Když se bavíme o Lucii, musíme rozlišit dva různorodé termíny - nejlepší a nejúspěšnější. Je totiž spousta zatvrzelých fanoušků, kteří si slepě odmítají přiznat, že přeci jen existují zajímavější soubory na české scéně. V otázce úspěchu už ovšem musí zavládnout shoda, protože nelze pochybovat o fenoménu Lucie, který prodává desetitisíce desek, vyprodává haly a stadiony a všude, kam se pohne, přitahuje kvanta pozornosti. Dokladem nadměrné popularity byl právě koncert v Opeře, v jejíž vyprodaných balkonech, galeriích, lóžích a hledišti posedávala a nadšeně tleskala velice roztodivná, vrstevnatá společnost. Její rozpětí sahalo od nejmladších teenagerů až po úctyhodné páry. Všichni se ale evidentně bavili stejně dobře.

Ještě než byli vpuštěni první lidé do majestátní budovy sídlící vedle Rádia Svobodná Evropa, daly se zaslechnout diskuse, jež se točily kolem dva dny starého koncertu v Bratislavě. Ten byl jakýmsi zahřívacím kolem, odehrál se ve slovenském Národním divadle a nebyl veřejný, vstupenky na něj se daly pouze vyhrát. A prý byl více než pěkný. Ať se lidé dohadovali, jak chtěli, dnes je jasné, že pražské vystoupení nezůstalo v ničem pozadu.

Je pochopitelné, že scéna Státní opery musela být patřičně upravena, neboť v podstatě rockový koncert je poněkud jiný soudek než tamní běžná produkce. Jejím autorem byl Daniel Dvořák z Národního divadla. Co k ní říct? Pojal ji veskrze umělecky a divadelnicky. Žádné primitivní videoprojekce typu počítačově animovaných kapek, nýbrž charakteru písniček odpovídající montáže fotografií, obrázků, mikroskopických snímání či animací. Ze stropu k tomu visely notně oduševnělé předměty, které kompozici ale narušovaly - rozmlácená popelnice, starý kufr a ještě cosi pouličního. Součástí jevištní prezentace jsou pochopitelně i světla, která byla, řekl bych, dobrá, ovšem nijak překvapující. Zato osvětlení sálu rozčilovalo - netuším, proč se muselo po skoro každé skladbě rozsvítit a zhasínalo se pravidelně až v průběhu následujícího kousku. Bylo to nepříjemné a mnohokrát oslepující.

Přejděme k hudbě vlastní. Lucie připravila podle očekávání průřez celou svou tvorbou. Podle tiskových materiálů se mělo sice dostat hlavně na písně z nové desky, těch ale nakonec zaznělo pouze pět z celkových třiadvaceti. Když se po osmé otevírala opona, zpoza ní už šlo snadno rozpoznat tóny jednoho z prvních hitů skupiny - "Ohně". Po této pecce přišel první host, jímž byl Jaroslav Svěcený, který doplnil zvuk "Lucie". V následujících minutách se s hosty roztrhl pytel - krom orchestru pod vedením Jana Chalupeckého se představili Lenka Dusilová, Bambini di Praga, které doprovodily kapelu u dobré poloviny písní, Luboš Malina, hráč na bandžo, či Luboš Novotný. Ač se může zdát kombinace Lucie a uznávaných klasických umělců tak trochu postavená na hlavu, Martin Kumžák, který byl odpovědný za aranžmá, odvedl vynikající práci. Ty písně, v nichž doprovázel Kollera, Kodyma, Dvořáka a P.B.CH. orchestr, byly nadmíru zajímavé, neboť tradiční zvuk filharmonie obohatila tak, aniž by se ztratilo melodické kouzlo skladeb. Nejlépe působily "Dotknu se ohně", "Sen" a "Amerika". Při "Medvídkovi", "Panicovi" a "Černých andělích" mně zase vytanula na mysli otázka, zda to není nádherný paradox, když podobně "kontroverzní" písně posloucháte v honosné budově Státní opery Praha.

Jenže nelze pouze chválit. Už jsem zmínil nedostatek v osvětlení, k němu bych ještě připojil nejistý zvuk (v několika skladbách byl ze začátku zpěv skoro neslyšitelný, občas nepěkně pískly kytary, Svěceného housle pravidelně zanikaly v ostatním orchestrálním toku). Avšak ani světlo, ani zvuk nikoho nezlobil natolik, aby neodcházel pln skutečně hodnotného kulturního zážitku. Vždyť se za to publikum vystupujícím odměnilo snad patnáctiminutovým potleskem, jenž nutil Lucii a spol. neustále vycházet a uklánět se. Inu, jako v divadle - čím lepší výkon, tím delší a intenzivnější potlesk. Spokojenost tak musela zavládnout na obou stranách.

Playlist:
Oheň
Lucie
Ona ví
Chci zas v tobě spát
Zakousnutej do tebe
Lovec, střelec, doktor & vědec
Dobrá kočzka která nemlsá
Sen
Pod měděným nebem
Zkamenělý dítě
Medvídek
Tereza
Vandémiaire
Vona říká jó
Daniela
Srdce
Dotknu se ohně
Trumpety
Panic
Černí andělé
Amerika

Lucie, Státní opera Praha, 12.11.2002