatří.

IFPI i majors rádi v této souvislosti říkají, že český hudební průmysl je v krizi.

K: Český hudební průmysl je v krizi, protože se tam sám dohnal. Funguje jako slon v porcelánu, je neobratný. Když šly v poslední době ceny desek dolů, tak se vyvrátila dlouholetá teorie firem, která nám říkala, že zlevnění je hloupost. No a najednou to jde! Naše cédéčko "Tune Da Radio" teď koupíš za 298,- korun a "Regeneration?" za 250,- korun a to je málo. To jsou dva lístky do kina, proto by lidi neměli přemýšlet, zda si CD koupit nebo ne. Tohle už je levné.
H: Jenže cédéčka už stejně nebudou, to je nesmyslný nosič. Podle mě se to ubere směrem k internetu, kde si budeme za poplatek stahovat hudbu. Tak to skončí.

Předpokládám tedy, že internet reflektujete a přikládáte mu solidní váhu.

K: Ano. My ho bereme jako důležitý komunikační prostředek. Především protože je daleko virtuálnější a dostupnější než klasická média. Nicméně než skutečně pronikne na trh, to bude ještě nějaký rok trvat.

Znáte MusicServer.cz?

K: To si piš. Mám ho dokonce ve složce mezi oblíbenými.

Děkuji za rozhovor.