První ukázka z nejnovější desky, nazvané přivětivě "Na počátku byl spam", vyšla již koncem roku 2015. Úvodní skladba "Nebe a Nietzsche" slibovala snad donekonečna vzrůstající skladatelskou formu kultovní skupiny. Píseň otevírající celou nahrávku patří skutečně k tomu nejúdernějšímu, co kdy Insania napsala, a směle se zařadí k (anti)hitům jako "Volný radikál" či "Božská komedie". Zbytek kolekce však zůstal až do poslední chvíle utajen. Jak se nástupce skvělého alba "Zapal dům poraž strom..." povedl?

Již na zmíněném předchůdci z roku 2013 byl citelný odklon od hardcore/crossoveru směrem k melodičtějšímu rocku, ovšem bez ztráty potřebné agrese a se žonglováním s rebelií a anarchií. Novinka v tomto ohledu šla ještě dál a Insania vsadila na měkčí zvuk i líbivější strukturu skladeb.

Textově je ale vše při starém, což je na jednu stranu dobré, neboť cokoliv jiného by u Insanie překvapilo. Ovšem po "Kultu hyeny" a "Zapal dům poraž strom..." posluchači některé texty již cosi připomenou a Polyho rukopis je tu ještě čitelnější a nepřekvapivější než kdy předtím. Znovu se utkává s Bohem a náboženstvím ("Nebe a Nietzsche", "Stvořitel má tvůrčí krizi", "Bohové jdou k lidem") i s lidskými démony ("Co zní temně, musí ze mě", "Mokré sny o smrti"). Každý z jeho výtvorů ovšem stále baví a nelze si některé jeho slovní obraty nezamilovat: "Žádnej z nás nejevil sklony k násilí, i my chtěli něco, v co bychom věřili, tak jsme uvěřili ve střelné zbraně, tím byl moment překvapení na naší straně." (z písně "Nebe a Nietzsche") či "Kdo provokuje rád, ten je vždycky v právu, mám v plánu servírovat krutě silnou kávu, člověk má přijímat urážky s povděkem, kolik lidí nasereš, tolikrát jsi člověkem." (z písně "Ať kypí žluč").

Přes všechny výtky je první polovina novinky stále tím krystalicky zlým poslechem s jedovatým groovem metalu i rocku a kázající Poly má stále neotřesitelné charisma revolucionáře, se kterým byste bok po boku šli bojovat proti všem silám světa. První část tak nabízí skvělé pecky jako koncertní "Joe si nepohlídal záda" či ponuře tesknou "Co zní temně, musí ze mě".

V druhé části ovšem najdeme i momenty jindy u Insanie neslýchané, a to hlušší místa, která zní jako veskrze průměrný insaniovský materiál ("Celestýna si pořídila otlučenej revolver", "Stvořitel má tvůrčí krizi"). Lehce slabší druhý poločas ovšem příjemně zpestřuje klidně a zároveň děsivě rezonující "Polibky nože", která patří k tomu nejzajímavějšímu, co album nabízí, i díky svému lehce odlišnému rukopisu.

Insania už má na svém kontě mnoho ocenění a i novinka jistě nějaké ukořistí, byť kvalit předchozích dvou desek o prsa nedosahuje. Přesto můžeme směle odhadovat, že jde o jeden z nejzajímavějších tuzemských počinů letošního roku. Závěr nahrávky navíc obsahuje hned několik zajímavých bonusů, z nichž nejpovedenější je z dílny Vladivojny La Chii, která skvěle přepracovala úvodní pecku "Nebe a Nietzsche", která rozhodně stojí za srovnání s originálem.