Na jaře jste vydala nové album "Světlo", jak vznikalo a kdo se na něm podílel?

Deska vznikala delší dobu, která se ještě krapet protáhla, protože mi do toho přišla nabídka do Stardance, na kterou jsem kývla. Říkala jsem si, jestli jsem se nezbláznila. Celé to vzniklo tak, že jsem se před rokem zúčastnila Kuřete, kde jsem potkala právě dramaturga ze Stardance Honzu Potměšila a Marušku Doležalovou s jejím partnerem.

Co vás k účasti v této taneční soutěži přimělo?

Obdivovala jsem, jak jsou všichni z toho tance přepozitivnělí. Říkala jsem si, že bych to taky potřebovala, protože jsem byla značně vyčerpaná ze špatných událostí, které se kolem mě děly. Už jsem pomalu přestávala věřit, že vydám novou desku, protože jsme oba s Tomášem byli ze všeho vyčerpaní. Nabídka tancovat mi přišla právě deset dní poté, co jsem odhodila berle z posledního úrazu a chodila jsem ještě jako kachna. Rozbila jsem si totiž pusu doma na schodech. Měla jsem mít po třech letech jedenáct dnů volna a chystala jsem se na hory. Byla sobota večer, Tomáš točil basu do písničky "Vždycky se budeme znát". Jednalo se o první písničku, která tenkrát vznikla. Volal na mě, ať si to jdu poslechnout. Jak jsem běžela, tak mi to na našich úžasných schodech - byla jen otázka času, kdo se na nich zabije - podklouzlo a strašný úraz byl na světě. (smích) U Stardance jsem měla málo času na rozhodnutí. Všichni mi říkali, že to bude maso a že budu hrdina, jestli do toho půjdu.

Proto "Světlo" vyšlo až na jaře?

Ano, deska měla původně vyjít už na podzim, ale kvůli Stardance vyšla až na jaře, kdy se ještě pár věcí doupravovalo. Jsem totiž velký puntičkář, a některé aranže se proto přetáčely. Posílalo se to Stevovi Lyonovi do Anglie, aby to namíchal, což pro nás bylo dost osvěžující novinkou. Steve byl jasnou volbou, už jen kvůli tomu, že dělal třeba na desce The Cure, což je Tomášova srdcovka. Dobře jsme udělali, smíchal to nádherně, skladby vyčistil, udělal z nich větší pop, což jim kupodivu prospělo. Je super mít někoho nového, nezatíženého žádnou vaší tvorbou. Předtím si nás přijel poslechnout do JazzDocku, kde jsem si zavzpomínala na klubové hraní. Koncert se mu líbil, a tak jsme si rovnou plácli. Jednu věc míchal Honza Muchow a na desce je to můj velký favorit. Album je celkově hodně pestré, od ploužáků přes rock až po písničku od dvojice Svěrák - Uhlíř.

To je rozhodně nečekaná skladatelská dvojice pro vaši nahrávku, je třeba někdo další takový, s kým byste ráda spolupracovala?

Mám pořád takový rest. Nevím, proč jsem to nikdy neudělala, když jsem pracovala dlouhá léta pro Semafor, ale přála bych si písničku od pana Suchého, jen se ho bojím zeptat....

S novou deskou jste přešla i k jinému vydavatelství, co vám to dalo?

Potřebovala jsem nějakou změnu, posun. Tak jsem využila možnosti jakési exkluzivity, kdy je péče o interprety více individuální. Mohla jsem si udělat úžasný vizuál, včetně fosforově svítivého názvu. Barevnost se pak promítla i do podoby koncertní scény.

Jste spontánní a zároveň puntičkářka, jde to vůbec dohromady?

Jde. (smích) Vyrostla jsem s větou od babičky v zádech: "Když něco děláš, dělej to pořádně, nebo to nedělej vůbec!" Snažím se tím všechny kolem sebe nakazit. Výsledek pak stojí za to. Nesnáším, když se něco dělá napůl, zevlácky. Dělám vše naplno, protože to je kolektivní práce, tak si chci za tím pevně stát. Když se pro něco zapálím, téměř za to položím život. Jsem perfekcionista a srdcař, ale dokážu být i pohodlná. (smích)

Jste i soutěživý typ, když jste šla do Stardance?

Docela jo, ale zrovna tam jsem nešla soutěžit. Ale když už tam jste, něco jako soutěžení, co vás motivuje na sobě makat, tam je. Došla jsem dál, než jsem si původně myslela.

Jak se vám spolupracuje s Tomášem? Jste spolu dvacet let jak pracovně, tak soukromě, nelezete si trochu na nervy?

Oproti jiným kapelám, kde se třeba perou apod., si myslím, že si rozumíme perfektně. Umíme spolu komunikovat, a to dělá hodně. Jsme na sebe zvyklí, navíc Tomáš píše tak pěkné texty, které bych nikdy kvůli svojí autocenzuře nenapsala. Hodně o tom diskutujeme, a i když mě perfektně zná, musí je často předělávat, protože občas sklouzne jinam, kde se necítím, že bych to byla já. Primárně to je obrovský talent a velký básník.

Máte natočený klip ke skladbě "Vždycky se budeme znát", váže se k němu nějaká zajímavá historka?

Vystupují v něm lidi, které znám téměř celý život. A protože to je pop song, tak jsem chtěla, aby to pro lidi bylo atraktivní. Pár lidí bylo ještě ve hře, jen jak jsme přesunuli termín, tak tam třeba není Ondra Vetchý, kterého znám ze školy, či sportovec Jirka Hrdina, který chodí s Horstem Sieglem na všechny moje koncerty. Jsou tam třeba i postavičky Fantomase a Večerníčka, které jsem milovala celý život. Navíc Večerníček je stejně starý jako já. (smích) Objeví se tam plemeno psa, které mám doma už pětadvacet let. Jsou tam největší sígři, kteří mě obklopují, jako například Roman Holý, se kterým jsme studovali herectví. Prvák jsme absolvovali se scénkou "Jak pejsek a kočička pekli dort" a druhá herecká etýda byla, "Jak pejsek a kočička myli podlahu". Naše absolutorium spočívalo v tom, že Roman se mnou fláknul o podlahu a dělal, že se mnou drhne podlahu. To byl vrchol našeho oskarového herectví. (smích)

Plánujete k nové desce druhý klip?

Po těžké debatě jsme se rozhodli pro "Co mi za to dáš", který se jeví jako nejvíce fresh rádiová věc.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrála?

Hrála jsem na vodě, bylo to na Mácháči, kde byla postavena obrovská stage. Zajímavé bylo to, že v kotli stáli potápěči. Jen škoda, že jsem to nevyfotila. (smích)