Před několika lety se skupina Dunaj rozhodla k odvážnému kroku a natočila znovu své debutové album "Iva Bittová & Dunaj". Vznikl projekt "Pustit musíš" a povedl se tak způli - nová nahrávka byla sice mnohem technicky lepší než původní zvukově nepovedená, ale úplně se z ní vytratilo kouzlo, duch a šťáva původních skladeb. Proto když jsem se v září dozvěděl, že Nahoru po schodišti dolů band se chystá natočit znovu svůj debut, dost jsem se obával, jak to dopadne. Pointa - dopadlo to dobře!

Motivace byla jasná - původní nahrávka zní zvukově dost otřesně, navíc je dnes již zcela vyprodaná a tudíž nesehnatelná. Deska dostala nový název, protože ten původní ("NPSDB 1983-1993") prý působil mystifikačně a spousta lidí desku považovala za best of a také došlo k malým úpravám - vyřazena byla skladba "Tři rakety", která je i na druhé desce a také už vyčpělá "Soda Bicarbona", naopak přibyla na koncertech vyžadovaná a do kontextu zapadající "Bohnický blues". A také bonusy, ale o tom níže. Lehce designově je upraven i booklet.

Teprve nyní, kdy je materiál dobře nahrán, dá se opravdu srovnávat se současnou podobou Schodiště. Pár legrácek typu "Pytliky ČSA" už notně vyčichlo, ale za připomenutí určitě stojí. Některé skladby jsou poplatné době, jiné naopak mrazivě dobu svého vzniku evokují. Jestlipak vůbec dnešní mladí, nepamatující dobu předrevoluční, vůbec pochopí, o čem je skladba "Blbá náhoda"? (...to je ale blbá náhoda, letos po třicátý nepojedu do Paříže...). Nicméně vcelku je myslím z původního repertoáru bezesporu patrné, jak kapela dnes prohlubuje a rozvíjí to, co tehdy začala. Tedy jinými slovy, že rozhodně nestojí na místě. Hudebně je z materiálu hodně cítit tehdejší zachvácení Čech vlnou módy reggae, a také je (mj. i proto, že v sestavě ještě tehdy nefiguroval klarinet) chytře vše postaveno na dominantním zvuku akordeonu. Jinak je to ovšem Schodiště, jak ho známe i dnes - s milými melodiemi, se kterými krásně kontrastují ironicky kousavé texty, občas až přecházející v bezvýchodnost, která prostupovala celou tehdejší dobu. Ale zároveň nelze přeslechnout, že mnohé texty - třeba "Jede, jede", ale především ty o partnerských vztazích - mají nadčasovost až děsivou.

Jak už bylo řečeno, nově nahraný starý obsah doplňují ještě bonusy. Je jich celkem šest a na rozdíl od zbytku natočeny znovu nebyly - jedná se o autentické studiové nahrávky ze zkušebny z druhé poloviny osmdesátých let. Technickou (ne)kvalitu vyvažuje to, že hezky dokumentují onu dobu a navíc taková "Myslivecká" by se klidně mohla vyjímat i v současném repertoáru skupiny.

Tenhle dárek k dvaceti letům existence, které skupina příští rok oslaví, se opravdu povedl.