Maťo, co se stalo nového za poslední rok, co jsme se neviděli?

Byl jsem na buskingových tripech v Dánsku, Německu a Itálii, kde jsem hrál společně s Thomem Artwayem. Přestěhoval se z Liptova do Čech, koupil si menší baráček za Prahou a především jsem pracoval na singlu "Marylin Monroe" a na nové desce.

Proč ses rozhodl vydat jako první singl z desky právě tuto píseň?

Rozhodl jsem se srdcem. I když vím, že skladba nevystihuje album, přišlo mi, že by se hodilo vydat ji právě před létem. Díval jsem se na to s nadhledem, protože deska "Pátram" zosobňovala etapu mého života, kdy jsem pátral a putoval do Santiaga de Compostely. Nechtěl jsem, aby texty byly zase tolik přemýšlivé, ale aby přinesly jinou optimističtější tvář, protože jsem do velké míry optimista.

"Marylin Monroe" je o vztazích na dálku, souvisí to nějak s bývalou partnerkou Celeste Buckingham?

Vůbec. Se Celeste máme dobrý přátelský vztah, dokonce mi zahrála v klipu k písni "Kam sa to podelo" z předchozího EP. Jsou to čtyři roky po našem rozchodu a byla určena jenom pro ni. Proto mi přišlo hloupé si tam zvát jinou babu. (smích)

Proč se deska jmenuje "Mapy"?

Navazuje na "Pátram", kdy jsem po pouti zjistil, že svět je barevný, a začal jsem cestovat po takových místech, která nejsou úplně tradiční a nechodí tam moc lidí. Poslední čtyři roky je můj život hodně provázán s mapami. Každý krok, který udělám, se zapisuje do života, a tím se tvoří mapy. Stejné je to i s jednotlivými písněmi na desce, každá jde svojí cestičkou, ale všechny tvoří jeden celek. Název se odráží i od toho, že jsem album nahrával na různých místech světa. Všude s sebou nosím věci na nahrávání, protože nikdy nevím, co mě právě v ten moment napadne.

Co tě vedlo k tomu, že s sebou nosíš různá nahrávadla?

Stalo se mi kolikrát, že jsem byl zavřený ve studiu a producent mi řekl, že na nahrávání mám dvě hodiny, ale já jsem ze sebe nedokázal nic dostat. Jak jsem nahrával v horách, v autě či jinde, zjistil jsem, že to kvalitou, energií a nadšením předčilo to, co jsem nahrával ve studiu na mikrofon. Pro mě to je nový objev, a tak jsem ho použil na této desce. Neskutečně to funguje.

Prošly si tímto procesem všechny písničky z alba?

Téměř všechny.

Na jakém nejzajímavějším místě jsi nahrával?

"Marylin Monroe" jsem natáčel v karavanu, když jsem jel po Německu busking. Přišel za námi třicetiletý chalan, že má rád pouliční umění a jestli nechceme u něj v karavanu, který má před domem, přespat. Tak jsme u něj přespali a zkusili si tam něco nahrát. Bylo to asi měsíc předtím, než se singl oficiálně vydal. V tu dobu už jsme všechno měli nahrané, jenom refrén mi nešel tři měsíce nazpívat, nevěděl jsem, jak ho mám uchopit. Až tam se mi podařilo přijít na výraz, jaký jsem chtěl. Dal jsem dva tejky a oba dva se použily - jeden na první refrén, druhý na druhý. Písničku "Pantominu" jsem nahrával na Téryho chatě. Čtyři hodiny jsem chodil s batůžkem, mikrofonem a notebookem, který jsme si před chatou rozložili. Kolem tebe krásná příroda, kopce... to se zpívá samo. Jednu skladbu jsem nahrál v Ázerbájdžánu během pěvecké soutěže ve stylu menší Eurovize, jen založené víc na písničkách a ne na show. Skončil jsem čtvrtý.

Jak jsi přišel k účasti?

Pořadatelé mi napsali na Instagram v angličtině, že organizují soutěž a že jestli bych nechtěl jít reprezentovat Slovensko a neposlal jim nějakou svoji písničku. Nejdřív jsem si myslel, že to bude nějaký hoax. Bral jsem to jako vtip, tak jsem to přešel. Po 14 dnech jsem jednou v noci nemohl usnout, a tak jsem se k tomu vrátil a song poslal. Ještě tu noc mi odepsali, že už je uzávěrka, tak jsem druhý večer objednával letenky do Ázerbájdžánu. Za týden a půl jsme tam letěli, bylo to úplně mega, protože Ázerbájdžán je úplně jiný svět. Bral jsem to jako výlet, sešli se soutěžící z dvaceti pěti zemí, hráli jsme koncert pro sedm tisíc lidí, kteří přišli za hudbou.

Kdo rozhodoval o vítězi?

Každý soutěžící si s sebou vzal jednoho člověka a ten pak dal hlas někomu krom toho, s kým tam přijel. Původně jsem tam chtěl jet s tátou nebo se svým manažerem, ale protože to bylo omezené věkem do 35 let, vzal jsem svoji přítelkyni. Vysílalo se to v televizi a streamovalo živě. Skončil jsem nejvýše ze soutěžících s vlastní písničkou, ostatní včetně vítězky zpívali nějaké covery.

Další soutěž neplánuješ?

Rozhodně ne (smích), soutěže neplánuju, ale jsem typ člověka, kterému nabídky přijdou lákavé a potřebuje si je vyzkoušet na vlastní kůži.

Na desce jsi spolupracoval jenom s Lukášem Chromkem?

Ne ne, na desce se mnou spolupracovalo hodně lidí, ale každý se tam objeví jen malou chvíli, proto jsem je neuváděl přímo do názvu písní jako featuring, ale do kreditů na cédéčku.

Album obsahuje patnáct písní. Není to moc na dnešní dobu?

Myslím si, že to je přesně tolik, kolik tam má být. Máš pravdu, že když jsem začínal poslouchat hudbu, desky měly devatenáct tracků, kdežto dnes je normální mít kolem deseti věcí na albu. Patnáct věcí určitě není na úkor kvality, každá písnička dostala svůj čas a zní jinak. Chtěl jsem, aby to bylo barevné a aby to nezevšednělo. Loňské EP "Pátram" mělo pět písní, tak se mi to možná i hodilo, že jsem teď složil více. Příští deska bude třeba opět kratší, ale to se ještě uvidí. Celkově jsem vybíral ze čtyřiceti. Tímto albem dělám tlustou čáru za věcmi, které jsem předtím nevydal, u kterých mi to bylo líto a k nimž už bych se jinak nevrátil.

Každá písnička na albu bude mít svou vizuální podobu v podobě obrazu. Jak jsi na to přišel?

Měl jsem pocit, že by si každá píseň zasloužila mít svoji vizuální formu. Obrázky nakreslila Abbie Puskailer. Není jich přímo patnáct jako písní, to by zabralo opravdu dost času, protože obrazy jsou kreslené na plátně. Celkově to do sebe zapadá a dává smysl. Některé z nich budeme brát na turné.

Na podzim jedeš svoje první slovenské turné. Jak je to možné?

Vůbec netuším. (smích) Jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne. Pojedeme deset koncertů, které budou v naší režii, tak se přijeďte podívat. Nejblíže českým hranicím budeme v Bratislavě a Trnavě, kde si budete moct moje nové album koupit jak na kazetě, tak na vinylu. (úsměv)