Třetí den začal deštivě a ani v průběhu dne se počasí příliš nelepšilo. Ba naopak. Až v pozdějších hodinách déšť ustal a i přes citelné ochlazení bylo počasí uspokojivé. Návštěvníci znovu dokázali, jak oddanými fanoušky jsou, když i přes prudký déšť vytrvale postávali před pódiem a čekali na vystoupení svých favoritů. Patří jim za to velký respekt. Stejně tak pořadatelům, kteří i přes nutné přerušení programu kvůli mohutné bouřce žádné vystoupení nezrušili, ale pouze posunuli časový harmonogram o půl hodiny.

Prvním větším tahákem byla moldavská metalcorová kometa Infected Rain v čele se zpěvačkou Elenou Catarga, která zaujala nejen svým brutálním zpěvem, ale i zapamatovatelnou a nepřehlédnutelnou image. Jako motorová mašina hnala kapelu kupředu a strhávala na sebe veškerou pozornost. Zážitek z jejího vystoupení budou mít nejspíš i členové ochranky, kteří zpěvačku na její výzvu přidržovali za zadní partie. Elena na jeden ze svých hitů totiž vyskočila na zábradlí k fanouškům, aby jim poskytla co nejintenzivnější zážitek. Výtka směřuje snad jen k jejím vokálním linkám, kde se jinak přesvědčivá frontwoman trápila a nabídla několik nehezky falešných partů.

Příjemným překvapením bylo vystoupení finských Wolfheart, kteří stále patří k začínajícím formacím. Za sebou mají tři desky a čtyřletou historii, za kterou se jim povedlo získat slušnou řádku obdivovatelů z řad fanoušků i kritiky. Jejich melodický death metal byl prezentovaný pěkně od podlahy a měl patřičnou šťávu. Fantasy mytologické texty navíc pěkně rozsvítily atmosféru deštivého odpoledne.

Špatný koncert nepředvedli ani veteráni sludge metalu Crowbar, byť jejich dřevní metal chvílemi uspával svým neměnným tempem. Ve výsledku ale tihle pánové, ze kterých byl cítit velký respekt, odehráli příjemně uvolněný, pohodový a neafektovaný set.

Velkým tahákem byli folkmetaloví Eluveitie, kteří v poslední době prodělali personální obrodu, když se trio členů rozhodlo založit novou formaci Cellar Darling, včetně zpěvačky a hráčky na lidové nástroje Anny Murphy. Nově ji nahradila Fabienne Erni. Ta sice nepůsobila tak přesvědčivě jako Anna, ale lze to přisuzovat její nezkušenosti. Barvu hlasu a rozsah má nicméně zajímavý. Přijetí kapely i přes žánrově lehce odlišný styl oproti zbytku programu bylo skutečně velkolepé a kapelník Chrigel Glanzmann byl evidentně velmi spokojený. Do setu zahrnul i novinky z připravované desky "Evocation II: Pantheon", které zafungovaly výborně. Celkový dojem byl osvěžující.

Na poslední chvíli pořadatelé oznámili, že vystoupení Morbid Angel se ruší. Velké zklamání však netrvalo dlouho, neboť náhrada přišla opravdu bleskově v podobě hvězdných Carcass. Ti svou roli zvládli bravurně a odehráli drtivé technické vystoupení, z něhož čišela profesionalita i nadšení. Fanoušci zaplnili takřka celý areál a legendu death metalu podporovali pořádně hlasitě. Rozhodně jedno z nejlepších vystoupení ročníku.

Trpělivost museli mít fanoušci s koncertem Front Line Assembly na Metalgate stage. Začátek setu se neustále protahoval z neznámých technických potíží, které se technikům nedařilo vyřešit. Na klávesákovi Jeremy Inkelovi, který problém s techniky řešil, bylo vidět citelné vzrůstající napětí a mohutná gestikulace napovídala, že není zrovna spokojený s řešením. Atmosféře nepřidal ani kelímek hozený diváky přímo na Inkelovy klávesy. Vystoupení tak začalo se zpožděním a s nepříliš dobrou atmosférou. Když však pódium zahalila mlha a nastoupil lídr Bill Leeb, vše se ustálilo k normálu. I tak spolu Leeb s Inkelem neustále diskutovali a mezi skladbami se dohadovali, bohužel namísto jakékoliv komunikace s fanoušky. Snad si kapela přijede brzy spravit reputaci.

Zklamáním bylo vystoupení trochu překvapivých headlinerů pátečního dne Electric Wizard. Jejich donekonečna omílaná acid sóla nikam zdárně nevedla. Rozhodně ne k potěše posluchače. Pro mnohé byl jejich výkon nepochybně poslední ukolébavkou k ulehnutí za povedeným dnem.

Kdo však vydržel, mohl okusit famózní comeback Clawfinger. Švédská parta pravověrným metalistům nevoněla, neboť jejich rap metal nebyl pro každého stravitelným. Pro ostatní šlo ale bezpochyby o jeden z vrcholů nejen dne, ale i festivalu. Lídr Zak Tell řádil v extravagantním obleku a během úvodních skladeb seběhl až do nitra stojících fanoušků, aby každého osobně vyzval k zvednutým rukám. Nabušený set zaujal výběrem největších hitů i jedné nové skladby. Vrcholem pak byl nepřekvapivě letitý hit "Do What I Say", který samo od sebe zazpívalo publikum. Tell pak ohromen klesl na kolena a divákům se upřímně klaněl. Fanoušci byli skutečně fantastičtí a i přes měkčí zvuk formace oproti většině tvrdších kapel, bylo jejich přijetí ohromující.

I poslední sobotní den nabídl mnoho zajímavého, zejména z řad progresivního metalu, kdy svou přítomností potěšili Sikth, The Devin Townsend Project či Architects. Thrashmetalisty zase potěšili veteráni Prong či Artillery. Hlasitou podporu fanoušků měli již od prvního dne tuzemští grindeři Gutalax.

Celkový dojem z ročníku je veskrze pozitivní. Program, který sice nenabídl skutečně velkou hvězdu, představil široké spektrum toho nejzajímavějšího, co metalová scéna nabízí. Velmi oceňující je i žánrová pestrost, kdy kromě tradičního thrash a death metalu nechyběli ani zástupci progu, nu-metalu, crossoveru, coru i EBM. Plný počet hvězd si vysloužilo i poskládání areálu, které nemá v tuzemských podmínkách konkurenci, stejně jako prostředí pevnosti. Stoupající zájem o festival bohužel zapříčinil horší komfort návštěvníků, hlavně co se hygieny týkalo. Naopak občerstvení a vstup do areálu byl bez velkých front a čekání. Drobná výtka patří bezpečnostním kontrolám. Autorovi článku se hned několikrát povedlo dostat do areálu bez zkontrolovaného batohu, a to i v méně vypjatých časech, kdy fronta byla minimální.

Kladně lze vnímat bezhotovostní systém, který fungoval a lze jej ostatním festivalům jedině doporučit. Rozhodně pohodlnější a bezpečnější volba než neustálé vytahování peněženky. Pochvalu zaslouží i ochranka pod pódiem, která se k fanouškům chovala citlivě a zároveň důrazně. Nikdy ne tak, aby je omezila či ohrozila. Naopak se vždy v první řade snažila o jejich největší bezpečnost. I jim patří ohromný palec nahoru a jen dotvořili skvělou atmosféru, kterou tento festival má. Dvaadvacátý ročník skončil a my jen můžeme konstatovat, že šlo o jedinečný zážitek plný skvělé hudby, krásného prostředí a perfektní organizace z pozice pořadatelů.

Report z první dvou dnů naleznete zde.