Pokud si fanoušci kultovního projektu Fantomas, ve kterém figurují dva členové Dead Cross Mike Patton a Dave Lombardo, zoufali, že od posledního materiálu uplynulo již dvanáct let, recenzovaná novinka je bezesporu potěší. Na eponymním debutu jejich nového projektu řádí, jako by jim bylo znovu dvacet let a právě objevili, jaké je to hrát nasraný hardcore. Nahrávka má strhující feeling založený na ultra syrovém hardcorovém základu a punku. Z alba je cítit vliv Bad Brains, Mr. Bungle i třeba S.O.D. A vůbec nehraje roli, že Pattonovi táhne na padesát a Lombardo kulatiny oslavil dokonce již před dvěma lety.

Myšlenkou stojící u zrodu projektu bylo stvořit nekompromisní zvuk, bez ústupků a kecání vydavatelských společností. Proto se Dead Cross uchýlili pod křídla Ipecac Records, vlastněném přímo Pattonem. Hudebníci tak skládali a nahrávali čistě to, co sami uznali v danou chvíli za vhodné. Naštěstí je nepotkal stejný osud jako třeba Lou Reeda s Metallicou a další jednohubkové superskupiny, u kterých chemie nezafungovala. Dead Cross totiž působí jako živoucí organismus, který za necelou půlhodinku předvede hotové hudební peklo. V tom nejlepším slova smyslu.

Lombardo každou skladbu pohání svým neuvěřitelně precizním a zabijáckým tempem a jeho hru je stále radost poslouchat. Škoda, že Slayer jeho služby už nepotřebují. V kombinaci s Pattonovou hlasovou ekvilibristikou, která stále bere dech, společně tvoří základ pro opravdu silný hudební zážitek.

Jedním z vrcholů je zabijácký hardcorový song "Shillelagh" plný Pattonova šíleného řevu doplněného pro něj typickými sbory. Naprostá bomba. Až k noisovému hlomozu muzikanti dostanou píseň "Grave Slave", která se navíc pyšní téměř hypnotickou kompozicí, kdy střídá ztřeštěné tempo s klidnými psychedelickými momenty. Jedna z dalších top skladeb se schovává téměř v závěru celého počinu. Zpočátku zdánlivě klidná pecka "Gag Reflex" se po chvilce rozjede v parádně namazanou pekelnou mašinu. Úplný závěr obstarává typické fantomasovské peklíčko "Church Of The Motherfuckers", po kterém zbude jen pocit právě prožitého jedinečného zážitku vtěsnaného do necelé půlhodinky.

Ač působí projekt Dead Cross nenápadně, jde o jedno z nejlepších a nejoriginálnějších hardcorových alb za poslední roky. Přičemž nezní jako klasičtí zástupci současné HC scény. Jak jsme v úvodu poznamenali, jejich sound je zasazen do kolébky žánru, kdy hardcoru kralovali právě washingtonští Bad Brains či raní Agnostic Front. Z desky je cítit nadšení a chuť hrát právě tuhle hudbu. Pro oba lídry formace jde o jeden z jejich nejlepších počinů.