Aneto, do kin právě přichází film "8 hlav šílenství", ve kterém máte první hereckou zkušenost a zrovna v hlavní roli. Jak se vám to hrálo a jaké to je se na sebe dívat?

Film je velmi zajímavý a je pro mě velmi těžké se na sebe dívat. (smích) Vidět se ve filmu je něco úplně jiného než v klipu nebo v rozhovoru, kde je člověk sám za sebe a ne v nějaké roli. Ale věřila jsem režisérce Martě Novákové. Byla jsem pouze materiál, který použila. Věděla jsem od začátku, že se Martě musím odevzdat, aby to fungovalo.

Překvapilo vás, že vás Marta oslovila s filmovou rolí?

Bylo to velké překvapení, které mě ani ve snu nenapadlo, natož že moje první filmová role bude hned hlavní a ne v úplně jednoduchém tématu. Takže počítám s tím, že teď budu chvíli terčem kritiky, že neherečka hned dostala hlavní roli. Ale to jsou věci, které nesmím příliš prožívat a musím to brát, jak to je.

Měla jste nějakou hereckou průpravu?

Neabsolvovala jsem žádný rychlý kurz herectví, na vše mě připravovala Marta na zkouškách, já jsem se na to snažila připravit spíš psychicky. Marta se mnou detailně procházela scénář a říkala mi svoje představy o tom, jak co mám říkat, dělat. Celé to bylo postavené na oboustranné důvěře.

Jak to bylo časově náročné, dalo se to zkombinovat s pěveckou kariérou?

Dalo se to zvládat. Akorát to bylo o to intenzivnější, že jsme jeli koncerty, kterých jsme měli požehnaně v rámci desky "Na Radosti", a do toho mi ještě přišla nabídka hrát s Martou Kubišovou komorní hudební drama, takže jsem pobíhala mezi koncertem, filmem a divadlem. (smích)

Byly chvíle, kdy jste si sáhla během natáčení na dno?

To asi ne, jen teď přichází nashromážděná únava.

Co vám natáčení dalo? Zjistila jste díky němu nějakou svoji vlastnost, o které jste nevěděla, že ji máte?

Samozřejmě že mě natáčení obohatilo, protože to není jen tak si stoupnout před filmový štáb a třeba celý den běhat někde po lese, k tomu nějak mluvit a gestikulovat a zároveň mít kontinuitu s tím, proč tam jsem a proč to říkám a co mám u toho cítit. Zjistila jsem, že dokážu překonat sama sebe, když mi na tom záleží.

Která hlava se vám hrála nejlíp a proč?

Hlava Tvorba mi byla blízká tím, že také něco vytvářím, a tak jsem rozuměla tomu, co se odehrává. Cítila jsem se dobře i v hlavě Láska a Počátek, která byla taková povznášející nad celým tématem a náladou ostatních hlav.

Uvidíme vás ještě v nějaké jiné filmové roli?

To nevím, stejně jako jsem nevěděla, že budu točit "8 hlav". Nemám hereckou ambici, pro mě byla vždy nejdůležitější hudba, a jestli se to bude někdy v životě opakovat, bude to i pro mě překvapení. Těžko říct, jestli se někdy v nějakém filmu objevím.

Hudbu k "8 hlavám" dělala Vladivojna La Chia, vy se s pár písněmi včetně duetu s Lenkou Dusilovou objevujete na albu inspirovaném příběhy snímku. Není vám líto, že jste do hudby nezasáhla více?

Původně jsem měla možnost nazpívat lágerní odrhovačku, kvůli které mě Marta nejdříve oslovila. Poté mi nabídla, jestli bych nechtěla zkusit i nějaké hudební motivy do filmu. Naštěstí se to vyvrbilo tak, že hudbu složila Vladivojna. Neměla jsem kapacitu ani odvahu se něčeho takového zhostit. Smekám před Vladivojnou, je to velká zodpovědnost, na kterou jsem si zatím netroufla.

S poslední deskou "Na Radosti" jste zažila nebývalý úspěch. Zlatou tečkou za tímto obdobím je vydání živáku "Na vlně radosti", jehož součástí je hrací aparát s uvítacím popěvkem. Proč jste zvolili právě tuto variantu?

