Třetí deska dánské skupiny Saybia "The Second You Sleep" se mi dostala do rukou tak trochu náhodou - vzal jsem si ji, aniž bych jméno interpreta kdykoli předtím slyšel. Tudíž jsem neznal (a stále neznám) předešlá dvě alba a nevím, zda jsou dobrá či nikoli, každopádně novinka je perfektní. Prostě jedno z těch milých, absolutně nečekaných recenzentových překvapení.

Když jsem si "The Second You Sleep" pouštěl poprvé, napadly mě dvě věci: a) je to zatraceně melancholické, b) zní to jako A-ha. Přirovnání ke skandinávské legendě sice není úplně nepřesnější (už proto, že ji nijak zvlášť neznám), ale minimálně ve vokální rovině by se několik styčných bodů našlo. Ke komu dalšímu je přirovnat? Kupříkladu ke Coldplay kvůli společné melancholičnosti a hudební vyzrálosti. Avšak aby nedošlo k mýlce, Saybia není parta plagiátorů, kteří kopírují všechno, co kdy bylo a je popově zajímavé.

Síla skupiny je především v melodiích a ve schopnosti měnit hudební polohy. První aspekt není třeba detailněji popisovat, neboť každý tuší, co znamená, když se řekne melodický. Raději přejděme k těm polohám - primárně je Saybia pomalá, rozvleklá a, jak jsem již řekl, melancholicky založená partička. Jenže ona v mnoha písních tuto ulitku opouští směrem k větší důraznosti, směrem k "rock’n‘rolovým" kořenům. Nejmarkantněji to lze vidět na písních "Snake Tongued Beast", ta se nese v podstatě celá ve svižnějším duchu, a "Joy", ve které na závěr skupina opustí tradiční smutek a citovou rozdrásanost a dovolí posluchači okusit trochu těch výrazněji znějících kytar. Jiné změny se týkají spíše zvuku, než-li žánrů. Do skladeb jsou zakomponovány filharmonické pasáže ("Still Falling"), akustické vybrnkávání ("7 Demons") či elektronický podklad ("The Day After Tomorrow").

Plně přiznávám, že se mi ta deska velmi zalíbila. Ačkoli Saybia rozhodně nepřináší žádné nové ohromující postupy, dělá ten svůj truchlivý popík setsakra dobře. Když slyšíte pět vynikajícího Sørena Husse chytlavě tesklivé balady o lásce, jejím rozvratu, samotě a smutku, sentiment vás v tu ránu objímá mocnými chapadly. Není to jen zpěv a melodie, co drží "The Second You Sleep" nad vodou. Nelze totiž pochybovat o tom, že Saybia je nadmíru nadaný kvintet též v rovině instrumentální. Jsou to zkušení a vyspělí hudebníci, jejichž výkony nejsou na první pohled pochopitelně tak patrné jako u rockových band typu Guns’n’Roses, ale čím víc práce si s deskou dáte, zjistíte, že vrstev, které můžete odkrývat, je rozhodně povícero. Ostatně, formace byla nejednou nominována na dánskou variantu Grammy.

Album "The Second You Sleep" byste určitě neměli poslouchat vždy a všude. Hodí se k potemnělým, chladným večerům podzimním. V létě by na vás Saybia působila zbytečně depresivně, v zimě by zase prohlubovala rozčarování nad bílým nečasem. A rozhodně tuto desku nevyhledávejte v době platonických lásek a mileneckých rozchodů. A to i přes skutečnost, že je to deska krásná.