Minulý týden u nás vystoupila islandská kapela Vök, aby představila českému publiku svou debutovou studiovou nahrávku "Figure", na které se opět nechává unášet zasněnou melancholií. Podobnou atmosféru jsme mohli zažít v Paláci Akropolis, kde se koncert odehrál.
© Martin Chochola / musicserver.cz Před pár dny u nás vystoupila skupina
Vök plná severské melancholie, kterou jsme u nás mohli vidět naživo už několikrát, nejenom v Praze, ale třeba i na letním festivalu Colours of Ostrava. Vök v dubnu vydali svou debutovou nahrávku
"Figure" a v rámci turné ji přijeli představit naživo do Paláce Akropolis.
Večerní program odstartoval olomoucký producent
François Svalis. Pozvolna najížděl na jemný rytmus techna a hrál si s publikem. Ze začátku to vypadalo jako tuctový elektronický set s příměsí experimentalu, ale v polovině se to zlomilo a hudba začala nabíhat do žil. To, co François Svalis předvedl v posledních pěti minutách, tu lehkost, s jakou postupně vygradoval elektronickou směs zvuků a jejich naléhavost, bylo vynikající.
© Martin Chochola / musicserver.cz Po menší pauze konečně nastoupila na pódium islandská partička Vök v čele se zpěvačkou a kytaristkou Margrét Rán Magnúsdóttir. Kapela odstartovala vystoupení novinkou "Breaking Bones", což byla rozhodně dobrá volba, protože tato skladba zároveň otevírá i jejich debutovou nahrávku a má takový příjemný zahajovací náboj. Píseň "Show Me", silná houpavá hitovka a první singl z desky, zazněla hned zkraje vystoupení a sklidila pozitivní odezvu od publika. Koncert začal nabírat na atmosféře.
Vök i přes hutnou atmosféru působili během celého vystoupení poměrně chladně, což sice odpovídá stereotypu severských melancholických kapel, ale koncert pak postrádal jakékoliv osobnější kouzlo. Naštěstí to zachránily výkony jednotlivých hudebníků, za zmínku stojí hlavně saxofonista Andri Már Enoksson, který jednotlivým skladbám dodával patřičnou šťávu.
© Martin Chochola / musicserver.cz Ozvučení bylo v Paláci Akropolis takové podivné. Kapela hrála hodně nahlas, což způsobilo, že nevynikly některé nástroje. Kytara byla v hluku celkem slušně ztracená. Alespoň to vyvážilo velmi vydařené osvětlení, které podtrhlo vynikající atmosféru a u bouřlivých refrénů dodalo na naléhavosti.
Vystoupení celkem příjemně uteklo, o což se postaral i poměrně vyvážený setlist. V samém závěru jsme se samozřejmě dočkali přídavku ve formě nejznámějšího singlu "Before", což byla taková příjemná tečka za celým koncertem.
Vök nezklamali, odehráli silný koncert a postarali se o vcelku intenzivní zážitek. Ukázalo se, že nevýrazná nahrávka
"Figure" funguje mnohem lépe naživo.