Honzo, jak jste byli spokojeni s oslavami desátého výročí KOFE-IN, které byly na sklonku loňského roku?

Oba koncerty se moc povedly, jak ten pražský, tak ten opavský. V Praze si s námi zahráli a zazpívali kamarádi z různých spřátelených kapel, Aneta Galisová z Prague Conspiracy, Terezie Kovalová z Calm Season, Lukáš Klofec z Letů Mimo a Matěj Burda z Come And Play. V Opavě jsme si zahráli s klukama, kteří už v kapele nejsou, a zavzpomínali na veselé historky z koncertování, natáčení desek atd. Na oba koncerty přišlo hodně lidí, byla skvělá atmosféra, bylo to moc fajn. Oba mejdany jsme si užili.

Nedávno jste vydali nový klip "Víme kudy", na vás takový netradiční. Jak jste přišli právě na tento koncept?

"Víme kudy" je pozitivně laděná píseň, kde se proplétají dvě roviny. Jednak pojednává o momentu, kdy se člověku zase po dlouhé době začne dařit a on se odrazí ode dna a začne stoupat. Druhé nosné téma je, že po dlouhé zimě přichází jaro a příroda se probouzí, všechno začíná kvést, všude je život. Původně jsme to chtěli točit někde v přírodě na louce, ale nakonec jsme zvolili natáčení ve studiu a přírodní motivy tam dodali projekcemi a animacemi. Je to vůbec náš první videoklip, který je postavený na hrající kapele.

Předchozí klipy byly spíš ponuřejší, temnější. Nyní je vizuál a celková tématika optimistická. Co způsobilo zlom?

Je to tak. Dříve jsme byli daleko temnější. Nicméně věříme, že by se kapela měla vyvíjet a netočit pořád podobné věci. Pro tuto písničku se pozitivní vizuál vyloženě hodí.

Máme od vás očekávat klipy podobného ražení, jako je tento?

Těžko říct, vždy bude záležet na konkrétní písni, ke které bude klip vytvořen. V tomto směru si neklademe žádná omezení. Do budoucna se může stát ledacos jak v naší hudbě, tak ve vizuálu. Třeba přitvrdíme nebo naopak zaexperimentujeme víc s akustickými nástroji. Pro nás je hudba a tvorba svobodná a otevřená věc.

Pracujete na novém materiálu? Posledně jsme se bavili, že by měl vyjít singl "Čarodějka", jak to s ním vypadá? Kdy a na co se můžeme těšit?

Singl "Čarodějka" je hotov, teď právě řešíme, jestli k němu budeme točit videoklip a pokud ano, tak jaký. Zřejmě půjde ven na podzim, ale kdy přesně, to zatím nedokážu říct.

Krom KOFE-IN ses ještě s bráchou Petrem a textařem Miroslavem Černým podílel na hudebně literárním projektu Abendland. Jak se vám podařilo sehnat taková jména hostů, kteří se objevují na desce?

Abendland je primárně projekt mého bratra Petra Kunzeho a kamaráda básníka Mirka Černého. Já klukům pomáhal s některými produkčními věcmi a propojením s některými zpěváky. Každému zpěvákovi byla nabídnuta konkrétní píseň a ten se potom rozhodnul, zda do toho půjde. Je skvělé, že témata písní Abendlandu oslovila tolik skvělých a zajímavých interpretů.

Podle jakých kritérií jste zpěváky vybírali?

Hlavní kritérium výběru jednotlivých zpěváků bylo, aby se jejich projev hodil k dané písni. Interprety vybírali Mirek a Petr, já jsem byl spíš platný coby konzultant. Každý z oslovených vdechnul své písni jedinečnou atmosféru. Skvělá je třeba Olga Königová v písni "Beltaine", Viktor Dyk v "Neolitické" nebo Jaromír Švejdík v písni "Abendland".

Bude mít tento projekt pokračování? Uvažovali jste již o tom, komu nabídnete spolupráci?

To by byla otázka spíš na bráchu a Mirka. Každopádně v nejbližší době určitě žádné pokračování nebude. Projekt tohoto typu je produkčně i finančně náročný. Dát dohromady všechny ty lidi není jen tak. Mimo deseti zpěváků bylo také potřeba zorganizovat kapelu jak ke studiové nahrávce, tak k živému hraní. V kapele se setkali muzikanti z Bratří Orffových, Ladě, Psychonaut a KOFE-IN. Nějaké volné pokračování by stálo za úvahu už jen z toho důvodu, že se nám v průběhu prací na projektu ozvalo několik zpěváků z dalších kapel, že by je to taky zajímalo. Nemyslím si, že do toho kluci v nejbližší době půjdou. Stálo to hodně peněz a sil. Co ale vím, tak vznikne ještě jeden nebo dva videoklipy.

