TOPlist
shop.musicserver.cz
Linkin Park - One More Light

Pop od Linkin Park na "One More Light" je zoufale bezzubý

Vydáno: 24.05.2017 13:00 v sekci Recenze - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Člověk nemusí být věštkyně Jolanda, aby si po poslechu prvních ukázek z nové desky Linkin Park "One More Light" mohl říct "vidím velký špatný". To, co naznačoval singl "Heavy" a pak i následující novinky, se stalo skutkem a my máme čest s bezpečně nejhorším albem v jejich diskografii.

3/10

Linkin Park - One More Light

Vydáno: 19.05.2017
Celkový čas: 35:19

Skladby: Nobody Can Save Me, Good Goodbye, Talking To Myself, Battle Symphony, Invisible, Heavy, Sorry For Now, Halfway Right, One More Light, Sharp Edges

Vydavatel: Warner Music

Některým hudebníkům se občas vyčítá stagnace, používání osvědčených šablon a nulový posun od něčeho, co je proslavilo. Pak se zase stane, že se umělec vzepře diktátu šoubyznysu, pustí se do experimentů a vždy se najde část fanoušků, kteří novoty nesnesou a pláčou za starými dobrými časy. Problémem nové desky Linkin Park ovšem není to, jak kapela vyměkla a hledá nové způsoby vyjádření, ale to, že nové písničky jsou prostě a jednoduše slabé.

Tento článek není nostalgickým vzpomínáním na "Hybrid Theory" a "Meteoru", které skupinu proslavily. Kapela pak na dalších albech ukázala, jak umí dělat pestrou hudbu, experimentovat a nebát se zabrousit ani do melodických pomalých písniček bez zběsilých kytar, rapu a elektroniky. To, že je Chester výborný zpěvák a nemusí pořád jen řvát, už dávno víme. Ale ono hudební a textové vyměknutí se na novince změnilo až na nechutné rozbřednutí ksichtu kdysi snadno rozpoznatelné kapely do nějaké mazlavé břečky.

"One More Light" zní jako 98 % soudobé rádiové produkce, uniformní pop zaměnitelný s The Chainsmokers nebo Justinem Bieberem, ostatně do tvorby nového materiálu se zapojili i některé osoby zodpovědné za stav dnešní pop music. Možná to souvisí s věkem a jistým klidnějším stavem v životech hudebníků, je to vlastně docela optimistická deska vhodná do komerčního rádia nebo do vestibulu, když jdete na jógu či pilates. Z dokonale uhlazených písniček-výrobků netrčí žádný osten: i když "mě nemůže nikdo zachránit" a všechno v životě je tak strašně "těžké", my ty "ostré hrany" vyhladíme a společně tu "bojovou symfonii" zvládneme a už nebudeš "neviditelný".

Začátek alba vlastně ani není tak hrozný, dokud jdou jakž-takž slyšet kytary, živé bicí ("Nobody Can Save Me") a rapuje se ("Good Goodbye"). Od té doby už je to jen horší - fanoušek čeká na něco, ale ono to nepřichází. Nastává půlhodinový sešup do prefabrikovaného bum-čvacht a legračních zvuků od Teletubbies (slyš tu věc, co přichází po refrénu "Sorry For Now") a jeden má sto chutí ten dávno koupený lístek na Aerodrome někomu prodat za půlku ceny. Stokrát se můžou Bennington s Shinodou dušovat, jak je jich nová hudba mnohovrstevnatá a jakou má hloubku, tohle se opravdu nepovedlo.

Pojďme si zatipovat: Linkin Park si budou za novou tvorbou stát a obhajovat ji. Uvidíme, jak budou zabírat nové písničky na koncertech, publikum je zřejmě zdvořile přijme a nebude pískat, ale stejného ohlasu jako starým hitům se jim nedostane. A za pár let, až děti odrostou, se kapela slavně takzvaně vrátí ke kořenům.

Druhý pohled Honzy Trávníčka - 7/10


Není pochyb o tom, že nová deska sbírá opět spoustu nenávistných reakcí. Jenže to není nic nového ani překvapivého. Schovejte nože a nabité zbraně jestli jste si je přinesli, chyba totiž bude ve vás. Vysvětlení je dvojí. Buď se stále sveřepě držíte "Hybrid Theory" (což je bezesporu nadčasová a geniální deska) jako toho jediného akceptovatelného zvuku, jaký Linkin Park můžou mít nebo máte problém s jinými hudebními žánry. Úspěšní umělci vám v obou případech s "One More Light" nabíhají na smeč, jakoby jen čekali na popravu, protože nechat se setřít rockerem, kterému jeho kapela vyměkla a začala hrát pop je přece tak strašně jednoduché!

