Pražští Hentai Corporation fungují od roku 2005 a jejich sound se od té dob vyvinul v originální autorskou značku, kterou navíc zvýrazňuje jejich osobitý, těžko definovatelný projev. Ten se sice někdy nesetkává s pochopením (viz kauza Dačického festivalu), jenže i díky tomu jim nelze upřít schopnost šokovat a vířit emoce. A to, uznejte, jsou v jednadvacátém století pro rockovou kapelu velmi náročné úkony. Hentai Corporation navíc nejsou jen potrhlými provokatéry, ale i skvělými hudebníky, kteří by s jinou rodnou zemí v občance mohli být nezpochybnitelnými rockovými hvězdami.

Zvuk kapely je i na novince silně nečeský a v našich poměrech vlastně s nikým jiným srovnatelný. Od čtyři roky starého debutu "The Spectre Of Corporatism..." se sice nikterak výrazně neproměnil, přesto ho kapela slyšitelně piluje a rozhodně vyznívá sytěji i živelněji. Mix vážnějších rockových postupů a psychedelických výstřelků ovšem ponechali muzikanti v podobné koncentraci. A to je dobrá zpráva.

Trochu na škodu je, že novinka nabízí pouze devět písní a stopáž jen něco přes půlhodinku, což je přece jen po čtyřech letech žalostně málo. Navíc, když i debut nabídl jen o jednu stopu navíc v podobě coververze "Zubaté" Pražského výběru .

V tomto ohledu tentokrát zůstalo jen u anglicky zpívaných textů. Díky skvělé výslovnosti lídra Radka Škarohlída je to spíš pozitivum, ačkoliv ani nedávný česky zpívaný cover písně Davida Kollera "Až ti řeknu" nevyzněl v jejich zpracování vůbec špatně.

Novinka je skladatelsky velmi konzistentní, dynamická a skýtá mnoho překvapivých momentů, díky nimž posluchač jen sporadicky ztrací pozornost. Vrcholem pak je pátá skladba "Over" s výrazným kytarovým riffem i strhující "Dancing With The Devil" s pomalejším nástupem a drtivým finále.

Jinak si album drží konzistentní kvalitu, kde žádná píseň příliš nevybočuje nad ostatní ani neplní roli nutné výplně. Až do konce je to lobotomická jízda s vypjatými, epileptickými pěveckými výlety frontmana a dráždivou kombinací výběrovských kláves a rock-metalových kytar. Hentai Corporation na druhém albu velmi zdárně skrývají výraznou inspiraci v klasickém rocku i metalu, a to díky svému specifickému songwritingu. Občas jim tam ti zepelíni a mejdni stejně vylezou. Každopádně tu máme velmi silnou desku, která bude patřit k tomu nejzajímavějšímu, co se na letošní tuzemské scéně objevilo.