Aby toho nebylo málo, tak máš s Vladimírem Jaškem kapelu Munroe. Pokud si dobře pamatuju, jako poslední jste vydali klip k písni "Paní se zbraní". Připravujete nějaké novinky?

Materiálu máme dost, jen to při všech našich aktivitách krapet nestíháme zpracovávat. Zatím máme připraveno pár nových písní a minimálně jednu bychom chtěli vypustit na podzim. Trošku jsme se posunuli a jsme zvědavi, jak se to bude lidem líbit. Experimentujeme s minimalistickou elektronikou v oblasti beatu, jinak klasické Munroe atributy zůstanou zachovány. Taky budeme mít v září takové miniturné.

Vizuály klipů jsou ještě více artové než u tvých dalších kapel a jsou laděné do černobílé. Proč? Budete v tom pokračovat nadále?

V naší tradiční černobíle chceme určitě pokračovat. Hrajeme hudebně minimalistickou muziku ve dvou lidech, celkový sound i projev je víc undergroundový a k tomu černobílá estetika přesně sedí. Dalším faktorem je odlišit se vizuálně od KOFE-IN. Nicméně také u KOFE-IN máme čím dál tím víc artové vizuály, stačí kouknout na "Věčnost je nic", "Dívčí" nebo "Projíždíme krajinou". Na rozdíl od Munroe je to ale v barvě.

Působíš ještě jako kurátor výstav, píšeš knížky, máš vydavatelství… Kde bereš energii na tolik projektů?

Předně je třeba říct, že vydavatelství je záležitostí třech lidí; Dana Jedličky, Martina Kubíka a mě. Těch aktivit je na mě opravdu někdy moc. Zatím to ještě zvládám, ale už pár let si říkám, že bych měl ubrat. Bohužel nebo spíš bohudík mě to ale všechno strašně baví a pořád přicházejí další a další nabídky a příležitosti. Hodně mě těší, že se mi po úspěšných kurátorských výstavních projektech ozývají další a další výtvarnici nebo kurátoři, kteří by se mnou chtěli spolupracovat. Nicméně kvůli extrémnímu vytížení si můžu dovolit maximálně dva až tři kurátorské projekty ročně. Víc bych toho při všech svých aktivitách určitě nezvládl.

Nyní jste v Opavě otevřeli Poesiomat, můžeš nám vysvětlit, oč se jedná?

Poesiomat je vlastně takový jukebox na poezii. Stojí v parku před Obecním domem a je v něm nahráno dvacet básní, které si může každý dle libosti pustit. Při prvním výběru jsme vycházeli z regionu a vybrali autory svým životem nebo prací spjaté s našim krajem. Z mrtvých klasiků nechybí Petr Bezruč nebo Vilém Závada. Z aktuálních autorů si lidi můžou poslechnout třeba Honzu Delonga, Víta Slívu, Jana Nemčeka nebo Petra Hrušku. Co báseň, to jiný autor.

Na jakých dalších věcech momentálně pracuješ?

Jak už bylo řečeno, s KOFE-IN bychom na podzim rádi vypustili píseň "Čarodějka" a zahráli nějaké koncerty, ideálně v rámci turné. Pomalu se připravuju k vydání své třetí básnické sbírky. Dále chystám větší výstavní projekty s fotografem Markem Musilem a sochařkou Paulínou Skavovou. Obojí s katalogem a doprovodným programem. S Munroe vypustíme nový singl. V nakladatelství Perplex budeme dál vydávat knížky dle našeho edičního plánu, jsou to vždy tak dva až tři tituly ročně.

O tvých aktivitách se můžeme mimo jiné i dočíst v knize "O městech a lidech", kde jsi zařazen mezi třiceti třemi osobnosti, které oživují kulturní prostor. Považuješ to jako zadostiučinění?

Samozřejmě si zařazení do této knihy velmi vážím. Těší mě, že mou práci pozitivně reflektují i lidé, kteří mě osobně neznají a jsou z druhého konce republiky.

Kdybys měl neomezeně financí, do jakého projektu bys šel?

Zajímavá otázka. Pravděpodobně bych nezůstával v České republice a připravil bych nějaký zajímavý projekt, který by objel celý svět. Jestli by to byla výstava, hudba, literatura či divadlo, nevím. Pravděpodobně nějaká kombinace, něco s přesahem do více oblastí umění.