Na křiky na Facebooku a narychlo spíchnuté recenze dva dny po úniku desky na internet je přece tak snadné navázat a přesvědčení sama sebe o nositeli té jediné pravdy, kterého skupina tak strašně zklamala je tak silné a opojné, že se málokomu bude chtít podívat dáll než na špičku svého vlastního nosu. Postavit všechny ty recenze jen na jednom hodnotícím faktoru - tedy měkčím zvuku - je přece v pořádku, že? Koho pak zajímají texty, vysvětlení kapely, koncept, nově použité nástroje a samply a vůbec všechno ostatní?

Ti všichni, kteří jsou dnes tak moc překvapení a zklamaní z nového zvuku jednoduše patří do jedné ze dvou skupin výše, protože očividně ignorují fakta a vývoj kapely za uplynulých sedmnáct let. Zapomněli snad na "Minutes To Midnight", u níž už se tehdy křiklouni vztekali, že to není co dřív? Zapomněli na boční projekt Fort Minor, kde Mike Shinoda už v roce 2004 ukázal, že skládat R'n'B, pop a hip hop podle aktuálních trendů mu nečiní absolutně žádný problém a že už tehdy do něj dokázal zakomponovat hlubší myšlenky (vzpomeňme třeba na "Kenji"). Ignorovali mash-upové album "Collision Course", na němž se podílel Jay-Z? Nezaznamenali spolupráci se Stevem Aokim na "A Light That Never Comes"? A co je vůbec nejdůležitější, zapomněli na poslední desku "The Hunting Party" z roku 2014? Vždyť tehdy pánové nahráli nejtvrdší album v celé své historii! Žádný hit, jen kytary, metalový řev a hosté z Helmet a System Of A Down! Co by ještě ti "praví" fanoušci "Hybrid Theory"mohli chtít více, že? Jenže ouha, tato nahrávka zapadla díky Chesterově zlomené noze a nemožnosti plnohodnotného turné prakticky hned se svým vydání a jak už to tak u Linkin Park bývá, bude třeba ještě pár let, než ji doceníme podobně, jako jsme to udělali se všemi předchozími počiny.

Zkusme se na to podívat ještě jinak. Kdo je dnes větší legenda? Chameleon David Bowie nebo stále se opakující Deep Purple? Za pár let to bude stejné. A myslíte, že se dlouhosáhlé litanie v hudebních časopisech budou snažit zachytit veškeré nečekané zákruty Linkin Park? Nebo budou tón po tónu rozebírat, která z desek po roce 2000 od Bon Jovi je lepší? A za dalších pár let - Hurts nebo Nickelback? Kanye West nebo 50 Cent? A tak dále.

Nejspíš už se ale třesete na argumenty, proč "One More Light" není špatné album. Ok, začít ale musíme s procesem vzniku. Nejspíš už víte, že Rick Rubin se na něm tentokrát nepodílel, nelze si ale nepřipomenout, jak se jim v minulosti smál: "Kluci, vy trávíte takovou spoustu času na všech těch aranžích a drobnostech kolem a zpěvy, tedy to nejdůležitější, máte vždycky tak rychle za sebou. To je neskutečné!"

Americká formace totiž dosud vždy přicházela nejdříve s hudbou a pak do ní skládala texty tak, aby se jim dobře zpívaly, což občas lyrická část písniček bohužel odnesla. Když děláš tvrdou hudbu, tak tě to pak automaticky nutí psát do ní i naštvané texty a tím se vlastně připravuješ o to, nahrát to, co v danou chvíli doopravdy cítíš, vysvětluje Mike Shinoda. A dodává, že dřív často vyhazovali dema i téměř hotové songy jen proto, že když je prezentoval všem členům skupiny, stávalo se, že mu je zamítli s tím, že se jim daný song nelíbil. Přitom ale to, co se jim nelíbilo nebyla nutně celá skladba, ale třeba jen její malá část, útržek v textu druhé sloky například. Tím ale přicházeli o strašně moc cenného materiálu.

Tentokrát proto, vůbec poprvé, celý proces obrátili. "Napsal jsem třeba písničku 'Invisible', která je o mých dětech a o tom, jak tvrdohlavé jsou. Jak se na mě dokážou naštvat, říkat mi, jak mě nenávidí a práskat dveřmi jen proto, že si neuvědomují, že to dělám pro jejich vlastní dobro. A najednou jsem měl hotový, smysluplný song, který stačilo obalit hudbou."

