Česká indie naděje posledního roku je Mason a Teera alias teepee. Po loňském výtečném debutu "Albatross" vydávají neméně skvělé EP "Mirrors", o kterém tvrdí, že je komplexnější a přesně takové, jaké si ho vysnili. Před pár dny odjeli zajímavě pojaté turné s Thomem Artwayem a Emmou Smetana a sní o...
Neviděli jsme se od léta, co je u vás nového?
Mason (dále M.): Máme nové EP "Mirrors", jedeme nové super turné, které je zatím naše nejdelší.
Čím je turné tak super?
Teera (dále T.): Protože ho jedeme s lidmi, které máme rádi (nejdřív s
No Distance Paradise, nyní s
Thomem Artwayem a
Emmou Smetana) a je to hrozná zábava.
M: Hrajeme na místech, kde jsme ještě nehráli, a poznáváme nové lidi.
© Lucie Levá Existujete pouze dva roky, jak jste se za tu dobu změnili po hudební či osobní stránce?
T: U mě je to ohromný posun, na pódiu se cítím o mnoho jistěji, nemám už takovou trému a cítím se tam dobře… Asi mi nabylo hudební sebevědomí. (úsměv)
M: Máme několik nových elementů, co se týče hraní, ať jsou to jiné základy či jiné nástroje, které využíváme. Set se stal komplexnější a pevně věříme, že pro lidi i zajímavější. Proces tvorby EP byl pro mě obrovský krok dopředu, naučili jsme se spoustu věcí a máme představu, jak chceme spolupracovat dál.
EP "Mirrors" vydáváte po roce od svého debutu "Albatross", proč tak brzy?
M: Nové písně už byly součástí našeho setu, tak jsme je chtěli i oficiálně poslat do světa a vydat je. Chtěli jsme přinést něco nového a posunout se i díky prvnímu labelu zase o něco dál.
© Jan Paravan Co vám dal fakt, že jste se upsali prvně pod někoho?
M: Nijak jsme na to netlačili, nějak to vyplynulo, že jsme teď pod křídly vydavatelství, které nám nabízí volnost a zároveň posun a jistotu.
Čím se liší EP od debutu?
M: Zvukem. Miki [Mikoláš Růžička] udělal za poslední rok kus práce. Před rokem jsme byli jeho první producentský
pokus, takže se i on během nahrávání debutu s námi učil a postupně se s celým procesem seznamoval. To je na první poslech asi poznat. Osobně si myslím, že songy jsou komplexnější, nejsou tak prvoplánové, jak na první desce, což může být špatně, nebo nemusí. Věřím tomu, že můžou více zaujmout na druhý poslech.
T: Jsou více promyšlené. Jak jsme dělali dema, tak jsme měli čas nad nimi více přemýšlet. Což se na první desce nedělo, protože jsme ještě moc nevěděli, jak je uchopit.
© Čestmír Jíra Čím jste se nechali inspirovat při skládání nových písní?
T: Životem. (smích)
M: Každá věc má za sebou jiný příběh.
T: Například u "Birds" nás ovlivnil zážitek, když jsme šli pomáhat do uprchlického tábora na srbsko-chorvatských hranicích.
M: Pojednává o jiném pohledu na věc, nikterak zainteresovaném politicky, ale je pohledem dítěte, které je nuceno opustit svůj domov, utéct z válečné zóny a není nikde vítáno. Obecně se tam objevují motivy, které nás trápí a v poslední době se nás dotýkají.
T: Projevilo se tam to, jak jsem zklamaná ze světa, co se kolem nás děje, a že je pro mnoho lidí nefér. Své zklamání ventiluju právě písničkami, jinak bych se z toho zbláznila…
M: Rádi upozorníme na to, že něco není v pořádku.
teepee
teepee je naděje českého indie. Dvoučlennou kapelu tvoří Miroslav Motyčka alias Mason a Tereza Lavičková alias Teera. Zasněná kombinace vokálů této mladé dvojice nenechává na pochybách, že se jedná o velký objev tuzemské nezávislé scény. Jejich zvuk je definován akustickou kytarou zpěváka Masona doplňovanou křehkými tóny elektrické kytary zpívající kytaristky Teery, místy obohacené o samply a syntetické zvuky. Melancholické anglické texty jsou pak osobní zpovědí obou členů. Kapela má na svém kontě během dvouleté kariéry loňský debut "Albatross", včetně hitu "All I Want", a letošní počin EP "Mirrors".
Jste mladí, není škoda, že nepíšete veselejší věci?
