Ready Kirken. Toť skupina, která si v posledním roce a půl udělala na české scéně velice slušné jméno. Po vydání první desky u velké společnosti v loňském roce následovala masivní koncertní aktivita a singl "Zejtra mam" oblétl snad všechna rádia. V současnosti, v době relativního odpočinku po festivalové sezóně, kapela připravila druhé (ve skutečnosti však třetí) album "...čekal jsem víc", které pokřtila ve čtvrtek posledního října v Lucerna Music Baru v centru Prahy.

Do Lucerny jsem dorazil o nějakých třicet minut před oficiálním začátkem, tedy v půl deváté. Uvnitř mě udivila skladba interiéru, neboť všechny stolky a židličky byly ponechány na svých místech, takže prostor kolem pódia byl zhruba poloviční, něž tomu bylo při koncertech Chinaski nebo Anny K. Také mě napadlo, že obsazenost není nikterak uchvacující vzhledem k faktu, že za nějakých dvacet minut se má začínat. Na to ostatně tak trochu doplatila předkapela, partička jménem Anténa, jejíž nadupaný, dobře ozvučený a lehce melodický grungeový set sledovalo pouze "několik desítek" (rozuměj třicet) lidí zpoza sklenic s pivem a se zadnicemi pěkně si hovícími v seslích.

Jak ovšem postupoval čas, malá Lucerna se stále a stále víc zaplňovala, tudíž v moment příchodu Ready Kirken na pódium (a že si dali setsakra na čas) už byl klub ze dvou třetin obsazen. U toho už také zůstalo. Koncert začal stylově v tónech novinky, konkrétně písněmi "Druhý já" a "Čekal jsem víc". Místo třetí skladby zaujal místo formální akt - pokřtění alba, jehož se zhostil Petr Vladyka z Universalu. A jelikož pardubičtí rockeři neměli ani za mák náladu na oficiality, jakmile dotekla poslední kapka šampaňského, okamžitě se rozezvučela melodie "Černých brejlí", nejnovějšího singlu skupiny, který úspěšně dobývá rádia.

Ve čtvrtek si ovšem posluchači mohli užít nejen pecky z posledního kousku Ready Kirken. Zařádili si při "Je v mý hlavě", "Když spím", "Malý princ" nebo při "Větrníku". Show to byla jasná, stručná, rocková. Michal Hrůza pouze občas prohodil pár slov směrem k publiku a ihned už se soustředil na kytaru. Hra světel nebyla nijak omračující, pouze sloužila jednomu základnímu cíly - aby všichni viděli, kdo jim hraje. Ničemu jinému. Přes to všechno, když skupina po "Zejtra mam" (po hodině hry) oznámila konec, začalo se pískat a tleskat a dupat, takže došlo na tradiční přídavek. Tím byly dvě písně - pomalá verze "Je v mý hlavě" (během setu zazněla i tvrdší, rychlejší varianta, jakou někteří možná znají i z první, bezejmenné desky, kde byla nazpívána anglicky) a opět, na požádání, "Druhý já".

Křest alba "...čekal jsem víc" v Lucerna Music Baru byl dobrým příkladem povedeného, tak akorát dlouhého koncertu, na němž se výborně bavila kapela i fanoušci. Materiál z nové desky je dostatečně silný a chytlavý, aby dokázal rozeskákat pořádnou kupu lidí. Když si k tomu připočtete hudbu z cédéčka "Vlny", není se čemu divit, že to v Lucerně chvílemi pěkně vřelo.

Ready Kirken, křest desky, Lucerna Music Bar, Praha, 31.10.2002