Podobně to probíhalo i s titulní skladbou, která nakonec desce dala jméno, což se také stalo poprvé. Je to o šokující ztrátě kamarádky naší skupiny, která pracovala pro vydavatelství. Nečekaně zemřela na rakovinu, zatímco my jsme si mysleli, že je jen nemocná. Měli jsme tehdy trochu jiný koncept na album, ale když se to stalo a přišel jsem do studia, bylo to to jediné, na co jsem dokázal myslet. Tak jsem napsal "One More Light" a když jsem to ukázal klukům, náš kytarista Brad Delson se rozplakal. I to bylo vůbec prvně, co se nám při tvorbě něco takového stalo.

Podobně silná témata ale rezonují i zbytkem nahrávky. V "Nobody Can Save Me" se Chester Bennington vyrovnává se svou drogovou minulostí, "Talking To Myself" věnoval zpěvák své ženě, "Sharp Edges" zase stojí na tom, že i když jako malí posloucháme rady svých rodičů, tak jim stejně nevěříme do doby, než se sami spálíme. A mohli bychom pokračovat.

Že ty písně mají svou váhu a jsou o něčem si člověk ale uvědomí, až když se doopravdy zaposlouchá a věnuje svůj čas i rozhovorům, kde skupina vysvětluje, proč všechno zní, tak jak to zní. A i když novinky mnozí kvůli zvuku přirovnávají k The Chainsmokers, Davidu Guettovi, Justinu Bieberovi a dalším, tak si schválně zkuste srovnat hloubku textů a jejich skladatelskou hodnotu například s neznámějšími hity těchto ryze popových hvězd. Na to přece posluchač nemusí být žádný vědec. Nikdo netvrdí, že "One More Light" je nejlepším albem posledních padesáti let, rozhodně je to ale deska, která má co nabídnout. A když jí věnujete čas a pozornost, zjistíte, že je vlastně úplně v pohodě a do filozofie Linkin Park zapadá úplně stejně dobře jako třeba elektronická "A Thousand Sounds", která si to při vydání také slízla a dnes je radost se k ní vracet.

Co dodat na závěr? Opustit od vlastních očekávání, zaběhnutých škatulek a předsudků je jedna z nejtěžších výzev vůbec. A zdaleka to neplatí jen u hudby. Dokážete-li ale otevřít svou mysl a skutečně naslouchat, objeví se před vámi svět plný krásných věcí. Možná mezi ně bude patřit i "One More Light", možná ne. Ale zcela určitě to prospěje vám i všem okolo.


  • Kdyby nekomu zbyl lístek (Thomas, 24.05.2017 13:20) Reagovat

    Ahoj, vim, ze hodne z Vas určitě kupovalo listky na Aerodrome kvuli nim, ale toto vazne zklamalo, tak kdyby nekdo z Vas chtel prodat listek, tak mi prosim napiste na mail thomas123cz@email.cz, rad se domluvim

  • Tohle dávno nejsou Linkin Park. (Jan, 24.05.2017 13:23) Reagovat

    Tohle jsou Sinkin Park.
    Jak se může rock-metalová kapela zaplést se syntpopem a rapem??? nechápu.

    • Re: Tohle dávno nejsou Linkin Park. (ignorand, 28.05.2017 07:59) Reagovat

      no já nevím, já je poslouchal akorát v dobách Hybrid Theory a už tenkrát tam bylo rapu dost...

  • SEX! A teď když mám Tvojí pozornost... Nechceš jít na koncert? Nevíš co s lístkem? Já bych věděl, koupím ho od tebe (Radek, 24.05.2017 14:17) Reagovat

    Ahoj,
    Linkini tě zklamali? Chceš prodat svůj lupen? Já za něj budu milerád! Piš na radajza@seznam.cz

    Díky! :-)

