"No, koncert začíná až za půl hodiny, takže nějací lidé ještě určitě přijdou. Fakt ale je, že narváno tady asi nebude." Takto mi odpověděl český manažer skupiny Blind Passengers na dotaz, co říká poloprázdnému Paláci Akropolis. A do značné míry to byla škoda - malá návštěva - protože zcela špatný koncert to nebyl. Ač měl několik nepěkných much.

Původní start o půl osmé se posunul na půl devátou. Pódium bylo pečlivě připraveno, dlouho se zkoušelo, aby pak kapela hrála nějaké stovce fanoušků, novinářů a fotografů. Už podle odění členů Blind Passengers šlo odvodit, že tento večer bude zasvěcen tvrdé, odlidštěné hudbě - kožené obleky, masivní železná výzdoba, spousta kouře. K tomu si připočtěte hodně hlučné kytary. Blind Passengers rozhodně dostáli pověsti souvěrců Rammstein či Tanzwut.

Jedna věc se musí uznat - na kapele alespoň ze začátku nebylo znát, zda jí jakkoli nepříjemně překvapila malá návštěva. Nik Page, který během koncertu zazpíval i několik písní ze svého sólového projektu, se snažil komunikovat s publikem (byť spíše sporadicky) a souboru to docela slušně šlapalo. Hodně pozornosti přitahovala opravdu hodně, hodně sličná kytaristka (myslel jsem, že takové slečny existují pouze v časopisech), jejíž roli v koncertním repertoáru přisuzuji částečně dekorační význam.

Na playlist koncertu se dostaly bohužel jen tři skladby z desky "Neosapiens", jmenovitě "Desertland", "Grey Sunday" a "Hall Of Pain", což byla dle mého chyba, neboť pokud mají Blind Passengers v České republice nějaké jméno, bude pravděpodobně spojeno s tímto albem. Ostatně koncert v Akropoli byl avizován jako křest, avšak soudě dle kvapu a nechápavého pohledu, s nímž Nik Page výlisek polil šampaňským, předpokládám, že se o tom dověděl až během hraní.

Bohužel, jak postupovala doba, jakoby formaci docházela šťáva a přestávalo ji bavit trdlovat s několika pražskými pomatenci. Důkazem byl konec show, jenž přišel po hodince, aniž by se cokoli přidávalo. Na jedné straně lze takový krok pochopit (příliš odezvy se jim nedostalo), na té druhé můžeme argumentovat "slušným umělcovým chováním", které by velelo zapět alespoň jeden kousek pro těch několik nadšenců. A tak zůstanou na Blind Passengers spíše rozpačité vzpomínky, neboť koncert, na který přijde málo lidí a který trvá všehovšudy šedesát minut, nemůže být nikterak výjimečným zážitkem.

Blind Passengers, Praha, Palác Akropolis, 30.10.2002