Říkali jsme si, že když už začneme dělat DVD, což je v dnešní době trochu finančně náročné, tak ho uděláme pořádně. Chtěli jsme, aby to vrnělo v rukou, a posluchač měl tak pocit živého koncertu. Je to takové pozvání mezi nás i do zákulisí.

Jsem vděčná, že byl o projekt takový zájem a že jsme díky němu měli na tři roky plný diář. Zároveň cítím, že všichni potřebujeme pauzu, zejména já, protože bych ráda začala tvořit něco nového, což doteď moc nešlo.

V uvítačce zazní kousek z "Hvězdy", respektive náznak, že si máme něco přát. Co byste si vy ráda přála?

Přála bych si, aby začátkem příštího roku nastal klid, ze kterého se dá potom čerpat na nový materiál. Také to, aby se lidé nebáli si něco přát.

Kompilace obsahuje hezké fotografie. Kdo je jejich autorem?

Různí autoři, ale nejvíc se o ně zasloužila fotografka Helena Kadlčíková, která s námi jezdí osm let a byla s námi na většině koncertů. Je to čistě její aktivita. Do našeho týmu se přirozeně zapojila a stala se jednou z nás.

Kterou fotku máte nejraději?

Ta nejlepší je hned na začátku bookletu, kde sedím s bráchou v uličce, což je fotka mé kamarádky fotografky Andrey Simperové. Tak nás vyfotila v Olomouci v Divadle Šantovka. Proč ji mám nejraději? Protože v této uličce všechno začíná, vše, co je pak vidět a slyšet.

Součástí kompilace je pohlednice pro Hynka. Jak vás to napadlo?

Dlouho jsem něco podobného chtěla udělat, využít svých projektů pro někoho dalšího. Nějaký čas jsme se o tom bavili i s mými blízkými a týmem kolem, pak se Martina Kaderková, se kterou už dlouhodobě také spolupracuji, zmínila o Hynkovi a nápad vytvořit pohlednici byl na světě. Jedná se o pomoc příjemnou formou, kterou lidem nijak nenutíme, je čistě na nich, jestli sami chtějí přispět, a podělit se s Hynkem o radost. Věřím, že lidé naposílají hezké obrázky, za které bude rád. A pokud budou chtít přispět finančně, tak mohou, je tam uvedený transparentní účet.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrála?

Nedávno jsme hráli ve Sloupu v Čechách v takovém lesním divadle, kam přišlo asi tisíc lidí. Je to specifické místo v lese, kde lidé seděli na skále a přilehlých lavičkách. Když jsme tam přijeli, padla na nás obrovská síla ze všudypřítomné atmosféry. Mám ráda les, a jak jsem vlezla na pódium, začala jsem se omlouvat veverkám, že tam způsobíme hluk. (smích) Ale ten zážitek byl jedinečný.

Fanoušci vás mohli zahlédnout také na turné s Martou Kubišovou, které jste absolvovala jako její host. Co pro vás paní Marta znamená?

Marta Kubišová je pro mě výjimečný člověk, spolupracuju s ní nějaký ten rok a jsem za to strašně moc vděčná. Obdivuji, s jakou přímostí a čistotou přichází na pódium. Je mi ctí, že ji můžu doprovodit na této výjimečné cestě na konci kariéry, stavím se k tomu pokorně a budu jí maximálně nápomocná. Jako její fanynce a posluchačce je mi to líto, ale na druhou stranu jí přeju, že si konečně odpočine.

Co vás ještě čeká do konce roku?

V plánu máme několik samostatných koncertů v prosinci, kterými zakončíme etapu "Na Radosti". Předtím nás čeká velký koncert ve Foru Karlín s orchestrem SOČR, na což se moc těším. Vloni začali s Tata Bojs, letos si vybrali nás.

Termíny turné "Na Radosti" 2017:

3.12.2017 - Forum Karlín, Praha - Aneta Langerová s kapelou a Symfonický orchestr Českého rozhlasu "Nové Horizonty"
6.12.2017 - Říčany, KC Labuť
7.12.2017 - Brno, Mahenovo divadlo
10.12.2017 - Doksy, kino Máj
11.12.2017 - Bílina, Kulturní dům Fontána
13.12.2017 - Přerov, Městský dům
14.12.2017 - Jeseník, Divadlo Petra Bezruče