  • 6/10 (R. , 24.05.2017 15:04) Reagovat

    tak s recenzí zásadně nesouhlasím. Je pravdou, že kytary na tomto albu zásadně upozadili, ale naštěstí to album není špatné, jen je jiné, než předchozí. Stále jsou to ale Linkin Park. Žádné strachy, příští album bude zase rockové, toto má být jakýsi experiment, který asi kapela potřebovala zkusit, aby nenatáčeli stále stejná alba. Za mě 60%.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Chef’Special - Od Twenty One Pilots jsme se naučili hlavně pracovní morálku
Rozhovory: Chef’Special - Od Twenty One Pilots jsme se naučili hlavně pracovní morálku Festival Colours Of Ostrava už nizozemské Chef'Special přivezl do Ostravy v roce 2022. V pondělí 17. února si ale skupina, která si zahrála i v amsterodamské Ziggo Dome, vyzkouší pražské Rock Café. Na otázky musicserveru odpovídali... čtěte zde
Vydáno: 17.02.2025 10:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
Ludovico Einaudi - The Summer Portraits 10/10
Recenze: Ludovico Einaudi svými vzpomínkami na "The Summer Portraits" dojme i toho největšího drsňáka Každá doba přináší nějakého hudebního génia, jehož tvorba se vám chtě nechtě vryje do paměti. Zatímco v období klasicismu to byl Mozart, o talentované skladatele není nouze ani v současné době. Pokud dáváte přednost... čtěte zde
Vydáno: 17.02.2025 00:00 v sekci Recenze
Rozálie, La Fabrika, Praha, 14.2.2025
Naživo: AntiValentýn od Rozálie se povedl na výbornou Rozálie loni vydala druhou řadovku "Láska, hlína, rýč", kterou utvrdila svoji pozici na scéně, což dokazují i nominace na Ceny Anděl, zvýšený zájem o ni a vyprodané koncerty. Nejinak tomu bylo i na Valentýna v pražské La Fabrice,... čtěte zde
Vydáno: 16.02.2025 16:30 v sekci Naživo
Dream Theater - Parasomnia 8/10
Recenze: Dream Theater našli v temnotě desky "Parasomnia" ztracenou energii Jak je důležité míti Portnoye! Hojně skloňovaný návrat ztraceného syna do řad Dream Theater notně rozbouřil fanouškovské vody a vyvolal velká očekávání. Americká formace se ocitla v nesmírně komfortní situaci, kterou navíc... čtěte zde
Vydáno: 16.02.2025 08:00 v sekci Recenze
Marilyn Manson, Starez Arena Vodova, Brno, 14.2.2025
Naživo: Marilyn Manson v Brně: Bez excesů a s koňskou dávkou energie Marilyn Manson se po šestnácti letech vrátil do Brna a jeho show se diametrálně lišila od extrémních excesů tehdejšího koncertu. Tentokrát precizně ovládl pódium a testosteronová energie potvrdila jeho kultovní status. S novou deskou... čtěte zde
Vydáno: 15.02.2025 16:36 v sekci Naživo
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nejvíc nej: Rok 2024 v hudbě podle Honzy Trávníčka aneb Neunikl vám loni nějaký klenot? (26.01.2025 20:00)
- Nejvíc nej: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2024 podle musicserveru (10-1) (25.01.2025 10:20)
- Lady Gaga a Bruno Mars dál kralují našemu éteru, Marek Ztracený vládne české tvorbě (16.01.2025 08:00)
- Lady Gaga a Bruno Mars slaví vítězný vstup do roku 2025. S "Die With A Smile" vedou žebříček v Česku i USA (09.01.2025 08:00)
- Nejhranější českou písní ve vánočním týdnu se třetí rok po sobě pyšní Ewa Farna (26.12.2024 08:00)
- Makrorecenze: Makrorecenze "From Zero" Linkin Park (23.12.2024 12:00)
- Vedoucím Linkin Park v rádiích šlapou na paty Lady Gaga a Bruno Mars, Calin v albech nesesadil Sheena (19.12.2024 08:00)
- Do českých žebříčků promlouvají Vánoce. Lucie Bílá boduje se "Vzkazem pro Ježíška", Ewa Farna s "Vánocemi na míru" (12.12.2024 08:00)
- Vítězné Linkin Park stíhají v českém rádiovém éteru Coldplay a Marek Ztracený (05.12.2024 08:00)
- Linkin Park dobyli český rádiový éter, v albech ale na Viktora Sheena nevyzráli (28.11.2024 08:00)

ALBUM TÝDNE 07/2025

Ludovico Einaudi
The Summer Portraits

Každá doba přináší nějakého hudebního génia, jehož tvorba se vám chtě nechtě vryje do paměti. Zatímco v období klasicismu to byl Mozart, o talentované skladatele není nouze ani v současné době. Pokud dáváte přednost minimalistickým dílům, neměl by vám uniknout Ludovico Einaudi.

10/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 19.02.
Saxon (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 21.02.
Ericdoa (US) (Rock Café, Praha)
So 22.02.
Bullet For My Valentine (UK) + Trivium (US) (Forum Karlín, Praha)
Ne 23.02.
Cyndi Lauper (US) (O2 arena, Praha)
Čt 27.02.
Loreen (SWE) (Roxy, Praha)
Čt 27.02.
JJ Grey & Mofro (US) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 28.02.
Kiasmos (ISL) (SaSaZu, Praha)
Út 04.03.
Dean Lewis (AUS) (Forum Karlín, Praha)
Út 04.03.
Animals As Leaders (US) / Night Verses (US) (Roxy, Praha)
St 05.03.
Alex Warren (US) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Justin Bieber Vladimír Mišík The Prodigy Prince Lady Gaga Lucie Vondráčková Beyoncé Madonna The Weeknd Kabát Mirai Taylor Swift Pink Floyd Viktor Sheen Queen Coldplay Linkin Park Vypsaná fiXa Karel Gott Lucie
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2025 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Souhlasím