T: Ráda bych psala o veselejších věcech, ale nejde mi to. Moc neumím do muziky přenést optimismus, přitom jsem uvnitř veselý člověk. Když napíšu veselejší hudbu, tak mi tam zapadne, ani nevím jak, něco smutného a zklamání. Na EP je nejoptimističtější "Flow", která popisuje, co s námi hudba dělá.
Jak jste se na EP autorsky podíleli?
M: Je to jako na prvním albu, něco jsme napsali zvlášť, ale jsou tam dvě věci ("Flow" a "Mirror"), které jsme dělali od začátku do konce spolu. Mě osobně víc baví druhá možnost, když si o tom můžeme povídat, a vznikne tak nové spojení slov a emocí.
© Čestmír Jíra V poslední době se roztrhl pytel s řadou mladých interpretů, kteří píší pro známější kolegy písně. Troufli byste si taky na to?
T: Mým snem je dělat soundtracky do filmu, ale nevím, jestli se mi to vůbec povede. Jinak naše věci jsou tak naše, že si nedovedu představit, že by to zpíval někdo jiný.
M: Osobně se chci posunout tak, abych mohl hudbu jak tvořit, tak nahrávat sám, a tím bych to skládal jinak a mohl otevřít dveře ke spolupráci s někým jiným. Myslím si ale, že je přede mnou ještě dlouhá cesta, přece jenom hrajeme dva roky a máme se stále čemu učit.
To teď budete vydávat každý rok nahrávku?
M: Těžko říct. (smích) I když v poslední době s růstem koncertů trochu autorsky stagnujeme, tak si myslím, že bychom mohli něco vydat.
T: Ale nejspíš asi jen písničku, protože na to nebudeme mít dostatek prostoru.
© Čestmír Jíra Jeli jste turné s Thomem Artwayem, jak vás jeho fanoušci přijali?
M: Skvěle. Jak jsou naše hudby podobné, tak v tom vidím určitou provázanost.
T: Co bylo na tomto turné super? Bavili jsme se s lidmi. V Hranicích jsme do čtyř do rána hráli táborákové odrhovačky.
M: Šířili jsme hudbu v krajích. (super) Třeba jedna maminka na nás zůstala déle než dcera, zpívala s námi a krásně se bavila.
Kterou táborovku si s chutí dáte?
M: "Slavíci z Madridu" jsou naše největší specialita s Thomem. (úsměv)
Jak jste si užili křest EP?
T: Moc, sice jsem byla po vakcíně, ale vesměs to mělo pozitivní vliv na můj výkon. (smích)
M: Měli jsme v podstatě dva křty, jeden v domovské Plzni, kam přišlo strašně moc známých a příbuzných. Křtil nám to zvukař Had sopečným prachem z Islandu. Druhý v Praze, kde nám to křtil Miki australským pískem z hory Uluru.
© Jan Paravan To jste nechali na nich, aby vám to takto netradičně pokřtili?
M: Had přišel s tímto nápadem a já řekl Mikimu, ať to pokřtí něčím, čím by se to dalo vyrovnat, tak vymyslel tohle. (smích)
Kdo vám dělal obal alba?
T: Vymysleli jsme to my a fotil nám to Jan Paravan, který nás vyfotil v bazéně pod Barrandovskými terasami. A celkově to dal do kupy náš manažer Ráďa s Kornoutem.
Turné Mezi vlaky na vlakových nádražích s Emmou Smetana vás teprve čeká. Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
T: V Kouřimi na zahradě to bylo hezký.
M: Vloni brněnské SONO, to bylo krásný.
T: Ale nejlepší byl koncert na oslavě padesátin mojí mámy.
M: Co bylo ale nejhezčí, tak to byly vánoční koncerty v Plzni a v Praze, které jsme odehráli v kostelech Husův Chrám a Atrium.
Poslední klip je k písni "Forest", rýsuje se další?
M: Možná na podzim. I když tu nebudu, tak mě napadlo, že by za mnou mohli přijet a něco bychom mohli vymyslet třeba u moře.
T: Přemýšleli jsme o "Mirror" či "Birds".
Co vás čeká do konce roku?
M: Na podzim budeme mít přestávku, pojedu studovat do Španělska. Přemýšlím, že bych to vzal autobusem přes Francii a hrál bych na různých místech, jen já s kytarou.
T: Já zas pojedu na dva měsíce do Indie, kde budu pracovat s dětmi, a splním si tak svůj dlouholetý sen. Na příští rok mě napadlo, že bychom si na jaro půjčili nějaké smyčce a odjeli bychom s nimi pár koncertů.